VYBERTE SI REGION

Divnej Brouk? Kravál, všude kravál. A pak ticho

Brno /RECENZE/ – Pět výstřelů, které změnily svět, do své první premiéry v této sezoně zakomponovalo Divadlo Husa na provázku. Dějová linka je notoricky známá všem: duševně nemocný Mark Chapman vystřelil 8. prosince roku 1980 opakovaně na Johna Lennona, člena legendárních Beatles, a ten vzápětí nato před svým newyorským bytem umírá.

22.9.2014
SDÍLEJ:

Herec Dalibor Buš jako zákeřný a nevypočitatelný Mark Chapman.Foto: David Konečný

Právě tento mrazivý příběh inspiroval autora Ondřeje Novotného a režiséra Vladimíra Morávka k vzniku inscenace Divnej Brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona?, kterou divadelníci vsadili poněkud netradičně do prostoru brněnské hvězdárny.

Zabil jsem Lennona

Snad to měl být titul o vnitřní rozpolcenosti člověka, snad i kritická a provokativní scénická črta reagující na fenomén slávy živené médii. Jenže výsledek je víc než rozpačitý, troufám si říct, že je pro diváka až k nevydržení. Morávkovo svébytné uchopení opět sálá halasností a expresivitou, tentokrát ovšem tak intenzivně, že publiku nedovolí vstoupit ani pod základní z mnoha vrstvených motivů.

Inscenace Divnej Brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona? je titulem spadajícím do cyklu Smějící se bestie. Konec srandy, budeme se smát! Vzývají divadelníci publikum k nespoutanému veselí nad krutou realitou dneška. Smějící se bestií se tak stává samo divadlo a divák v něm, zdá se, to vše pod hávem mrazivého výroku gestapáka Reinharda Heydricha. Právě on Čechům metaforu Smějících se bestií kdysi přisoudil.

Ondřej Novotný: Divnej Brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona?
Premiéra inscenace: 7. a 8. září 2014 v prostoru Hvězdárny a planetária Brno.
Režie, úprava: Vladimír Morávek, dramaturgie: Sabina Machačová, scéna: Martin Ondruš s použitím motivů díla Davida Černého, kostýmy: Luděk Kellner, projekce: Pavel Karas.
Hudba: Big Beatles.

Provázek se v této spojitosti opírá hlavně o slova Jana Wericha: Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá. Přesně tak. Jenže – působí to, že se sami sobě s potřebným nadhledem zasmát nedokážeme. A už vůbec ne v přívalu zběsilých jevištních kreací komponovaných v intencích režiséra vměstnat „kravál" všude tam, kde by bylo smysluplnější provázat jednotlivé motivy: uchopit je v kontextu celku a ne jimi svéhlavě žonglovat na jevišti. Řečeno jinými slovy, divák nevyžaduje názorné režijní výklady k uchopení zpodobněného, ale pracuje-li scénář s tolika vrstvami textu (úryvky básnických pasáží, citace ze J. D. Salingera, reálné zpravodajské výstupy), pouze a jen písně Beatles tuto mozaiku pohromadě neudrží. Text navíc propojuje vícero rovin – dokumentární, dramatickou, básnickou a zčásti snad i subjektivní pohled autora a režiséra na vnitřní pohnutky ústředního protagonisty.

Mark Chapman je v Morávkově pojetí člověk slabomyslný a zákeřný, je to nevypočitatelný hajzlík nerozlišující mezi realitou a fantazií. A byť se herec Dalibor Buš může na scéně v tom nejlepším slova smyslu roztrhat, hlubší sdělení o vrahově motivu publiku nepředá. Ve skutečnosti snad totiž ani žádný hlubší motiv vraždy nebyl: Chapman svého prohřešku dosud nezalitoval a jak konstatuje, „Zabil jsem Lennona proto, že jsem chtěl uvést do života knížku J. D. Salingera Kdo chytá v žitě. (…) Jsem opravdu ten, kdo chytá v žitě v naší generaci."

Básnění, běsnění

Spíše symbolické je pak ztvárnění jednotlivých členů Beatles i Yoko Ono zpodobněné čtyřmi herečkami. Ty odosobněně vykračují napříč scénou, hledištěm, sem tam a stále dokola. Odosobněné je ale ve výsledku vše, Chapmanem počínaje a vyobrazeným světem médií konče. Divák neví proč a motivy o vině a nepřicházejícím trestu se rozmělňují pod nánosy dalších odkazů – odkazů k manipulaci, k fanouškovskému kultu i odkazů ke kultu kapely, jejíž slávu vykoupilo mnoho ztrát.

Vše inscenace na diváka vrhá až do jeho úplného vyčerpání. Řev a expresivní herecké projevy se však brzy omrzí, energii v písních ukrytou zastře jejich svérazné pojetí provázkovských Big Beatles. A projekce na stropě hvězdárny – ty zprvu magické obrazy, ztratí ve svých monotónních kompozicích na působivosti již po několika variacích.

Přitom právě kopule planetária obepínající zraky diváků nabízí tolik možností. Projekce stovek archivních snímků a videí rozprostřených do mozaiky se svým opakováním vyčerpává a dalších vizuálních překvapení se, bohužel, publikum nedočká.

Melodiemi Beatles prostupují texty z přejatých písní česko-slovenských populárních „hvězd", což však málokterý divák kvůli halasné interpretaci vůbec zaznamená. A je to vlastně paradoxní. Zdálo by se, že inscenace s tak chytlavými melodiemi a natolik silným (reálným!) příběhem bude režisérskou jistotou a zaručeně kladným diváckým zážitkem. Opak je však pravdou. Režisérem zamýšlená „kreace na téma mýlícího se člověka" či také avizovaná „scénická báseň" se v osobitém prostoru hvězdárny rozplyne ještě dřív, než skončí. Více než podtitul Kravál. Všude kravál. A v hlavě mrtvé ticho by tak inscenaci slušelo přirovnání jiné, například – Kravál. Všude kravál. A uvnitř diváka jen prázdno, ticho, nic.

Autor: Markéta Stulírová

22.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Předvánoční brigády? Je jich více. A za lepší platy

Brno - Vánoce rodiny stojí mnoho peněz, velká část lidí si tak hledá alespoň dočasný přivýdělek. Je to i případ Lukáše Nezhyby. „Mám sice svoji stálou práci, ale chceme s přítelkyní strávit Vánoce v zahraničí na horách, proto máme oba od začátku prosince ještě brigádu," vysvětlil Nezhyba.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies