VYBERTE SI REGION

Horký o Století Miroslava Zikmunda: Je to film o snech, které se plní i krachují

Brno /ROZHOVOR/  - Intenzívní čtyři roky života strávil Petr Horký přípravami i natáčením dokumentu o Miroslavu Zikmundovi, který společně s Jiřím Hanzelkou navštívili přes osmdesát zemí světa. Celovečerní snímek nazvaný Století Miroslava Zikmunda přibližuje pětadevadesátiletého cestovatele především na základě jeho osobních deníků, které si denně píše už od svých šesti let. "Dalo mi to moc, profesně i lidsky. Žádná otázka nebyla tabu, spoustu jsem se toho dozvěděl," přiznává jednačtyřicetiletý brněnský rodák.

3.9.2014
SDÍLEJ:

Režisér Petr Horký.Foto: Archiv

Jakou natáčecí metodu jste pro film zvolil?

Metodu jsem nějakou dobu hledal. Pro sebe jsem si ji pracovně nazval jako konfrontační. Miroslav Zikmund jako letitý profesionál je totiž svým způsobem prokletí pro filmaře, který chce natočit osobnost a charakter respondenta. Kdykoli jsme zapnuli kameru, byl náš respondent perfektně připraven, naladěn a vlastně ukazoval "jen" tu mediální, známou tvář. A to jsem nechtěl.

Co jste tedy potom změnil?
Dohodli jsme se, že jsem dopředu neoznamoval, jaká přesně témata budeme ten který den natáčet. Navíc jsem opravdu celé tři roky sháněl - a stále sháním - všechny možné archiválie H+Z. Takže jsem pak Miroslava Zikmunda překvapoval, konfrontoval s místy, věcmi a někdy dokonce i s lidmi, které třeba dlouho neviděl, které nečekal. A díky tomu byl často překvapený a musel improvizovat, reagovat spontánně, přirozeně. A to jsem si pak mnul ruce, protože jeho skutečná osobnost se zjevovala i před kamerou. Věřím, že pro diváky tedy máme připravené opravdové osobní setkání s velmi zajímavým mužem. Žádnou kašírku, žádné připravené a inscenované natáčení.

Jakým divákům je podle vás film určený?
Někteří lidé, co film samozřejmě ještě neviděli, mi říkají, že je to podle tématu film hlavně pro pamětníky. Ale to je podle mě nesmysl! Je to film o životě, který už trvá skoro sto let. O snech, které se plní, o plánech, které krachují, o touze po lásce, o marné snaze skloubit rodinu i velkou kariéru… Z mého úhlu pohledu to je vlastně velmi moderní film o tom, co řeší každý člověk. Jediný rozdíl je v tom, že v případě Miroslava Zikmunda to je příběh vyprávěný i na pozadí cestování po celém světě, a také na pozadí velkých dějinných událostí. Připadá toto snad někomu zastaralé téma?

Který moment natáčení byl pro vás nejhorší?
Snad když jsem zjistil, že budu potřebovat posunout premiéru, kterou jsem původně plánoval letos v dubnu. Anebo teď, když už je všechno hotové, čekám na uvedení v kinech a už nic nezměním. Data si putují do kin a my teď už jen čekáme. Co na to asi lidi řeknou?

Když teď s odstupem víte, kolik překážek jste musel pro realizaci filmu zdolat, šel byste do toho znovu?
Jasně. Když jdete na maraton anebo na polární výpravu, taky víte, že to bude bolet, ale stejně to vždycky stojí za to. Nedělám to jen kvůli výsledku, ale už proto, že to mohu tvořit, že tím mohu několik let žít. Byla to velmi náročná životní etapa, to by vám asi potvrdila i moje manželka, ale byl to taky krásný kus života. To přirovnání k maratonu nebo polární výpravě prostě sedí. Přes Grónsko z východu na západ jsem šlapal skoro měsíc devět hodin denně a stejně na to vzpomínám jako na nádherný zážitek. Nic bych nechtěl dělat jen kvůli tomu konci, s myšlenkou na to, až to bude za mnou. Nežijeme přece proto, abychom hezky umřeli, ale proto, aby už to žití stálo za to, ne?

Kdybyste měl charakterizovat osobnost Miroslava Zikmunda několika slovo, jaká by to byla?
Optimista, pracant, pedant a pravdomluvný chlap.

Jaká poznání si ze setkávání s ním odnášíte do svého života?
Člověk má dál zůstat optimistou, pracovat, víc dotahovat detaily, nelhat, protože pravda je stejně vždycky nejzajímavější. Po těch skoro dvaceti letech, co se známe, si troufnu říct, že mám tu čest, že jsme přátelé. A každý přítel vás mění. Svým pohledem na věci, svými jinými názory anebo třeba i tím, že vám dokáže napřímo říct, když si myslí, že něco děláte špatně.

Jak vnímáte vztah Hanzelky a Zikmunda?
Jako veliké dílo, které by už samo o sobě stálo za film, i kdyby nikam necestovali. Kolik lidí dokáže udržet přátelství po celý život? Hanzelku a Zikmunda nerozdělily peníze ani ženy, úspěch ani těžké roky v době komunistického zákazu. Dokázali se pochopitelně i pohádat třeba nad textem knihy, nad korekturami, ale vždycky jsem tam v jejich korespondenci viděl konstruktivnost, snahu neubližovat si, ale pohnout se z místa dál, pojmenovat problém a zvládnout ho.

Jakým směrem by se podle vás ubíraly životy Hanzelky a Zikmunda nebýt zásahu režimu?
Jsem přesvědčený, že nebýt komunistického puče v osmačytřicátém, byli by z nich přesně podle jejich původních plánů podnikatelé v zahraničním obchodě. Celá jejich spisovatelská a filmařská kariéra byla vlastně určitým vedlejším efektem poté, co komunisté zrušili většinu kontraktů, které během své cesty uzavřeli. A kdyby je komunisté nezakázali později po osmašedesátém, nadále by podle mého odhadu psali a vydávali knížky, které už měli napsané z Asijské cesty. Vezměte si, že jejich texty například z Indonésie vlastně nikdy nevyšly v původní podobě! A nakonec by napsali cestopis o Československu, jak chtěli.

Které dobrodružství z těch, co na svých cestách prožili, byste si rád zažil s nimi?
Celou první expedici a nejvíc její africkou část. Afrika na konci kolonialismu. Tehdy ještě celkem mírový kontinent. Žádný turismus, volný přístup třeba i na vrcholek Cheopsovy pyramidy.

Je tento film nejnáročnější projekt, který jste kdy dělal?
Finančně to je asi můj největší jednorázový projekt. Severní pól, přechod Grónska, hledání potopených lidí na Maledivách – tam to bylo vždy také obrovské množství energie a času. Ale mít na jeden jediný film rozpočet přes pět milionů, to je rána, kterou jsem na začátku absolutně nečekal. Kdyby mi někdo tehdy řekl, že to bude stát tolik peněz, ani nevím, jestli bych na to sebral odvahu. Vždyť jsem začínal s tím, že jsem prodal své motorky a mentálně se připravil na to, že vyberu i rodinná stavební spoření a také že na tom celá moje slavná producentská společnost PiranhaFilm může skončit. Jedno z mých hesel je, že když člověk kráčí správným směrem, dveře se dřív nebo později začnou otevírat. I v tomto případě se nakonec otevřely…

Jaké máte pocity teď?
Hlavně se těším na odpočinek. To je teď hlavní světlo na konci tunelu. Hlavně dokončování filmu teď přes léto bylo nádherné, ale velice náročné. Skládala se hudba, nahrávali jsme s Radůzou písničku, co složila speciálně pro film, animací tam je, že by se z toho poskládal samostatný krátký film, díky podpoře od nadšenců jsme vůbec poprvé přepsali i celovečerní filmy Hanzelky a Zikmunda do High definition, takže některé vyčištěné a nově nasnímané záběry v moderní technologii jsou na plátně naprosto úžasné. Takový svět už nikdo nepamatuje a nenajdete ho ani na internetu. Třeba záběry z vrcholu Cheopsovy pyramidy, z vrcholu Kilimandžára, nebo širokoúhlé záběry z Kašmíru, z Himálaje…

Co dalšího vás teď čeká?
Na konci září bych měl jet s Miroslavem Donutilem, Jiřím Bartoškou a kameramanem Tomášem Schafferem točit další díl cyklu Na cestě do Albánie. V listopadu se chystáme celá rodina na návštěvu k vdově po Thoru Heyerdahlovi na návštěvu na Tenerife. S mojí manželkou se zná, ale naše holčičky ještě neviděla, i když jim posílá hračky. A navíc máme takový jeden nápad…

Století Miroslava Zikmunda

+ životopisný dokument o cestovateli Miroslavu Zikmundovi
+ Scénář a režie: Petr Horký, kamera: Pavel Otevřel, hudba: Radůza
+ Premiéra v českých kinech: 4. září 2014
+ Nejbližší brněnská uvedení: 9. a 10. září (kino Art, Cihlářská ul.), 10. září (kino Scala, Moravské nám.), začátky vždy v 18.00 hodin

Autor: Lenka Suchá

3.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Kamery ve městech? Pozor na ztrátu soukromí, varuje expert

Jižní Morava - Pomáhají policistům v chytání zločinců, strážníkům v ochraně lidí před kapsáři a třeba i brněnskému dopravnímu podniku a Brněnským komunikacím při rychlém řešení kolapsů. Zároveň ale vyvolávají otázky ohledně možnosti jejich zneužití. Řeč je o kamerových systémech, které čeká modernizace ve většině velkých jihomoravských měst.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies