VYBERTE SI REGION

Figarova svatba: méně krojů, více Mozarta

Brno /RECENZE/ - První brněnské nastudování Figarovy svatby po třiadvaceti letech se nepovedlo. Představení v Mahenově divadle vzbudilo spíše negativní emoce, a to hlavně kvůli režijnímu pojetí ignorujícímu hudební a dramatickou podstatu díla.

8.3.2011 1
SDÍLEJ:

Scénograf Sebastian Stiebert a režisérka Annette Jahns přenesli Mozartovu operu do brněnského prostředí. Foto: NDB

Spojení kvalitních domácích i zahraničních umělců slibovalo vzrušující umělecký zážitek. Opak se však ukázal být pravdou. Jindy svěží a dynamická buffa se změnila v rozvleklý artistní kus, který místy začínal nudit. Kde se stala chyba?

Hlavní problém byl v celkové režijní a scénografické koncepci. Záměr Annette Jahns a Sebastiana Stieberta byl jasný: aktualizovat klasické dílo „přebalením“ příběhu do současného hávu. Jde o snahu zařadit brněnské operní jeviště mezi jeviště evropská prostřednictvím přijetí evropské manýry?

U oper, jejichž hudba je stále hodna zaznění a jejichž libreto už je mrtvé, tam jsou podobné úpravy na místě, tam mají svou logiku. Mozartův Figaro však není tento případ; nepotřebuje být „ještě zábavnější“. Přenesením o dvě stě let dopředu ztratil příběh svůj půvab a především komiku. Jsem si jistý, že z této opery může schopný a skutečně invenční režisér ještě spoustu vytěžit.

Libreto v sobě skrývá humor i erotiku, ty ovšem – znovu zdůrazňuji – mohou fungovat pouze ve fikčním světě 18. století. Inscenátoři, místo aby se pokusili v umělecké zkratce přiblížit nuancím duševního světa tehdejšího člověka, operu zploštili a přiblížili pokleslému vkusu mas.

Představení mělo však i své světlé stránky. Díky dirigentovi Casparu Richterovi se Figarova svatba dala alespoň poslouchat. Už předehra ukázala, že pojal partituru v poměrně rychlém tempu. Richter, kterého orchestr poslouchal tu více, tu méně, si doslova pohrával s dynamickými kontrasty a předváděl ukázková crescenda. Scéna v podobě geometricky rozsekané vily Tugendhat podobně jako další „moravské“ narážky (kroje, Zuzanka jakožto Moravanka) byla zřejmě projevem snahy inscenátorů zahrát na strunu brněnského patriotismu. Výsledný dojem: směsice nesmyslů.

Rozdělení jeviště na dva plány, které velmi dobře fungovalo třeba v Madama Butterfly, zde nebylo dobrým nápadem. Dění ve spodní části a celkově komplikovaná scéna neustále odváděli pozornost od hlavního děje. Neblahý dojem podtrhla klouzačka z umělé trávy. Představení bylo ve znamení pěvkyň – a to prvotřídních. Hvězdou večera byla, byť v menší roli Barbariny, Andrea Priechodská. Zvlášť výborná byla v árii ze začátku čtvrtého dějství o hledání špendlíku. Jak už nejednou ukázala, její perlivý soprán má i dramatický potenciál, zvlášť v emočně vypjatých scénách. Pavla Vykopalová (hraběnka) byla pěvecky perfektní, herecky uměřená, ale přesvědčivá. Slavná árie o ztraceném štěstí sklidila v jejím podání asi jako jediná opravdu vřelý potlesk.

Jan Šťáva v roli Bartola pěvecky takřka exceloval, herecky však nikoliv. Přehnaná stylizace pohybů působila únavně a trapně. Z hlavních rolí lehce vynikal Josef Škarka jako Figaro, zejména v recitativech a v závěru opery.

Petra Perla Nôtová (Zuzanka) a Jana Wallingerová (Cherubín) byly poměrně nevýrazné a Roman Janál (hrabě) mě tentokrát vyloženě zklamal. Světlou výjimku mezi intonačně i rytmicky rozházenými ansámbly představuje tercet z konce druhého dějství Susanna, or via sortite. Nutno však dodat, že i zde nese část viny špatná režie.

Shrnuto a podtrženo, toto představení byl omyl. Jsem však přesvědčený, že u německé režisérky není příčina neúspěchu v nedostatku umělecké poctivosti a tvůrčích schopností, ale v až křečovité snaze za každou cenu inscenovat „Figarovku“ Annette Jahnsové místo té Mozartovy a Da Ponteho.
Závěrečné bučení si ovšem nezasloužila.

Opera Figarova svatba
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba.
Dirigent: Caspar Richter, režie: Annette Jahns, scéna a kostýmy: Sebastian Stiebert, sbormistr: Pavel Koňárek.
Recenze psána z premiéry v Mahenově divadle 25. února 2011.

MILOŠ ZAPLETAL (Autor je studentem hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně)

8.3.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies