Úvodní slovo Letní noci na hradě Veveří patřilo hlavnímu pořadateli, multiinstrumentalistovi Zdeňku Němečkovi, který také provázel celou akci svým bezprostředním, vtipným a neokázalým způsobem, a vytvořil tak celý večer téměř domáckou atmosféru. Jako první před diváky předstoupili Clawed Forehead. Tato kapela už řadu let působí na hudební scéně velmi zajímavou orientací na syntézu severského folku s metalovým cítěním a přinesla na Veveří stylově velmi osobitou hudební jednotku, která demonstrovala místy mysteriózním vyzněním svoje pojetí hudby, v němž se ústrojně propojovala dvě violoncella s rytmikou a zpěvem a tmavými kostýmy s uhrančivou reprezentací. Výtečná souhra s emocionálním provedením byly hlavními poznávacími znaky tohoto společenství.
Jako další scénu ovládli Ucan2, skupina, která se svým zaměřením vymykala folkové orientaci a přinesla pod zdi Veveří porci progresivně znějícího rocku, postaveném na instrumentálních dovednostech leadera – kytaristy Petra Bartoňka. Kapela přesvědčila výtečnou souhrou a velkým nasazením, což bylo oceněno zejména náročněji orientovaným divákem.
Publiku se ale zastesklo po zpívaném projevu, čehož se mu dostalo v prezentaci folkrockové legendy AG Flek. Moravská legenda svého žánru si udržuje standardní úroveň. Zejména zpěvačka Blanka Táborská přesvědčila svým podmanivým projevem, ale i emocionální Karel Markytán a Ivo Viktorín zdařile doplňovali finální obraz zavedené kvality, kdy se do melancholicky znějících písní dostávaly subtilní prvky latiny, jazzu a blues.
Do historického prostředí hradu Veveří ovšem asi nejstylověji zapadla skupina Quanti Minoris, jejíž orientace na hudební styl období ars nova, ale i renesanční a barokní hudební směřování, propojuje s rockem. Jejich frontman, Zdeněk Němeček udivoval (ostatně jako vždycky) svou bohatou nástrojovou instrumentací strunných a historických dechových nástrojů citovaných období, ale také jejich suverénním ovládáním. Skupinu rozšířil významný brněnský instrumentalista, dávný Němečkův spoluhráč, Vratislav „Aťa" Lukáš, který se stal stabilním členem kapely. Jeho kreativní violoncellové party dodávaly skupině další kvalitativní instrumentální rozměr.
Pozvání na Letní noc přijali i další účinkující, kteří byli (stejně jako AG Flek a Quanti Minoris hosty už i loňského nultého ročníku) další prověřenou kvalitou. Na moravské scéně se pohybují už řadu let Pozdní sběr, reprezentanti takzvaného moravského jižanského rocku. Jejich spojení folku, country a rocku se děje s citem a figurou a jejich frontman zpívající kytarista Jiří Pařez demonstroval bezprostřednost, emocionalitu s klasickou moravskou zpěvností a stylotvorným nasazením.
Největšími hvězdami festivalu byla legenda bluegrassu skupina Druhá tráva s charismatickým Robertem Křesťanem, který je už mnoho let skutečným reprezentantem tohoto žánru. Vedle vlastních autorských písní nemohlo zaznít několik coververzí od Boba Dylana, zpívané v Křesťanových vlastních textech. Rovněž publikum spontánně reagovalo na výkon kapely s řadou emocí a bylo zřejmé, že tento hudební žánr má u nás velké posluchačské zázemí.
První ročník poznamenalo spíše podzimní počasí, ale hudební zážitky těch, kteří vydrželi až do pozdních hodin, nijak narušeny nebyly. Nezbývá tedy, než parafrázovat a rozloučit se heslem Velké francouzské revoluce: Letní noc 2014 je mrtvá, ať žije Letní noc 2015!
Petr Gratias – autor je hudební publicista