VYBERTE SI REGION

Eva Urbanová zazpívala v Brně

Brno - První dáma české opery, sopranistka Eva Urbanová, která ve středu v brněnském Janáčkově divadle ztvárnila roli Kostelničky v dramatu Její pastorkyňa, říká: Brno je to pravé místo, kde se má Janáček zpívat.

12.3.2008
SDÍLEJ:

NA JEVIŠTI. Jako Kostelnička vede Eva Urbanová obecenstvo od nenávisti moralizující ženy až k jejímu politování. Foto: Deník/Jiří Salik Sláma

Eva Urbanová vystupuje na předních scénách po celém světě. Zpívala v proslulé Connecticut Garden Opera, v milánské La Scale i v Carnegie Hall v New Yorku. Ve středu večer své pěvecké umění předvedla také v Janáčkově divadle v Brně. V nejslavnějším díle Leoše Janáčka se divákům představila v roli Kostelničky, za níž získala také Cenu Thálie.

Jako Kostelnička se v Janáčkově Její pastorkyni objevujete již od roku 1997. Změnil se za tu dobu váš přístup k této roli?
Každá role se vyvíjí. Časem, jak ji zpíváte, si v ní nacházíte nové směry. U Kostelničky je to obzvláště extrémní, protože je tam spousta okamžiků, které se dají ztvárnit mnoha způsoby. Při modernějších inscenacích například využívám jiná gesta než v inscenacích klasických. Již několikrát jsem Kostelničku musela podle přání režiséra ztvárňovat absolutně odlišně, ale takový ten grunt je tam vždy stejný.

S Leošem Janáčkem jste se setkala ve své pěvecké kariéře už vícekrát. Kromě Kostelničky v Její pastorkyni jste byla také Šárka v jeho stejnojmenné opeře (2001) a Matka v Osudu (2000). Máte k Janáčkovi nějaký bližší vztah?
O Janáčkovi se tvrdí, že je to takový „moravský Puccinni“. Janáčka mám velice ráda. Ke Kostelničce jsem však nacházela složitou cestu. Kdybych totiž neviděla starou televizní nahrávku s Martou Krásovou, tak bych možná Kostelničku dodnes nezpívala. Když jsem totiž Krásovou viděla, v jakékoliv Kostelničce jsem pak viděla jen zlou paní, která utopí své dítě. Ale Marta Krásová má obrovské srdce, i když je přísná. A mezi tím je velký rozdíl. Zase je však velice těžké zahrát přísnou ženu, ale ne zlou. Ono to totiž velice rychle sklouzne právě k té zlobě.

Vystupovala jste v milánské La Scale, v Metropolitní opeře v New Yorku nebo také v operních domech v Japonsku a v Číně. Proč jste si pro své vystoupení vybrala také Brno?
Myslím, že zpívat Janáčka v Brně, to je na tom správném místě, kde se má Janáček zpívat. V této inscenaci vystupuji vlastně už podruhé a právě proto, že se mi líbila, se sem vracím znovu.

Jaké to je, hostovat v představení, jehož přípravy nemáte možnost ovlivnit?
Při vstupu do již zaběhlé inscenace si vždy vyžádám nahrávku a snažím se svou roli splnit, jak jen nejlépe dovedu. Snažím se zapamatovat si co nejvíce aranžmá, někdy to dokonce rozvíjím o nějaké své další nápady. Nevadí mi to. Teď v pátek a neděli jsem například zpívala cizí kněžnu v Kodani, kam jsem ráno přijela a večer zpívala. Mezitím jsem se třikrát podívala na nahrávku a večer jsem to aranžmá splnila. Takže i to se dá, jsem na to tak zvyklá.

Stalo se někdy, že vás nějaký kolega na jevišti něčím překvapil, nebo že se stala nějaká nečekaná situace?
Nečekané situace se stávají i v inscenaci, kterou máte natrénovanou. Jeviště dle mého názoru patří k nejnebezpečnějšímu místu pro vytváření práce. Vždy se stane něco nečekaného. Když jsem třeba poprvé zpívala Miladu v plzeňském divadle, tak jsem vystoupila na balkon a tam bylo zábradlí. Opřela jsem se a ono bylo jen zavěšeno v provazišti, takže jsem vyjela jak na houpačce. To vás překvapí každou chvilku něco.

V Rusalce Antonína Dvořáka jste zpívala dokonce tři role po sobě (cizí kněžnu, ježibabu a Rusalku). Jaké to je, stát v jedné opeře pokaždé v jiné kůži?
Rusalka je pro mě neskutečně čistá a moudrá bytost. O její roli jsem vždy snila. Když jsem však přišla do plzeňského divadla, tak mi nabídli cizí kněžnu a já jsem to vzala osobně, že si asi všichni myslí, že jsem taková ta vyzývavá žena a potvora, která vše zkazí. Nakonec jsem však zjistila, že je to první hlas. Cizí kněžna je ženou v pravém slova smyslu, sebevědomá, která ví, co chce, i když se to na první pohled nezdá. No, a Ježibaba je už takové završení toho, co jsem si mohla v Rusalce zazpívat, pak už totiž zbývá jen kuchtík. (smích). Rusalka, kněžna i ježibaba jsou tři naprosto rozdílné charaktery, ale jsou velice lidské a mají obrovskou duši, i když Rusalka si o tu svoji musí říct.

Je nějaké místo, kde Rusalku zpíváte nejraději?
V Českém Krumlově na otáčivém hledišti, které je umístěno venku, v parku. To mám potom pocit, že se opravdu dostanu do pohádky. Téměř vždy tam sice prší a je to o zápal plic, ale to všechno za to stojí, protože tam se zbavíte toho, že je vám zima a prší. Kolem vás jsou stromy, louka, občas tam zahlédnete opravdovou žábu – a tohle nemůžete nikde jinde zažít.

Spolupracovala jste s režiséry Zeffirellim, Cagliarim, Menzlem či Troškou. Jak na ně vzpomínáte?
Musím říci, že čím větší pověst tomu člověku předcházela, tím lépe se mi s ním nakonec spolupracovalo. Každý z nich měl absolutně odlišný přístup. Na Menzla a Trošku vzpomínám velice ráda, práce s nimi byla skvělá. Na jevišti jsme totiž proto, abychom sloužili dílu a ne abychom si tam plnili svoje představy o tom, jak má inscenace vypadat.

I s takovými režiséry jste se setkala?
Ano, tak tomu bylo například v Německu. Tamější kontroverzní režie jsou někdy příšerné a ztrácí pointu. Něco zpíváte, říkáte nějaký text a přitom děláte úplně něco jiného. Nejsme přece stroje, musí to mít hlavu a patu. A můžete přitom chodit třeba v riflích. Nemusíte mít dobový kostým, vy musíte být tou postavou. Ten režisér vás nemůže přece přenést do nějaké svojí představy, do své fantasmagorie a chtít od vás, abyste odvedla dobrý výkon. To nejde, nejste cvičená opička. To se potom neslučuje hudba s vaším výkonem a diváci z toho nic nemají. Na jevišti totiž musí být emoce, ty jsou důležité, teprve potom je to pro publikum opravdový zážitek.

Markéta Stulírová, Veronika Vejvodová

Autor: Markéta Stulírová

12.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kvůli sladkostem za 350 korun vyhrožoval nožem v pekárně

Brno – Svérázně si opatřil mikulášskou nadílku mladík v brněnské ulici Cejl. Minulý čtvrtek před sedmou hodinou večer přišel do pekárny. „Mluvil se slabým romským přízvukem a chtěl bonboniéry, kávu a čokolády," uvedla k případu až o týden později policejní mluvčí Andrea Cejnková. Když měl zaplatit, na obsluhu vytáhl nůž a s nákupem za tři sta padesát korun utekl.

Kometa hledá jednodušší cestu, na ledě omezí i žabičky. Zábranský nazul brusle

Brno – Na trénincích hokejové Komety v posledních dnech přibyl jeden hlas navíc. Ne, nejedná se o novou posilu. Na své svěřence dohlížel přímo na ledě i majitel klubu a zároveň hlavní kouč Libor Zábranský, který dosud přípravu nechával na svých asistentech. „Je to persona a ví, kdy má vstoupit do kabiny a na led," oceňuje přínos hlavního muže Komety asistent Kamil Pokorný.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: dívka je stále ve vážném stavu, žáci prý spěchali do školy

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies