VYBERTE SI REGION

Havel napsal Husákovi. Pohyb a emoce zaplavily Redutu

Brno - Mladému divadelnímu kolektivu se podařilo zhmotnit abstraktní pocity. Do detailu.

13.1.2009
SDÍLEJ:

Pavel Gajdoš a Jan Grundman postupně rozehrávají na sklepní scéně drama Havlova dopisu.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Naplnit divadelní prkna pocitem beznaděje, zlosti a omezení z totalitního režimu znamená vždy pro autora hry tvrdý oříšek. Když ale jako předloha slouží třicetistránkový dopis a pocity v něm obsažené má do reality přenést beze slov pouze pohyb herců na scéně, je zapotřebí notná dávka invence. A to nejen u samotného režiséra, ale také u herců, a především diváků. Tohoto nelehkého úkolu se s odvahou zhostil mladý brněnský režisér Jiří Honzírek. Redutu ve čtvrtek večer naplnil Havel píšící Husákovi.

Honzírek, který se zabývá především tématem lidské identity, se v brněnské Redutě velmi dobře uvedl již hrou Osmdesátdevět. Nyní na ni navázal a vytvořil dílo zcela originální. Zpracoval dopis bývalého prezidenta Havla z osmého dubna roku 1975 tehdejší hlavě socialistického státu Gustávu Husákovi.

Svého úkolu se zhostil nejen s velkou pečlivostí, fantazií a citem, ale také s vtipem. Přesto hra nepůsobí komickým dojmem. Spíše tragikomickým či bizarním. Herci Pavel Gajdoš a Jan Grundman pod taktovkou scénografky Lucie Labajové předvádějí pohybem, tancem a skoky ve sklepních prostorách groteskno totalitního režimu.

Po úvodní hřmotné hudbě a vzdáleném dusotu koňského stáda herci rozehrávají kabaret, který svou fyzickou náročností vyžaduje téměř profesionální tanečníky. V černých kostýmech a s tmavým líčením předvádí pomalé ukolébání jednoduchostí. Po malých krůčcích, někdy spíše skocích, okouší chuť moci. Nejdříve jeden na druhém. Přestože autor slibuje výrazovou hru beze slov, několika zvoláním se herci neubrání. Zpočátku jejich výkřiky v italštině a scénky vystřižené jako z grotesky vyvolávají na tvářích úsměvy.

Později však přitančí na scénu figurína, dětská panenka, a přiklusá stádo kolotočových koní. S lehkostí vplynou do děje, postupně se seřadí do šiku a na očích se jim objeví pásky. S každým dalším výkřikem „Voilà!“ naplňují další z bodů Havlovy obžaloby a spadají tak do hlubších propastí lidské bezmoci a krutosti. Dopis je mezi jejich výstupy promítán na stěnu přímo před diváky.

Temno vystřídá veselá barevnost

Celou atmosféru hry bravurně doplňuje také prostota sklepní scény, kterou aktéři naplní až k prasknutí emocemi a cele ji využijí, a to i včetně stěn. S hustou temnotou kontrastují ostré odstíny červené a zelené. Plátno je využíváno nejen pro projekci Havlova textu, ale také pro pomalu a hrozivě se roztahující pěticípou hvězdu.

Gajdoš i Grundman dokázali svou energií divadlo zcela zaplnit a vtáhnout diváky do děje. Mladému týmu složenému z režiséra, scénografky a samotných aktérů se podařilo zhmotnit pocity z lhostejnosti, krutosti, bezpráví a touhy po moci a přenést je na své publikum.

Redutu naplnili beze zbytku. Někteří z obecenstva dobu, kdy Havel podepisoval svůj dopis, zažili, mnoho jich ale v té době bylo dětmi či se narodili teprve několik let před revolucí. Podle neutuchajícího závěrečného aplausu ale tento kolektiv třicetiletých umělců dokázal vrátit těm starším vzpomínky a těm mladším šel mráz po zádech.

Autor dostál svého záměru. Ukázal nejen dobu minulou, ale i současnost. Režisér právě spojením historie s mladými herci a tvůrčím zapálením strhává pásku z očí a nutí k zamyšlení nejen nad dobou předrevoluční. Po hře na slepou bábu náhle procitají. V pětačtyřice­timinutové inscenaci, kdy burácivá hudba přechází do tónů něžné ukolébavky a herci tiše broukají českou i slovenskou hymnu, násilné a vypjaté scény střídá radost, přátelství, a až milostné scény, shrnují šedesát let naší republiky.

Figurína dostává paruku a košili, stává se opět osobou. Koně znovu vidí a oběšenou panenku vyprostí éterická dívka, která se scénou jen mihne. Hře lze vytknout snad jediné. Poněkud rychlé promítání textu. Divák jej sice stihne přečíst, některá slova mu ale po emočním náporu z vystoupení mizí na stěnách.

Autor: Veronika Zabadalová

13.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Muž blokoval tramvaj. Dal hlavičku ženě, která mu chtěla pomoci

Ilustrační foto
1

Platy v kraji? I přes navýšení jsou stále podprůměrné

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Brno /VIDEO/ – Byla to honička skoro jako z akčního filmu. Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit. Situaci po zadržení vysvětloval tím, že zákony jsou od toho, aby se porušovaly. „Dobrá honička," řekl zasahujícím policistům.

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

Brno /REPORTÁŽ/ – Po červeném koberci v sobotu večer přicházejí do brněnské Fait Gallery první celebrity. V záři barevných světel se třpytí dlouhé šaty krásných dam, doprovázených pány ve smokingu s motýlkem. Pečlivě upravené stoly zdobí kytice bílých a růžových tulipánů. Nad nimi se starostlivě sklání číšníci a dohlížejí, aby skleničky nezůstávaly prázdné. Ples jako Brno začíná.

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies