VYBERTE SI REGION

Herec Bumbálek: Pantomima v sobě skrývá vznešenost těla i ducha

Brno - Už jako kluk tíhnul Michal Bumbálek k všestrannosti. Rád žongloval, dělal závodně karate, recitoval poezii. Všechny dovednosti později zúročil v Divadle na Provázku, kde strávil dvacet let.

13.12.2013
SDÍLEJ:

Divadleník Michal Bumbálek.Foto: DENÍK/Attila Racek

Od této sezony je nově člen Národního divadla Brno. „Divadlo nerozlišuji na žánry, baví mě ve všech podobách," říká dvaačtyřicetiletý herec.

Kdo vám nabídl angažmá v Mahenově činohře?

Začátkem prázdnin mě oslovil prozatímní šéf Mahenky Petr Halberstadt. Mám rád adrenalin a nové výzvy, tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Období propadu už bylo u Mahenky myslím dostatečně dlouhé, tak teď je ta správná doba na cestu vzhůru. Je na čase, aby přišla nová krev a trochu se to tam rozpohybovala.

Jak moc jste za poslední měsíce vnímal události okolo Národního divadla Brno?

Asi tak jako každý. Ryba smrdí vždycky od hlavy. A jakmile hlava nemohla vybrat hlavu, tak je evidentní, že je něco špatně. A to obecně okolo kulturní politiky v Brně. Zaznamenal jsem to už v souvislosti s festivalem Divadelní svět Brno. Ještě před dvěma lety bylo do jeho programu zahrnuto i mnoho menších souborů a pouličních divadel, takže to plnilo svůj záměr. Ale letos tam už nebylo z avantgardy skoro nic.

Jak se na práci v Mahence těšíte? Dosud jste úplně netíhnul ke klasickému divadlu…

Divadlo nerozlišuji na žánry. Baví mě ve všech podobách. Díky všestrannosti, které učil Provázek, se herec dovede poprat s jakýmkoliv prostorem, hrát divadlo na ulici, na komorní scéně i na obřím jevišti.

Navíc se v souboru Mahenovy činohry potkáme s mnoha lidmi, s nimiž se znáte už od studií na Janáčkově akademii muzických umění…

Byli jsme tam takový přelomový ročník, kterého se hodně dotkl rok 1989. Začalo nás studovat patnáct, do druháku už nás šlo jen šest a dokončili jsme tři. Se mnou ještě Radim Fiala a Petr Halberstadt. Tím, že se teď všichni po letech setkáváme v Mahence, se kruh krásně uzavírá.

A z pedagogů?

Učil nás Zdeněk Dvořák, Břetislav Rychlík, Miroslav Plešák nebo Alois Hajda. Tedy všechno osobnosti, které prošly Mahenkou. Rád vzpomínám třeba na Hajdovy hodiny, který tehdy patřil k jednomu z největších odborníků na Brechta u nás. Probírali jsme s ním hodně také ruské divadelní teoretiky, metody Stanislavského nebo Mejercholdovu biomechaniku, což mě zajímá dodnes.

Na akademii i předtím na konzervatoři vás učil Ladislav Lakomý. Jak na něj vzpomínáte?

Mám moc rád mluvené slovo, miluji verše a poezii vůbec, takže v tomto směru jsem nemohl mít lepšího učitele. Na hereckých hodinách se s námi hodně věnoval právě poezii, dělali jsme třeba Manon Lescaut. A jak do sebe na konzervatoři člověk vzhledem k věku ještě všechno nasával jako houba, bezděky jsem pana Lakomého asi i hodně napodoboval. Rodiče mi dokonce občas z legrace říkali: Zase děláš gesto jak Lakomý! (smích)

Zkušenosti s inscenováním poezie se vám potom určitě hodily v Divadle U stolu, kde jste hostoval…

S Františkem Derflerem jsme nějakou spolupráci už dlouho plánovali. Původně to měla být inscenace podle Villonovových textů A na krk oprátku ti věší. Jenže jsem si těsně předtím zranil koleno a sešlo z toho. Povedlo se nám to až u Nastasji Filipovny. Líbí se mně, že František také klade důraz na mluvené slovo a precizní cizelování figury. Podobnou spolupráci bych doporučoval každému herci jako profesní očistu, která je čas od času potřebná.

Michal Bumbálek
* narodil se 21.ledna1971 v Uherském Hradišti
* vystudoval brněnskou konzervatoř a herectví na JAMU (1989 - 1993)
* od roku 1995 do roku 2012 byl členem Divadla Husa na provázku (např. role Persona Ježíš v Komedii o umučení, Kvido v Báječných létech pod psa, Hamlet v Shakespearomanii II., Francek v Maryši, Pierot a Trpaslík v Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň. aj.)
* od roku 2005 hraje v Divadle Facka, v němž se Sergejem Sanžou i píše hry a režíruje
* od začátku letošní sezony je v angažmá Národního divadla Brno

Nejdelší čas jste strávil v Divadle na Provázku. Kdy jste přišel do souboru?

Na Provázek jsem přišel v roce 1992 ještě při škole. V angažmá jsem tam byl od roku 1995, takže dohromady dvacet let. Odešel jsem před rokem a půl, protože jsem začal mít pocit, že stojím na místě a nikam dál se nevyvíjím. Nicméně jsem vděčný, že jsem tam zažil éru všech významných osobností posledních let: Petera Scherhaufera, Evy Tálské, Iva Krobota, Vladimíra Morávka.

Jak byste popsal jejich režijní metody?

Každý z nich posouval herce dál a formoval je jiným směrem. Peter Scherhaufer byl hodně autoritativní, ale vycházel z herců, rozuměl jim a pečlivě si je do souboru vybíral. V tom byla podobná i Eva Tálská, která se o herce opírala absolutně. Před začátkem zkoušek měla jen základní ideu a zbytek rozvíjela za přispění ostatních v tvůrčím procesu. Dodnes vzpomínám třeba na její legendární nonverbální představení Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň. Za tři měsíce jsme se naučili chodit po laně nebo po balanční kouli. Bylo to tehdy naprosto vizionářské, dnes tohle dělá nový cirkus, ale Eva Tálská s tím přišla už před patnácti lety.

Jak moc jsou vám vlastní všechny artistní dovednosti?

K těmto tradičním, původním formám vyjádření tíhnu odjakživa. Už jako kluka mě bavilo si třeba jen tak žonglovat. To se mně potom hodilo při pověstných rozcvičkách neboli desetibojích u Petera Scherhaufera. Tvrdil, že kejklířské dovednosti jsou základní výbavou každého herce. Za mě se to už sice tolik nedělalo, ale dřív herci povinně žonglovali s míčky, házeli nožem, práskali bičem, točili talíři nebo jezdili na jednokolce.

I proto jste si tolik oblíbil žánr commedie del´arte?

S tímto žánrem souzním naprosto přirozeně. Commedia del´arte je komedií typů, a charaktery lidí jsou pořád stejné. Je to vykrystalizovaná forma už od 15. století. Proto razím heslo návratu ke kořenům, obrátit se k tomu, odkud jsme vzešli. Věnujeme se tomu nejvíce s Divadlem Facka, které provozujeme se Sergejem Sanžou, vystudovaným mimem. Hrajeme naše autorské věci, pohybové klauniády, představení pro děti, pouliční divadlo, na stromech nebo site-specific projekty.

Je o tato představení zájem?

Vidím v tom budoucnost a ohromný potenciál. Někdo tvrdí, že už je pantomima mrtvý žánr. Jsem přesvědčený, že kdybych si teď stoupl kdekoliv na ulici nebo v hospodě a předvedl jednoduchou školu základů pantomimy, tak by lidem spadla brada. Tento druh pohybového vyjádření má harmonii, vznešenost těla i ducha, poezii, kulturu. Všechno to, co mnoha jiným dnešním představením chybí.

Setkal jste se s Bolkem Polívkou, který u nás patří k nejlepším mimům?

Zaskakoval jsem u něj v Donu Quijotovi a také jsme spolu hráli na Provázku v představení o životě Vlasty Buriana Hvězdy nad Baltimore. Bolka si velmi vážím, je to jeden z nejlepších harlekýnů, co kdy byl. Při natáčení televizního seriálu Největší z pierotů, kde jsem hrál syna Charlese Deburoau, jsem se setkal i s dalším významným mimem Ctiborem Turbou.

Kde čerpáte inspiraci pro svoje etudy?

Všude okolo. Velkou nabíječkou energie jsou moji tři synové ve věku jedenáct, sedm a pět let. Jen mě mrzí, že na kluky nemám víc času. Divadlo není moc pro rodinu.

Autor: Lenka Suchá

13.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies