VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Frantová: Minulostí se nezabývám, dívám se dopředu

Brno /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Herečka Jitka Frantová se po exilu z Československa natrvalo usadila i s manželem Jiřím Pelikánem v Itálii. Postupně hrála v divadlech po celé Evropě, kam prorazila díky jazykovým znalostem italštiny, němčiny a francouzštiny.

21.3.2011
SDÍLEJ:

Začátkem března zažila návrat i na české jeviště, když v inscenaci divadla Reduta Hvězda stříbrného plátna ztvárnila postavu velké filmové star. Mezitím už v hlavě nosí další projekty, které ji čekají v Mnichově a Římě.

Neměla jste problém po tolika letech hrát na jevišti zase v češtině?
Rozhodně ne, protože mateřský jazyk se nedá zapomenout. Když někdo říká, že ano, tak je to od něj póza. Já také už přes deset let od smrti manžela nemluvím s nikým v Itálii česky, a s češtinou nemám vůbec žádný problém.

Ale mluvit v cizí řeči a hrát v ní divadlo jsou dvě odlišné věci.
Samozřejmě, musíte v tom kterém jazyce také myslet a hlavně cítit. Nic nespadne z nebe. V exilu jsem vlastně začínala úplně znovu, od nuly. Když jsem přišla do Itálie, neznala jsem ani slovo italsky, ale byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Chce to stovky a stovky hodin práce.

Měla jste nadání na řeči odmala?
To nedovedu říct, spíš jsem se hodně věnovala jejich studiu. V italštině mě jednoduše hodili do vody a musela jsem plavat. Ale základy němčiny jsem díky mamince získala už jako malá holčička. Ještě než jsem vůbec začala chodit do školy, navštěvovala jsem v Brně soukromé hodiny.

Přivedla vás maminka i k divadlu?
Ne, maminka si spíš přála, abych studovala univerzitu, filozofii. Ale já jsem odmalička věděla, že budu herečkou, a také mě vábil pohyb. Chtěla jsem studovat klasický balet, ale na to jsme neměli peníze. Maminka mě proto posílala alespoň do rytmiky, studovala jsem i pantomimu, folklor, tanec. A to mně zůstalo dodnes, herectví a tanec je u mě propojené. Zásluhou tatínka jsem získala do vínku také vztah ke sportu. Tatínek se nejvíc věnoval atletice, ve které získal za skoky a sprint několik mezinárodních cen. V Brně byl zakladatelem lehké atletiky v Moravské Slávii a dlouhá léta potom se tady běhal Memoriál Alfonse Franty. Byl také vášnivý lyžař, tenista a horolezec. To se mu bohužel nakonec stalo osudným, když zahynul tragicky ve slovenských Roháčích. Zachránil celou skupinu jedenácti lidí včetně mojí maminky, ale sám zůstal pod lavinou. Mně bylo pouhých pět let, ale přesto jsou momenty, které si s osobou tatínka vysloveně pamatuji. Vím, že jsem na něj byla velice pyšná.

Nenapadlo vás hlavně v exilu věnovat se jen tanci, který nepotřebuje k vyjádření řeč a je tak svobodnější?
Nenapadlo, protože mě by asi jen pohyb neuspokojoval. Potřebovala jsem i ta slova. V tom je zřejmě zase vliv mojí maminky, která mně učila poezii a lásce k mluvenému slovu. V patnácti letech jsem se Seifertovými verši získala první cenu v Praze v celostátní soutěži v poezii.

Zůstala jste v kontaktu s českou poezií i v cizině?
Poezie mě provází celý život. Recituji, účinkovala jsem ve večerech melodramu. Hledala jsem také všechny možné překlady Jaroslava Seiferta a bohužel jsem poznala, že je v cizině velice špatně překládaný. Podařilo se to jedině Elle Ripellino, která jeho poezii vnitřně cítí. Je původem Češka provdaná za jednoho z největších italských slavistů, profesora Angela Maria Ripellina.

Píšete i vlastní poezii?
Ano, ale je zajímavé, že jen v italštině. Inspirace, které mě k tomu vedou, jsou totiž výhradně italské a dovedu je vyjádřit jen v této řeči. Jeden z mých autorských projektů, který se v Itálii uváděl, se jmenuje Setkání s andělem. Jde o příběh velkého tanečníka argentinského tanga, který se setká se svým strážným andělem a s ním tančí.

Zmínila jste argentinské tango, kterému se také aktivně věnujete…
V Itálii je tango velice rozšířené. V Římě je profesionální akademie tanga vedená největší argentinskou tanečnicí Alexandrou Mantinan. S jejím bratrem, Gustavem Guarnierim, také profesionálním tanečníkem, jsem loni v zimě v Redutě na Mozartově plese účinkovala s exhibicí tanga. Společně jsme také autory představení s tangem, které mělo premiéru v Římě loni v červenci. Stejný projekt mě čeká v červnu v Mnichově, kde ho nastudujeme v němčině. A už teď chystám v Itálii nové představení Tango mezi námi, které pro mě napsal dramatik Alberto Bassetti.

Tango tančíte i teď v brněnské inscenaci Hvězda stříbrného plátna. Nebylo vám ale při zkoušení jeviště Reduty příliš malé, když ze světa jste zvyklá spíš na velké scény?
V Redutě mám při hraní velice dobrý pocit. Líbí se mně, že jeviště jde hluboko do hlediště a umožňuje tak přímý kontakt s divákem. Jenže pro mě vlastně žádné jeviště není dost velké! (smích) Zvládnout prostor je vždy otázkou techniky a zkušeností. Jsem odchovaná hereckou generací, která nepracovala s mikroporty, takže jsem zvyklá, aby mě bylo slyšet až do poslední řady na galerii.

Ovlivnil vás při studiu herectví někdo natolik, že jste si na jeho rady často vzpomněla i později?
Takovou osobností pro mě byla Vlasta Chramostová, která mě na JAMU učila herectví. Už předtím jsem k ní docházela na soukromé hodiny, kdy mě připravovala na zkoušky. Její herectví jsem milovala a tajně jsem se na ni chodila dívat do Mahenky. Vždycky jsem podlezla pod oknem ve vrátnici, sedla si do poslední řady a sledovala zkoušky a generálky.

Jste spolu stále v kontaktu?
Jsme, podobně jako s Pavlem Kohoutem. Kohouta si velmi vážím jako přítele i jako autora, hrála jsem spoustu rolí v jeho hrách. Pavel a Jelena Kohoutovi, to jsou pro mě přátelství prověřená léty a výjimečnými okolnostmi, které přinesla tehdejší doba a politická situace. Naše cesty se navíc zajímavě propojily před Listopadem 89´, kdy jsem v Itálii natočila film Andělé moci. Ten vznikl podle divadelní hry Pavla Kohouta Marie bojuje s anděly a vypráví herecký příběh inspirovaný právě osudem Vlasty Chramostové. Kohout se v něm zamýšlí nad tím, co se stane s duší herce, kterému je režimem zakázáno pracovat. Premiéra filmu byla v květnu 1989 a už 5. ledna 1990 se nám podařilo uspořádat v římské televizi diskuzi s Vlastou Chramostovou, Stanislavem Milotou, Pavlem Kohoutem, režisérem a hercem Giorgio Albertazzim a se mnou. Pořad měl u diváků obrovský ohlas.

Když se teď po tolika letech vracíte do Brna, jaké to ve vás vyvolává pocity?
Mám k Brnu zvláštní vztah, protože jsem odtud odešla mladá, hned po JAMU. Takže Brno, to je pro mě všechno poprvé. První kroky, první úsměv, první taneční zkušenosti, první statování v Divadle na hradbách za třicet korun v Aidě, první lásky… Ale když teď chodím po městě, změnilo se v něm všechno. Třeba na náměstí Svobody, kam mě maminka vodila na zmrzlinu, je teď prodejna Bontonland, naproti, kde jsem si za svoje první vydělané peníze koupila první střevíčky na podpatku, je úplně jiný obchod… Ale co v Brně vždycky bylo a zůstalo, je určitá serióznost. Zdá se mně, že jsou tady lidé víc vychovaní, slušní a srdeční. Vím, že když to tady řeknu, každý se tomu diví, ale já mám v Brně skutečně zvláštní pocit bezpečí. Jakoby se mně tady nemohlo nic stát.

Autor: Lenka Suchá

21.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kvůli salmonele vybijí v Pohořelicích 65000 slepic. Vejce stahují z prodeje

Smrtelná nehoda uzavřela ve středu odpoledne silnici mezi Archlebovem a Strážovicemi. Na místě tam zemřel třiadvacetiletý motorkář.
3

Mladý motorkář zahynul při rizikovém předjíždění, je už osmnáctou obětí

Odchod Habance: Změny v tréninku? Spíš v intenzitě, vysvětluje trenér Dostálek

Brno – Na úterním dopoledním tréninku fotbalové Zbrojovky čekala Richarda Dostálka blesková změna, protože jej po pondělním odvolání Svatopluka Habance najednou vedl společně s Lukášem Přerostem jako jeden z dvojice hlavních koučů. „Pracujeme na tom, abychom změnili psychiku hráčů, tomu jsou tréninky uzpůsobené,“ popisuje třiačtyřicetiletý bývalý reprezentant.

Němec se těší do Norska a vtipkuje: Budu jen jako člen stáda

Brno – Výjezdů k zápasům do zahraničí si v kariéře zatím příliš neužil. Nyní se útočník brněnské Komety Vojtěch Němec vydal s týmem do Skandinávie. Brňany čekají první duely v letošním ročníku Ligy mistrů, ve čtvrtek s norským Stavangerem a v sobotu s Kuopiem. „Určitě to bude kvalitní příprava do extraligové sezony a užiju si to,“ prohlásil jedenatřicetiletý forvard.

AKTUALIZOVÁNO

Paraglidista zemřel při pádu na pole. Záchranáři ho oživovali marně

Moravský Žižkov – Ačkoliv téměř čisté nebe nad Břeclavskem ve středu ozařovalo slunce, let pro jednoho z účastníků tamního evropského šampionátu v motorovém paraglidingu skončil smrtí. Prestižní akci konanou na letišti v Břeclavi poznamenala tragická nehoda.

Na dálnici D2 narazil kamion do svodidel. Vyteklo z něj 400 litrů nafty

Brno – Zasypávat uniklou a přečerpávat zbývající naftu museli hasiči u nehody, která se stala krátce po polední na prvním kilometru dálnice D2 ve směru na Břeclav. „Při našem příjezdu bylo na dálnici rozlitých asi sto litrů nafty. Proraženou nádrž jsme se snažili ucpat, ale celkem z ní uniklo 400 litrů,˝ popsal zásah mluvčí hasičů Jan Dvořák.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení