VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Daleký sever, ale blízké téma lásky, pomsty a nenávisti

Brno /RECENZE/ - Městské divadlo zakončilo sezonu původním muzikálem čerpajícím ze severské mytologie.

29.6.2009
SDÍLEJ:

Mysticko­romantický muzikál Balada o lásce.Foto: DENÍK/Attila Racek

Fotogalerii naleznete ZDE

Nejen na osvědčené muzikálové superhity zaměřuje svoji dramaturgii Městské divadlo Brno. Po světových Bídnících a Evitě přispělo do mozaiky současného hudebního divadla původním autorským muzikálem Balada o lásce (Singoalla), který měl na Hudební scéně premiéru 6. června.

Původní muzikály nastudované Městským divadlem v dřívějších sezonách vycházely namátkou buď z biblických námětů (Babylon), historických událostí (Koločava), Homérových eposů (Odysseia), nebo z aktuální současnosti (Svět plný andělů).

Tentokrát sáhli v Brně trochu riskantně po tématu Čechům na míle vzdáleném: po severské mytologii. Při sledování muzikálu se ale brzy ukáže, že od brněnských inscenátorů to nebyla vůbec špatná volba. I když totiž dokonale neznáme historické pozadí a místní reálie, tajemně mystický svět kdesi ve skandinávském království vytváří atraktivní kulisu pro jinak nadčasový příběh o lásce a pomstě.

Původní komorní verzi muzikálu Singoalla realizovali dramatik a režisér Rino Brezina s hudebním skladatelem Danielem Fikejzem před dvanácti lety v Klicperově divadle v Hradci Králové. Při současném nastudování doplnili tvůrčí tým ještě libretista Ivan Huvar a autor konečné textové úpravy Petr Gazdík. Pro toho tak jde po komponovaném večeru Jazz Side Story a několika inscenacích pro vlastní G-Studio o první velkou režii.

První polovina brněnské inscenace Balady o lásce plyne v hodně svižném tempu, které diváka prakticky nenechá vydechnout a nenásilně ho vtáhne do příběhu. Dějový spád ozvláštňují náročné akrobatické prvky přímo od hlavních hereckých aktérů i odvážná taneční čísla v choreografii Lucie Holánkové.

Navození až lyricky snové atmosféry s množstvím zajímavých světelných kontrastů umožňuje scéna vytvořená Danielem Dvořákem. Žádné ohromující efekty, ale jednoduše a přitom účelně interpretované přírodní živly, dřevěné kmeny, oheň a kouř. Scénické řešení dotváří vy〜užití dvou poloprůsvitných opon, které prostor nápaditě rozčleňují. Kostýmy z dílny Sylvy Zimuly Hanákové s převládající červeno-černou barvou zase patřičně odkazují k tajemnu a šamanským rituálním obřadům.

Hlavní sílu a emoce však vyvolává Gazdíkova inscenace především díky hudbě. Mysticky laděná partitura v sobě propojuje rockové a jazzové melodie s klasickými i etnickými prvky. Živý pětadvacetičlenný orchestr pod vedením dirigenta Dana Kalouska je interpretoval bezchybně. A i když Balada o lásce nepřináší žádný ústřední hit, který by si divák broukal ještě po cestě domů z divadla, jako celek působí hudba neotřele a invenčně.

Ve druhé části se však příběh zbytečně zadrhává, když autoři do děje přimotali i historické souvislosti včetně morové epidemie, náboženské obřady nebo filosofická rozjímání. Hlavní pozornost se přesouvá z mladých milenců na chlapce Steska, do té doby netušeného syna Erlanda a Singoally (náročnou dětskou roli výborně zvládl Marek Hurák). Teprve až samotný závěr přináší naději a víru v lepší budoucnost.

Titulní postavu pohanské Singoally, osudové ženy, manželky, milenky i matky, obdařila mladá Marta Prokopová pohybovou elegancí. Hůř už si vedla v hereckém projevu, když jí nešlo chvílemi pořádně rozumět, nevyvarovala se ani několika intonačních odchylek. Jejího milence, křesťana Erlanda, vykreslil Jiří Mach jako mužného a charismatického hrdinu.

Městské divadlo Brno má za sebou jednu z nejnabitějších sezon za poslední roky. Zakončilo ji sympatickým pokusem o původní autorské dílo, které českým divákům přiblížilo jinak vzdálenou severskou mytologii.

A určitě by ani nevadilo, kdyby se jméno hlavní hrdinky objevilo i přímo v názvu inscenace, a ne jen v jejím podtitulu. Singoalla není tak těžko zapamatovatelná a navíc zní patřičně exoticky i libozvučně.

Autor: Lenka Suchá

29.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Oprava Křenové ulice se odkládá o dva měsíce

Kanadská borůvka

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Policisté zastavili auto kvůli překročení rychlosti. Řídil šestnáctiletý mladík

Brno – Rychlou jízdou na sebe minulý týden upozornil zdrogovaný mladík, který projel židenickou Jedovnickou ulicí rychlostí dvaadevadesát kilometrů za hodinu. „Poté, co ho policisté zastavili, předložil řidič doklady k autu. Řidičský průkaz ale ne. Ukázalo se, že je mu teprve šestnáct," sdělil v pondělí policejní mluvčí Pavel Šváb.

Za kávu mu platí místo penězi dobrým skutkem. Inspirovala ho dalajlámova kočka

Brno - Dostat kávu, aniž by museli sáhnout do peněženky, mohou lidé od června na Zelném trhu. „U nás všichni platí dobrým skutkem," říká autor nápadu Libor Hoření.

Čtvrt hodiny nebeského divadla? Ohňostroj na Špilberku chystali patnáct hodin

Brno /REPORTÁŽ/ - Špilberk obsadili v osm hodin ráno. A večer z něj Brňanům ukázali, jak vypadá Nebe na zemi. Než ale ohňostrůjci ze společnosti Flash Barrandov SFX závěrečnou show festivalu Ignis Brunensis pod tímto názvem odpálili, čekaly je ještě dlouhé hodiny práce na jihozápadním bastionu hradu, přímo pod pražícím sluncem.

Auto bez řidiče i se zataženou ruční brzdou vjelo do silnice. Blokovalo provoz

Brno – Řidič zřejmě nechyběl autu, které se v neděli ráno samovolně rozjelo směrem na silnici. Poblíž zastávky Kartouzská pak v jízdním pruhu zavazelo projíždějícím lidem. Zpátky na parkovací místo jej odtlačili strážníci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies