Předseda Pelikán, drbna paní Vlažná, alkoholička Šupáková, nebo třeba detektiv. To jsou postavy, které ožívají v první velké inscenaci brněnského Divadla na pavlači. Další díl seriálu Malá divadla jižní Moravy představuje nedávno založený soubor, který inspiraci pro své hry čerpá z všedního života.

Další díly seriálu Malá divadla jižní Moravy najdete ZDE

Dříve než divadlo však vznikl název divadelní hry. „Název první hry – Pavlač paní sousedky mě napadl při cestování městskou dopravou. Možná právě spolucestující byli mou inspirací. Když jsme pak měli první setkání souboru v baru, chtěl jsem, abychom vymysleli název našeho spolku. Padalo spoustu bizarních názvů, které si raději nepamatuji, až Hanka Kuchařová řekla: Tak co třeba na pavlači? Takže název Divadlo na pavlači je odvozené od naší první divadelní hry,“ popsal založení divadla jeho principál Martin Žák.

Většina mladých divadelníků se přitom tehdy neviděla poprvé. „Někteří z nás se známe asi od třinácti let, kdy jsme chodili na líšeňskou základní uměleckou školu Antonína Doležala. Tam nás vedla paní učitelka Kamila Olšaníková. Pak přišel divadelní spolek Fenek, který se minulý rok rozpadl kvůli velké časové zaneprázdněnosti principála Dana Stankova. S jeho konzultací a požehnáním jsme tedy založili tohle divadlo,“ vysvětlil Žák.

Za rok své existence dokázali členové Divadla na pavlači vykřesat dvě divadelní představení, jedním z nich byla pohádka, druhým zmíněná autorská hra s pavlačovou tématikou. „Pohádku Krocan, kapr, pirohy jsme připravili pro kulturní centrum Vinohrady, které nám velmi ochotně poskytlo prostory pro zkoušení. Na oplátku jsme tedy zahráli dětem tuto pohádku s vánoční tématikou. Její scénář napsal Petr Kupka,“ dodal Žák.

Petr Kupka a Martin Žák jsou přitom podepsaní také pod celovečerním debutem souboru, pod hrou Pavlač paní sousedky. V ní divadelníci rozkrývají humorný a lehce absurdní příběh jednoho domu a jeho obyvatel. Premiérově Divadlo na pavlači tuto hru uvedlo začátkem června v brněnském divadle Barka. Pro Martina Žáka to byl také režisérský křest.

„Zkoušení nebylo jednoduché. Měsíc a půl před představením nám totiž odešel jeden z členů. Byla velká práce zvládnout tento výpadek nadaného herce, ale představení jsme odehráli. Za to bych chtěl poděkovat Martinu Páčovi, který za měsíc stihl nastudovat roli policisty. O režii se sice starám já, ale nechám si do toho mluvit od ostatních. Každého napadne něco dobrého co se dá vylepšit, za což jsem všem vděčný,“ řekl Žák.

S premiérou je ale nakonec spokojený. „Vzhledem k problémům, které jsme měli, jsem spokojen. Všichni do hry dali vše, co mohli. Na hře budeme dále pracovat. Byly různé připomínky, kterým jsem musel dát za pravdu. Chceme například minimalizovat přestavby,“ dodal.

Kromě podzimních repríz vydařené hry Divadlo na pavlači plánuje také založení občanského sdružení a přípravu nových kusů. „Máme Petrův námět na hru z domova důchodců. Ještě jednu myšlenku jsme probírali a to z kancelářského prostředí,“ nastínil budoucnost jedenáctičlenného souboru Žák.

Divadlo na pavlači
-  divadlo vzniklo v loňském roce, založili je členové zaniklého souboru Fenek a jejich přátelé
-  v současné době má divadlo jedenáct členů, mezi které patří Hana kuchařová, Petra Jochová, Oldřich Fikr, Josef Drápal, Irena Koželuhová, Libor Štursa a další.
-  první inscenací divadla byla autorská pohádka s vánoční tématikou nazvaná Krocan, kapr, pirohy
-  autorem Divadla na pavlači je Petr Kupka, který společně s režisérem Martinem Žákem napsal i celovečerní komedii Pavlač paní sousedky
-  členy divadla zajímají témata ze života, inspiraci hledají i v divadle

Petr Kupka říká o svých autorských zkušenostech: Amatérům víc sluší komedie

Brno /ROZHOVOR/ – Dvaatřicetiletý Petr Kupka platí v Divadle na pavlači za dvorního autora. Na triku má už dva texty, další připravuje. V celovečerní hře Pavlač paní sousedky si poprvé v životě vyzkoušel také práci herce. Jeho jediná replika „Dva dny pane!“ přitom má dlouhou historii.

Jak je to tedy s tou větou, kterou ve hře říkáte?
Repliku Dva dny pane! jsme do naší hry zařadili záměrně, protože je to věta, kterou jsem měl říkat původně ve hře Malí bohové zkoušené se souborem Fenek. Tato hra a tato věta měly být mým hereckým debutem, jenže Malé bohy jsme nikdy nedozkoušeli. Zařadil jsem tak repliku do hry Pavlač paní sousedky a i tady jsou to jediná slova, která má postava pronáší.

Jaký to je pocit, vidět vlastní text inscenovaný na jevišti a ještě v něm účinkovat?
Člověk má pokaždé trochu přehnaná očekávání a má svoji představu o tom, kdy by se diváci měli smát a podobně. Často je pak překvapený, že se smějí na jiných místech, objevuje ve vlastním textu věci, o kterých sám nevěděl. Je přitom zajímavé sledovat, co s textem udělá režisér a co s ním provedou herci, kteří si některé okamžiky hry vykládají po svém.

Čím se při psaní her inspirujete?
Inspiraci hledáme na různých místech. Ted například pročítáme texty divadelních her a z nich vybíráme citáty, které by se nám do budoucna hodily. Příští hru už mám v hrubých obrysech vymyšlenou a můžu prozradit, že to opět bude příběh ze současnosti a zase půjde o komedii. To je podle mě u amatérských souborů důležité, uvědomit si, že herecké možnosti daleko víc nahrávají hraním komedií než tragických kusů.

Máte nějaký autorský nebo herecký sen?
Nějaký zvláštní sen nemám. Cílem našeho divadla je pobavit diváky a bavit se divadlem. Trávit volný čas s lidmi, se kterými si mám co říct. Jedinou metou je potlesk a spokojenost lidí.