Balada z hadrů, Klíče na neděli, Těžká Barbora ale i Zmatky kolem Katky a Vodník Mařenka. Repertoár hodonínských ochotníků je různorodý. „Není žánr, který by nám byl bližší nebo vzdálenější. Děláme divadlo proto, že ho máme rádi a že nás baví,“ říká vedoucí souboru Svatopluk Běta Švancerová.

Historii i současnou tvorbu ochotníků z Hodonína představuje další díl sobotního seriálu Malá divadla jižní Moravy.

Hry si divadelníci vybírají především s ohledem na složení souboru. „V současnosti tvoří pevné jádro dvaadvacet členů. Věkově jsme poměrně starší soubor. Získat u nás například princeznu, to je tragédie,“ říká s úsměvem sedmdesátiletá Běta Švancerová. S divadlem Svatopluk poprvé spolupracovala v roce 1956. Roku 1980 se k hodonínským ochotníkům vrátila a o rok později se po Dušanu Grombiříkovi postavila do čela souboru.

„Jsme soubor nezpívající, proto vybíráme jen z činoherních titulů. Od roku 1982 to byly například inscenace Revizor, Casanova, Řád pana Schutze, Uděláte mně to znova nebo Královny,“ doplňuje Švancerová. A upřesňuje, že soubor uvádí také pohádky. „Právě připravujeme Ježibaby z Babína od Jaroslava Koloděje. Premiéra bude letos v květnu,“ dodává Švancerová.

Zázemí a zkoušky mají divadelníci v Kulturním domě Hodonín, kde také uvádí premiéry. Často hostují i v blízkém okolí a na festivalech. „Spolupráci jsme navázali například se Záhoráckým divadlem Senica. U příležitosti výročí T. G. Masaryka jsme uvedli autorskou hru Tomášku, domů, teď uvádíme Osudy jedneho vinára,“ dodala Švancerová. A upřesňuje výčet dalších aktuálních inscenací na repertoáru Svatopluku: Královny, Ženitba a pohádkové hry.

Na starosti má Běta Švancerová také kostýmy a zčásti i scénografii. „Teď zrovna vyrábím klobouky pro čarodějnice. Scénu vytvářím za pomoci druhých, radíme se společně, co je nebo není možné vytvořit,“ upřesňuje Švancerová, která k divadlu tíhla už odmala. „Chtěla jsem jít na herectví, ale tatínek si to nepřál. A tak jsem v Brně vystudovala provozně-ekonomickou fakultu,“ vzpomíná na dobu studií rodačka z Prahy, která v Hodoníně žije už šestašedesát let. Své výtvarné nadání Švancerová uplatňuje také při výrobě loutek. Pod názvem Divadélko tety Běty uvádí každý týden dětská představení. Krátké pohádky předvádí vždy v neděli odpoledne, už dvaadvacet let.

V nejbližších dnech čeká divadlo Svatopluk hostování v Ostrožské Nové Vsi (13. března), ve Velkých Bílovicích (18. března) a 20. března se Hodonínští zúčastní ochotnického festivalu Hobblík.

Divadelní soubor svatopluk

• počátky ochotnického divadla v Hodoníně sahají do roku 1865, kdy vznikl čtenářsko-pěvecký soubor Svatopluk

• od roku 1976 střídá vedoucího souboru Ivo Ondrůšku Karel Bravený, který pracuje zejména s mladými ochotníky. Soubor „dospěláků“ vzkřísil po určité pauze Dušan Grombiřík, který s ochotníky v roce 1980 připravil Druceho hru Svátost nejsvětější

• od roku 1981 stojí v čele souboru Běta Švancerová

• v současnosti tvoří pevné jádro souboru 22 členů, zázemí má soubor v hodonínském Domě kultury, kde zkouší a uvádí premiéry

• pravidelně soubor hostuje v okolních obcích, účastní se festivalů

• nejnovějším titulem, který divadlo uvede letos v květnu, je hra Jaroslava Koloděje Ježibaby z Babína, v prosinci či lednu to bude premiéra Popel a pálenka od švédského autora Bengta Ahlforse

Josef Jaroš o inscenacích divadla Svatopluk říká: Ženitbu nahradí Popel a pálenka

V divadelním souboru Svatopluk působí Josef Jaroš od roku 1978. Za tu dobu ztvárnil přes dvacet rolí. A nedávno si vyzkoušel také práci režiséra, když se souborem připravil Gogolovu Ženitbu.

Je Ženitba vaší první režií?

S režií jsem vypomáhal už dříve, ale v podstatě ano, je to moje první samostatná režie. Zatím jsme Ženitbu odehráli asi desetkrát a těším se, až ji uvedeme na Hobblíku.

Jarního ochotnického festivalu Hobblík a Mumraj! se účastníte pravidelně, je to tak?

Je to vlastně i naše povinnost, protože tuto krajskou přehlídku amatérských činoherních a hudebních divadel pořádáme. Je to postupová soutěž, ve které se rozhoduje, kdo půjde do krajského kola.

A jak se vám dosud dařilo?

Zatím jsme byli jen navrženi, do krajského kola jsme nepostoupili.

Zaujala vás práce režiséra natolik, že byste si ji ještě někdy v budoucnu vyzkoušel rád znovu?

Vlastně už mám připravenou další hru. Až uděláme derniéru Ženitby, chtěl bych se souborem nastudovat hru švédského autora Bengta Ahlforse Popel a pálenka. Vždy se snažíme předlohu úplně nekopírovat, ale trochu ji obohatit i o naše vlastní pojetí. Rady nám při nastudování uděluje také například Dušan Grombiřík, nestor -hodonínského ochotnického divadla, který nám stále vypomáhá a v dobrém nás kritizuje.