Divadlo na Hlíně ochotničí v přírodě

Tradici ochotnického hraní divadla v lesním prostředí udržují už od dob mezi dvěma světovými válkami v obci Hlína u Ivančic. Historii i současnost souboru, který se může pochlubit unikátním přírodním amfiteátrem, představuje další díl seriálu o malých scénách jižní Moravy.

Počátky ochotničení sahají v obci do období třicátých let, kdy se hrávalo nejen v lesním areálu, ale i v hostinci U Dostalů nebo u silnice. Divadlu se tehdy v Hlíně věnovali orli, hasiči, agrárníci, republikánský dorost a později i sokoli. Z této doby se v kronikách dochovala zmínka například o představeních Tří mušketýrů nebo Děvče od Čerchova z roku 1934.

„Po roce 1950 se už hrálo jen na okraji lesa nad vesnicí. Uváděly se hodně historické hry jako Paličova dcera, Naši furianti, Maryša, Na tý louce zelený nebo Madlenka z kovárny,“ připomíná začátky divadla Josef Sliacky, který je od roku 1999 vedoucím souboru. Současně je i jeho nejstarším aktivním členem, neboť začal hrát už v roce 1970.

V posledních letech hraje Divadlo na Hlíně výhradně v lesním amfiteátru s kapacitou přes tisíc lidí. Ten se v obci nachází naproti rozhledně Vladimíra Menšíka. „Popularita nedávno otevřené rozhledny nám hodně pomáhá v propagaci divadla. Letos při jedné repríze Sněhurky jsme si vytvořili rekord 1 180 diváků. Návštěvnost představení je u nás pochopitelně nejvíc závislá na počasí, v průměru míváme kolem pěti set diváků,“ uvedl Sliacky.

Lesní divadlo na Hlíně připravuje každoročně vždy jen jedinou inscenaci s premiérou na začátku července. Maximálně pět repríz potom uvádí po zbytek letních prázdnin. „Každý rok pracujeme ve stejném rytmu. Od ledna vybíráme nový titul, dáváme dohromady scénář, nahráváme hudbu a připravujeme dekorace. Zkoušet začínáme v březnu,“ popsal každoroční harmonogram Sliacky. Dodal, že svá představení uvádí divadlo ještě za denního světla, většinou se začátkem ve tři hodiny odpoledne.

Současný soubor, který se začal formovat v roce 1996, tvoří dvacet členů. Nejmladší herečce jsou tři roky, nejstaršímu herci je čtyřiašedesát. „Hostovali jsme už také v zámeckém parku v Dukovanech, v letním kině v Židlochovicích nebo na festivalu ochotnických divadel v Bučovicích,“ vyjmenovala některé zájezdové štace divadla jeho členka Gabriela Nosková.

V posledních letech uvedlo Divadlo na Hlíně tituly hned několika žánrů: operety (Uličnice, Na tý louce zelený), hudební veselohru (Nezapřeš nikdy ženy své), muzikál (Noc na Karlštejně) i pohádky (Mrazík, Sněhurka a sedm trpaslíků). „U Mrazíka jsme si navíc dovolili i několik inovací. Například Ivánek dojel na motorce nebo ježibaba na čtyřkolce,“ přiblížil osobité pojetí notoricky známého příběhu Sliacky.

Členka Divadla na Hlíně Gabriela Nosková říká:Hraní u nás máme v rodině

ROZHOVOR - S ochotnickým divadlem přišla Gabriela Nosková do kontaktu už jako teenager. V její rodině se totiž hraní věnovaly babička, maminka i obě sestry. Teď už dokonce se souborem Divadla na Hlíně vystupují i Noskové dcery.

Čím to je, že má u vás v rodině hraní divadla takovou tradici?
Dědí se to u nás vlastně z generace na generaci a všechny nás to baví. Moje maminka hrávala už od svých šestnácti let a ve stejném věku zapojila do první malé role i mě. Potom jsem měla nějaký rok pauzu, ale od roku 2000 hraji s výjimkou těhotenství pravidelně. A v posledních třech letech hrají už i moje holky.

Co vás na divadle tolik baví?
Odpoutání se od všedních starostí. Při zkouškách zažijeme také hodně srandy, a když se potom představení povede a vidím to neskutečné množství spokojených lidí, je to nezapomenutelný zážitek.

V čem je hlavní kouzlo hraní v přírodě?
Právě v tom prostoru. Nemusíme měnit kulisy, scénu máme nachystanou hned od začátku, taky nejsme omezeni kapacitou lidí. Má to však i svá negativa, protože jsme kompletně závislí na počasí.

Na kterou roli nejradši vzpomínáte?
Na postavu královny z Noci na Karlštejně. Ale líbila se mi i moje letošní role, trpaslík z pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků. U toho jsem se mohla hodně vydovádět!