VYBERTE SI REGION

Dvořáková: Origami je nejúspěšnější hrou Bea

Brno /ROZHOVOR/ - I když se Helena Dvořáková už natrvalo přestěhovala do Prahy a od sezony 2006/2007 je v angažmá Divadla v Dlouhé, s rodným Brnem kontakt neztratila.

11.10.2010
SDÍLEJ:

Jednatřicetiletou Helenu Dvořákovou zaměstnávají role divadelní i filmové. Foto: archiv Divadla Ungelt

Stále hostuje v Divadle U stolu a za roli Lady Macbeth byla dokonce nominována na Thálii i Cenu Alfréda Radoka. Dnes se tato jednatřicetiletá herečka divákům představí v jevištní básni španělského dramatika Carlose Bea, kterou uvede Divadlo Reduta.


V komorní hře Origami ztvárňujete postavu Dory. Prozradíte o této inscenaci více?
Je to doposud nejúspěšnější hra Carlose Bea. V roce 2006 za ni získal prestižní Premi Born, hra dokonce vyšla knižně. Název je odvozen od japonského skládání papíru. Zkoušení odstartovalo v půli března a pro mě to byly nezapomenutelné dva měsíce intenzivního ponoření se do hry. Našla jsem nové přátele a obohatila se jak herecky tak lidsky, což se vždy nestává.

Hra je psaná pro čtyři postavy. Spolu s vámi ve hře účinkuje Vilma Cibulková, Matěj Kotek a Pavel Batěk. Měl na vás Carlos Be velké nároky?
Ano i ne. Z jeho strany vycházely podněty, zadání pro improvizaci, cvičení, která rozšiřovala naši představu o postavách a tvořila je. Měli jsme velkou míru volnosti, to mi bylo velmi sympatické. Na základě improvizace jsme dospěli k finální podobě hry a v závěru dopilovali detaily.

Nyní jste v angažmá pražského Divadla v Dlouhé, kam jste přešla z Městského divadla Brno. Účinkujete ještě v některé z inscenací Městského divadla Brno?
V Městském divadle Brno jsem už dohrála všechny inscenace, ale stále hostuji v Divadle U stolu. Život je sen, měl sice už derniéru a oslavil krásných šest let, ale pořád s úspěchem reprízujeme Shakespearova Macbetha.

Scéna Městského divadla Brno a komorní prostory Divadla U stolu – to je velký kontrast. Cítíte se lépe na malém, či naopak velkém jevišti?
Ještě menší, než Divadlo U stolu, je pražské divadlo Ungelt, ve kterém současně hostuji. Každý prostor vyžaduje jinou míru hereckých prostředků. V tom větším musíte hrát, jak se říká s větším nasazením, více nahlas, s většími gesty. Menší prostor svádí k tomu hrát intimně. V tak komorních prostorách, jako má právě Ungelt, stačí detailní práce, obdobně jako před kamerou. Ale pořád vás musí být slyšet, pořád musíte dobře vyslovovat! Je pravda, že když přijedu z Prahy do Brna ke stolu, říká mi František, abych někde přidala na hlase. V tom se musím stále ještě hlídat.

Do Divadla v Dlouhé vás z Městského divadla Brno přivedla režisérka Hana Burešová, která v Brně nastudovala několik inscenací, je to tak?
Správně se říká, že mi hodila lano (smích). Ano, s Hanou Burešovou jsme se poznaly v Městském divadle Brno. Poprvé jsem s ní zkoušela komedii Prostopášník aneb Kamenný host. Následující sezonu v Brně hostovala s Calderonem de la Barcou a barokním dramatem Znamení kříže. Hana mi potom nabídla, zda bych nechtěla odejít do Prahy a já souhlasila. Pracovně jsme si sedly. Mně vyhovuje její režijní práce, jí vyhovuje moje herectví. To nás dovedlo k tomu, že třeba Faidra, získala Cenu Alfréda Radoka.

Faidra je vaším nejnáročnějším titulem?
Je pravda, že mi vezme mnohem více energie než jiná představení. Naštěstí trvá jen hodinu a půl. (úsměv)

Máte zkušenost i s dlouhodobějším působením v Německu, kde jste byla před sedmi lety. Chtěla jste do zahraničí odejít?
Spolupráce s režisérem Pavlem Fieberem začala právě v době, kdy jsem byla v angažmá v Městském divadle Brno. V Německu zkoušel muzikál Muž z kraje La Mancha a Stanislav Moša (ředitel Městského divadla Brno pozn. red.) tam s německým ansáblem připravoval Romea a Julii. Jako herečka jsem se osvědčila, navíc jsem si tam našla známost, takže když mi nabídl další spolupráci, bez váhání jsem ji přijala.

V čem ta spolupráce byla jiná?
Tenkrát mě překvapilo, že jsme začali zkoušet rovnou na jevišti, text se jen jednou společně přečetl. Předpokladem bylo, že se každý herec připraví sám doma a naučí se text. Velmi to ukrátí čas zkoušek. Je to svým způsobem i taková nutnost, protože čas jsou peníze a za všechno se platí. S tímto jsem se u nás zatím nesetkala. Ne, že bych se chtěla vyhnout čteným zkouškám, ty mají svůj smysl. Další novou věcí pro mě bylo hraní na venkovní scéně. Nejste pod střechou, takže když začne pršet, diváci i herci vyfasují pláštěnky a musí se alespoň polovina představení odehrát, aby herci dostali ten večer zaplaceno.

Spolu s divadlem vás zaměstnává také filmové natáčení. Která z těchto hereckých účastí je náročnější?
Je těžké říct, co je větší dřina. Spousta lidí řekne, že divadlo, protože tam se opravdu zapotíte a víte o energii, kterou ze sebe vydáte. Ve filmu je to naopak o obrovské trpělivosti, o koncentraci a ukázněnosti, protože váš výkon závisí na práci spousty dalších lidí. Musíte být tedy velmi zodpovědná, i když je to ve výsledku, třeba co se týká textů, jednodušší.

Do povědomí diváků jste se dostala především díky televiznímu seriálu Kriminálka Anděl, jejíž první série vznikla před dvěma lety. Jak se za tu dobu proměnilo herecké obsazení?
Obsazení zůstává víceméně stejné. Pouze v roli šéfa vystřídala Miloslava Mejzlíka Ivana Chýlková. A náhlá srdeční příhoda zabránila na nějaký čas v natáčení Ladislavu Frejovi. Za něj se v dalších dílech objeví Martin Hofmann. Režii třetí série má pod palcem Ivan Pokorný a Jan Chlumský.

V seriálu hrajete psycholožku Janu Chládkovou. Hovoříte s režiséry ještě o tom, jak postavu ozvláštnit?
Ale samozřejmě, to, že už jsem něco natočila neznamená, že mám stoprocentní jistotu a nadhled. Stejně jako v divadle platí, že oči režiséra jsou i oči diváka. Proto veškeré připomínky vítám a jsem jim otevřená. Pořád je co se učit.

Kriminálka Anděl vzniká ve spolupráci s Policií České republiky. Naučila jste se při natáčení něco praktického, co můžete jako žena využít?
Naučila jsem se použít zbraň. Díky kaskadérům, kteří jsou potřeba při akčních scénách, umím i několik užitečných chvatů, jak dostat protivníka k zemi. Otázka je, jestli bych je použila, když by to bylo třeba. Moje zkušenost je taková, že zůstanu stát jako přimražená. U filmu vím, že mi nikdo doopravdy neublíží, když nepočítám natlučená kolena nebo fialový nehet.

Které prostředí, v němž jste dosud natáčeli, pro vás bylo nejvíce neobvyklé?
To bylo nejspíš v první sérii, když se točilo na Slovensku. Scény se natáčely skutečně v pitevně v nemocnici v bratislavských Kramároch. Prostor byl samozřejmě upraven, ale věděla jsem, že za mými zády je plná lednice…

V Brně jste se narodila a dosud zde hostujete. Co vás s rodným městem spojuje?
Jsou to hlavně místa a lidé, kteří jsou pro mě jedineční. A i když jsem v Praze pár takových míst objevila a pár takových lidí potkala, v Brně jsem přece jenom doma. A toho si cením. Mám ráda kavárnu Spolek, Steiner Café, Café 99. A když mám možnost v Brně pár dní zůstat, je pro mne čas strávený s přáteli něco, co mi dobije baterky.

Autor: Markéta Stulírová

11.10.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies