Divadlo Polárka staví na autorských hrách

Na začátku letošního roku oslavila desáté narozeniny, historie Polárky však sahá do třicátých let dvacátého století. Z původně Loutkového divadla Sokol Brno I vznikla dnešní malá profesionální scéna nabízející zábavu pro děti i dospělé. Dnes odpoledne Polárka uvede premiéru Čarodějův učeň.

Další díl seriálu o malých scénách jižní Moravy zavede do zákulisí tohoto brněnského divadla a jeho sezony Čar a kouzel. Na motivy lužickosrbské a indické legendy o souboji chlapce Krabata s temnými silami nastudovali herci svou druhou premiéru letošní sezony. „Jako první jsme v říjnu uvedli Mrazíka. Čarodějův učeň má pro dětského diváka příjemnou hororovou atmosféru,“ přiblížil nový titul umělecký šéf Polárky Konrád Popel.

Čarodějův učeň spadá do tematicky ucelené sezony. Ty se v Polárce staly trendem posledních let. „Snažíme se vytvořit atraktivní podívanou. Zároveň chceme pokrýt všechny věkové skupiny. S dětskými inscenacemi nemáme problém. Ale málokdo sem jde na představení pro dospělé. To chceme změnit,“ uvedla producentka, dramaturgyně a vedoucí divadla Bronislava Krchňáková.

Po premiéře čarodějné pohádky, kterou pro divadlo upravil spisovatel Otfried Preussler, přibudou v březnu v repertoáru Polárky Starořecké báje a pověsti. Hra se skládá ze čtyř titulů a epilogu. Ten režíruje Jan Antonín Pitínský. Na ostatních částech se podílí vždy jiný tvůrce, mezi nimi třeba Pitínského dcera Anna Petrželková.

Kromě autorských her, kterých má divadlo na repertoáru patnáct (mezi nejúspěšnější patří Mrazík, Jen počkej, zajíci!, Bitva u Lipan a Romeo a Julie aneb Město hříchu), láká Polárka diváky na doprovodnou živou hudbu. „Aby u nás mohl hudebník působit, musí ovládat několik nástrojů a umět zpívat. Proto také je u nás jen zřídka slyšet reprodukovaná hudba,“ uvedla Krchňáková.

Historie Polárky sahá do roku 1930, kdy vznikl loutkový soubor při Sokolu. Z něj se později stala Jitřenka. Do sezony přelomu století vstoupil soubor už pod názvem Alternativní divadlo pro děti a mládež Polárka, které vedl Jaroslav Tuček. „Jitřenka se v Polárku změnila revolucí zevnitř. Herci už nesouhlasili se zkostnatělými praktikami, a tak se soubor proměnil a profesionalizoval,“ řekla Krchňáková.

Spolu s Tučkem, dramaturgy Miroslavem Oščatkou a Janem Mikuláškem se mladí tvůrci a herci, především studenti a absolventi Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a konzervatoře, pustili do nové koncepce divadla. Polárka má pobavit i poučit.

Herec a choreograf Polárky Jan Kruba říká:

Chodí k nám děti i dospělí

ROZHOVOR – Vojevůdce Jan Žižka, Shakespearův Tybalt i Pan Hroch. Za deset let v Divadle Polárka ztvárnil osmatřicetiletý Jan Kruba různé charaktery postav. Ve hře Čarodějův učeň hraje roli stárka Tondy.

Jaká je postava Tondy?
Tonda je stárek ve mlýně, kam přijde učeň Krabat. Je mu učitelem, který zemře a jeho smrt přispěje ke Krabatovu vítězství.

Je vám sezona Čar a kouzel blízká?
Vždycky se snažím na každé hře najít něco, co by mne posunulo dál. A tak je to i teď.

V čem vidíte plus malé scény, jako je Polárka?
Vždy se mi líbilo, že jsme tým, který chce něčeho dosáhnout. Každý je zde nahraditelný a zároveň absolutně nepostradatelný. Nemůžeme si dovolit žabomyší války.

Jak se Polárka za deset let, kdy v divadle působíte, změnila?
Hlavní rozdíl vidím v návštěvnosti. Dřív na sobotní představení chodil jeden rodič a pět dětí. Ten, kdo si vytáhl černého Petra, nemohl do hospody, ale vzal děti na pohádku do divadla. Teď chodí celá rodina. Je to asi tím, že se nesnažíme vetřít se do pozornosti dětí.

Jak jste se do Polárky dostal?
Vystudoval jsem herectví. Pak jsem byl šermířem a uvědomil si, že bych se měl vrátit k herectví. A tak jsem v Polárce. Už desátou sezonu.