VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Ecův román Jméno růže ve 130 minutách

Brno /FOTOGALERIE/ - Tajuplný gotický thriller Jméno růže v režii Petra Kracika je zdařilou jevištní adaptací obsáhlého románu sémiotika Umberta Eca.

25.2.2011 4
SDÍLEJ:

Jméno růže v režii Petra Kracika uvádí Městské divadlo v Brně.Foto: Jef Kratochvil

Román má téměř 500 stran, inscenace Petra Kracika 130 minut. Přesto je jevištní adaptace knihy Jméno růže strhujícím představením, které oslní propracovanými hereckými výkony, emotivní hudbou a ohromující scénou využívající nejmodernější divadelní techniky.

Jméno růže uvedlo v české premiéře Městské divadlo Brno, kde Kracik režíruje počtvrté – jeho prvním titulem na této scéně byla Lermontova Maškaráda, následovaly muzikál Cikáni jdou do nebe a Nana. Tentokrát Kracik usiloval o jediné: nechtěl kopírovat román ani komerčně pojaté filmové zpracování Ecova textu, ale v mezích dramatizace Clause J. Frankla hledal nejvhodnější formu svoji, opírající se o důkladnou práci herců. A to se mu podařilo – byť z původního textu italského sémiotika zachoval jen torzo. Důležité je však na jevišti vyřčeno a diváky čeká poutavý příběh s novým, vizuálně-hudebním přesahem.

Kracikova inscenační úprava ctí základní osu smyšleného příběhu o Vilémovi z Baskervillu a mladém písaři Adsovi z Melku. Ti v severoitalském klášteře řeší záhadné vraždy a odhalují tajemství největší křesťanské knihovny, kterou střeží slepý Jorge z Burgosu – utajováním vzácných rukopisů chce zabránit rozpadu starého světa. Za zvláště zvrhlý Jorge považuje druhý díl Aristotelovy Poetiky pojednávající o umění komedie. Podle Jorgeho je totiž smích dílem ďáblovým, dělá z lidí blázny a odvádí je od pravé víry. Zásahy režiséra Kracika a dramaturga Ladislava Stýbla do Franklovy německé verze inscenaci vtiskly také další autentické citace ze středověké literatury, jež v románu Eco nemá.

I když Kracikovo nastudování redukuje počet postav a dialogů na minimum, povahu některých figur (na rozdíl od románové předlohy) odkrývá více do hloubky. Hlavní roli Viléma z Baskervillu s noblesou ztvárňuje Viktor Skála, který coby učený františkán středověk překračuje intelektuálně i lidsky, a s porozuměním toleruje přestupky svého žáka Adsa (Vojtěch Blahuta). Blahuta je v roli benediktýnského novice dobrosrdečným mladíkem. Věrohodně prochází všemi proměnami; miluje, aby vzápětí nato lásku ztratil, ctí Boha, aby se jej později pohroužen v samotě vzdal. Typově se režisérovi podařilo obsadit téměř všechny postavy (Michal Nevěčný jako korpulentní Berengar z Arundelu, Miloslav Čížek je botanikem Severinem, Jiří Mach odhodlaným františkánem Michalem z Ceseny a Zdeněk Junák loajálním opatem). Výborné herectví předvádí i Ladislav Kolář (Jorge z Burgosu), Rastislav Gajdoš (správce Remigius) a především Erik Pardus se Stano Slovákem, kteří alternují roli Salvátora. Každý se v tohoto ohyzdného pomocníka proměňuje po svém, oba si s obdivuhodným nasazením pohrávají s každou vyslovenou slabikou a úšklebnou grimasou.

Tajemnou atmosféru do inscenace vnáší scéna Jaroslava Milfajta, která naplno využívá moderních jevištních mechanismů. Účinek jednotlivých obrazů zesiluje účelná „hra“ světel a stínů, tu a tam prokládaná mlhou a reálným ohněm. Pouhé barevné nasvětlení přeměňuje chlad v žár, ponurost skriptoria v prosvětlené nádvoří. Plasticitu kulis dokresluje jednoduše, přesto věrohodně zpodobněná knihovna. Dominantou jeviště je kruhový průzor v nejvyšší z klášterních zdí, jímž střídavě prosvěcují hvězdy, měsíční svit i snové vize postav. Časové prodlevy mezi přestavbami scény jsou sice delší, vteřiny navíc však nechávají myšlenkově doznít dialogy, které si to zaslouží. Jméno růže je přitom teprve druhým činoherním titulem uvedeným na hudební scéně Městského divadla, proto je paradoxní, že si jej po zhlédnutí nelze představit v jiném (a menším) prostoru.

S výtvarným pojetím dokonale souzní hudba Dalibora Štrunce. Tóny houslí, varhan, kontrabasu i cimbálu napomáhají gradaci děje, emotivní melodie se prolínají se sborovými zpěvy. Ze zvukových efektů zaujme řinčení zvonu, pouliční ruch při bohoslužbě nebo kvičení prasete při zabijačce – detaily, které i na divadelním jevišti nedávají divákům zapomenout, že je mrazivý prosinec roku 1327.

Nadmíru obtížnou látku se Kracikovi podařilo vměstnat do poutavé divadelní zkratky, v níž se – stejně jako v Ecově románu – snoubí realita s fantazií, radost s krutostí a vysoké umění s „populárním“.

Městské divadlo Brno: Jméno růže

Režie: Petr Kracik. Damatizace románu: Claus J. Frankl.
Překlad: Václav Cejpek, Monika Kučerová, scéna: Jaroslav Milfajt,
kostýmy: Andrea Kučerová, hudba: Dalibor Štrunc.
Česká premiéra: 19. února 2011 na hudební scéně Městského divadla Brno.

Autor: Markéta Stulírová

25.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Obchodní dům Bauhaus v Brně-Ivanovicích. Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME
4

Bauhaus stojí neoprávněně. Inspektor nejednal s vlastníky sousedních pozemků

Hana Tomáš Briešťanská

Petrolejové lampy pomohly Briešťanské k Ceně Thálie. S Janžurovou se nesrovnává

Agresivní zloděj serval z důchodkyně šperky za dvanáct tisíc. Hledá jej policie

Ivančice - Chytil ji za hlavu a povalil na zem. Pak z ní serval šperky. Policisté pátrají po násilníkovi, který na ulici v Ivančicích na Brněnsku přepadl důchodkyni. Vyšetřovatelé sestavili podobiznu pachatele a prosí lidi o pomoc při hledání.

AKTUALIZOVÁNO

Děti přišly o rodiče. Rozsáhlá pátrací akce s vrtulníkem po matce byla neúspěšná

Kyjovsko – Po matce dvou dětí, které v neděli zahynul manžel, stále pátrají policisté nejen z Hodonínska. „Naposledy byla viděna v pátek 24. března v místě svého bydliště v malé obci na Kyjovsku. Doma nechala své dvě děti, a bez jakýchkoliv náznaků nebo indicií o svém odchodu zmizela," informoval hodonínský policejní mluvčí Petr Zámečník.

Osmnáctiletý Nečas: Jsem mladý, ale to neznamená, že budu jen odhazovat puky

Hradec Králové – Potvrzuje, že je velký příslib nejen pro brněnský, ale i český hokej. Osmnáctiletý útočník Komety Martin Nečas přispěl v prvním duelu semifinále play-off extraligy na ledě Hradce Králové k výhře 2:0. Jeho trefa ze třetí třetiny, kdy puk neúmyslně nasměroval do branky bruslí, byla vítězná.

Kvůli kotlíkové dotaci si vzal dovolenou. Žádost odeslal hned první den

Brno - Co nejrychleji vyplnit formulář a doufat, že to stihl dřív než ostatní. Když žádal o kotlíkovou dotaci, soutěžil o ni Jaroslav Mikoška se stovkami dalších zájemců. „Vše jsem si dopředu připravil. Abych žádost odeslal přesně v den, kdy se systém otevřel, vzal jsem si na něj dovolenou," říká muž, který pracuje jako mluvčí jihomoravských hasičů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies