Očekávaný opus Zdenka Plachého, Jiřího Šimáčka a Daniela Landy vyvolává diskuze. To by tvůrce mělo těšit a tak si to ostatně přáli. Háček je však v tom, že lidé nediskutují o poselství a myšlenkách díla, ale o jeho formě, která zastiňuje úmysl autorů. Několika následujícími výpověďmi přiblíží brněnský Deník Rovnost reakce těch, kteří už Tajemství Zlatého Draka viděli.

Zklamání i nadšení

Zásadního odmítnutí se trojice Plachý, Šimáček, Landa dočkala od uměleckého šéfa Divadla U stolu Františka Derflera. Ten se ke Zlatému draku vyjádřil v otevřeném dopise adresovaném Zdenku Plachému. „Odhlédneme-li od oné výše zmíněné velkoformátové adjustace, spatříme dramaticky chabý příběh uhnětený z banální detektivky,“ napsal Derfler v dopise (úplná verze uvedena níže).

Zdenek Plachý a Jiří Šimáček reagují na Derflerova slova svorně. „Jedná se o jeho subjektivní pocit. Je to součást jeho estetického soudu a mohu jen věřit, že se mu třeba bude líbit jiná hra Národního divadla. Pokud bychom měřili úspěšnost hry a ohlasy diváků jejich potleskem, tak premiéra sklidila velký ohlas. Nechce se nám jako autorům věřit, že by lidé tleskali tak dlouho pouze ze zdvořilosti,“ uvedl Šimáček. Plachý, který je současně šéfem činohry, hodnotí hru také jako úspěšnou. „Hra je profesionálně odvedenou divadelní prací a setkala se s velkým ohlasem publika. K dopisu pana Derflera bych řekl, že pokud chce přijít na generálku hry bez ohlášení své návštěvy řediteli, tak to považuji za nekolegiální a drzé. Já bych na generálku do jeho divadla bez ohlášení nikdy nešel,“ dodal Plachý.

Kromě Derflerovy reakce se vznesla i vlna kritických recenzí například od Hospodářských nebo Lidových novin. Podle slov ředitele Národního divadla v Brně Daniela Dvořáka není ale ani odmítnutí ze strany divadelníků nijak ojedinělé, jedná se prý většinou jen o připomínky k jednotlivým částem inscenace.

„Divadelníci mají ke hře dílčí výhrady, někdo nesouhlasí s texty, někomu vadí příliš hlučné provedení, ale s celkovým odmítnutím jsem se nesetkal,“ uvádí Dvořák, který má ze hry celkově dobrý pocit. „Sám jsem s dílem velice spokojen. Skvělá atmosféra vznikla zejména na druhé premiéře, kdy se publikum skládalo hlavně z mladých lidí. Všichni velice oceňují snahu Daniela Landy a vervu, se kterou se do nového projektu pustil,“ dodal Dvořák.

Objektivní mlčení

Kladně hudební činohru přijal i ředitel brněnského Městského divadla Stanislav Moša. „Nejpodstatnější podle mne je, že se píší nové věci pro divadlo. To je pro mě to nejdůležitější hledisko, kterým nahlížím na hru a vlastně na každý nový projekt,“ zhodnotil hru Moša.

Při páteční premiéře Tajemství Zlatého Draka se kladně vyjádřil i brněnský primátor Roman Onderka. „Představení se mi velmi líbí. I když překvapený nejsem, protože scénář jsem trochu znal dopředu,“ uvedl Onderka, který se s Landou a Plachým sešel dlouho před premiérou a dostal scénář k nahlédnutí.

Ostatní brněnské osobnosti ovšem o hře kvůli střetu zájmů mluvit vůbec nechtějí nebo ji ještě nestačily navštívit. Petr Minařík z nakladatelství Větrné mlýny se odmítl ke hře vyjadřovat z důvodu kamarádství se Zdenkem Plachým. Stejně tak i Petr Štědroň, umělecký šéf Reduty. „Protože jsem divadelník, tak se k této hře nechci vyjadřovat, nemohl bych být objektivní,“ říká Štedroň.

VERONIKA ZABADALOVÁ a MARKÉTA STULÍROVÁ

Otevřený dopis Františka Derflera spoluautorovi hry Zdenku Plachému
V Brně, 24. listopadu 2008

Vážený pane Plachý,
dne 19. listopadu jsem navštívil generální zkoušku a 23. listopadu reprízu inscenace Tajemství Zlatého Draka. Jako dlouholetý člen činoherního souboru ND Brno a v letech 1990–97 jeho umělecký šéf pokládám za svou povinnost obrátit se na Vás tímto otevřeným dopisem.

Webové stránky Národního divadla Brno uvádějí, že Tajemství Zlatého Draka je „největší projekt činohry Národního divadla Brno v její historii“. A je to vskutku pravda: opulentní scénografie, velkoplošné projekce, laserové světelné efekty, ohlušující hudba a mraky barevných kouřů – opravdu velkoformátové divadlo.

Jaký je však vnitřní obsah této podívané? Vy sám i zpěvák Landa hovoříte opakovaně o národních tématech, otázce, co je to národ, a nosných pilířích, které jsou schopny loď – národ udržet. Rovněž obrácení člověka k vyšším duchovním hodnotám je prý klíčovým tématem kusu. K tomuto účelu byla sestrojena hra, která, jak uvádíte, těží krom jiného z odkazu mystiky, alchymie a psychologie C. G. Junga.

Odhlédneme-li od oné výše zmíněné velkoformátové adjustace, spatříme dramaticky chabý příběh uhnětený z banální detektivky, odvaru z fantasy a mravoličné historky o napraveném ochlastovi, kořeněné teatrální hypnózou, banální kritikou stávající konzumní společnosti a běda, i pokusem o filozofování. Mystika, alchymie i hluboká psychologie Jungova jsou tu sníženy na prázdný efektní spektákl pod hranicí směšnosti. Tajemství, tolikrát zde skloňované, uprchlo z divadla snad ještě před zvednutím opony. Ještě, že zpěvák Landa v černém haveloku tak silně čaruje svého Merkuria, že se divák musí chvílemi až smát. S jeho prostomyslnými texty to jde dobře dohromady a je to v té zoufalé prázdnotě aspoň veselé oživení.

Hra nemá stavbu, nemá vybudované situace, dialogy jsou zoufalé, postavy nezajímavé. Údajné obrácení hlavní postavy je vnější, chtěné a nepřesvědčivé. Pokud jde o ono národní téma – co jsme se dozvěděli? Dotýká se ta hra vůbec tohoto tématu krom opakovaného sdělení, že onomu podivnému společenství Ordo draconis jde o národ, že cítí národně (či lépe národovecky)? Nenasloucháme prý svým básníkům. Bojím se, že oba citovaní čeští klasikové, Neruda a Březina, by v té tělocvičně u Zlatého draka dobrovolně necvičili.

Druhé klíčové téma duchovního obrácení člověka vzalo za své způsobem ještě tristnějším. Proboha, pánové v uměleckém vedení, neznáte snad velké příběhy vnitřního obrácení od antiky po dnešek? Zapomněli jste Sofokla i Shakespeara, neznáte Calderóna, nečetli Dostojevského? Nevíte nic o Greenovi, Eliotovi či Camusovi, že snižujete velké téma konverze nepřesvědčivou historkou o napraveném policajtovi? Možná, že se inscenace finančně vyplatí. Umělecky je však těžce ztrátová.

Vážený pane Plachý, při nástupu do funkce jste v tisku sebevědomě prohlásil, že s Vámi přichází do činohry éra kouzelníků a mágů. To jste dokázal. Jen jsem netušil, že půjde o kouzelníky z varieté.

S pozdravem
prof. František Derfler