VYBERTE SI REGION

Ilustrátorka Švejdová: Kaštánek poprvé vyšel v brněnské Rovnosti

Brno – Pohádky o perníkové chaloupce nebo Budulínkovi, zvířátka a děti s velkýma očima známé z učebnic či krabic od sunaru. Tvorba brněnské ilustrátorky Vlasty Švejdové poznamenala již několik generací a další děti její ilustrace nadšeně objevují. Aktuálně také na výstavě Hádám, hádám pohádku, kterou připravilo Muzeum města Brna, a kterou si lze na hradě Špilberk prohlédnout už jen do konce týdne.

22.1.2016
SDÍLEJ:

Brněnská ilustrátorka Vlasta Švejdová.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

„V začátcích jsem dělala karikatury a kreslený humor. Vtipné obrázky jsem začala do novin posílat poté, co měly úspěch mé kresby na plakát o bezpečnosti práce," vzpomíná ilustrátorka Vlasta Švejdová, která letos oslaví sedmdesáté narozeniny.

Co vás k pohádkám a fantazijnímu světu ilustrování přivedlo?

Mikoláš Aleš a bratři Čapkové. Jejich příběhy o pejskovi a kočičce mě hluboce zasáhly a obohatily. Vzbudilo to ve mně touhu něco zaznamenat, ať už literárně nebo obrazem. Byla jsem asi ve třetí třídě, kdy jsem se dozvěděla tu hroznou zprávu, že Josef Čapek zemřel. On sice zemřel už dávno předtím, ale to se ke mně jako k malé nedostalo. Rozrušilo mě to natolik, že jsem se rozhodla, že napíšu druhý díl – i s obrázky. Zhoršila jsem se tehdy dokonce ve škole, protože jsem psala pod lavicí a o přestávkách.

Jak ilustrace tvoříte v případě, když pohádka není vaše?

Nejdříve si pohádku přečtu a nechám to trošku odpočnout. Pak už se to rýsuje, začínají se tvořit postavy a jejich příběhy…

Které z pohádek a pohádkových postav vás za dobu vaší umělecké tvorbu pohltily nejvíce?

Za zmínku určitě stojí Karafiátovy Broučci, kteří mě v průběhu tvorby přirostli k srdci. Poté jsou to dvě knihy, které jsem také napsala – Kaštánek a Na hradě už nestraší.

Vlasta Švejdová
- narodila se 22. 7. 1946 v Brně, je nositelkou ceny Pohádkový zvoneček

- vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor drobný umělecký průmysl-loutkářství a hračky

- zpočátku se věnovala novinové ilustraci a psaní krátkých příběhů a pohádek, které ilustrovala pro noviny Rovnost

- byla kmenovou autorkou časopisu Dikobraz

- v osmdesátých letech spolupracovala s Filmovým studiem Barrandov a vytvořila sedm kreslených filmů

- ilustrovala okolo stovky knih hlavně pro děti, dále učebnice a CD

- knihy Kaštánek a Na hradě už nestraší napsala a nakreslila

- nyní se věnuje olejomalbě a perokresbě

- má dvě dcery, dva syny, pět vnuček, jednoho vnuka a tři pravnoučata

Nejdříve jste knihy začala ilustrovat, a teprve poté psát své vlastní příběhy?

Ne tak docela. Už v době, když jsem studovala, jsem si přivydělávala tím, že jsem psala do brněnské Rovnosti povídky a příběhy. A jeden z nich jsem pak po letech rozvinula do knížky Kaštánek. Poprvé to tedy vyšlo jako kratičká pohádko-povídka v brněnské Rovnosti.

Vzpomenete si přesněji, v jakém období jste s Rovností spolupracovala?

Byla to šedesátá až sedmdesátá léta, období mých studií, kdy jsem potřebovala každou korunu. Tenkrát byl honorář čtyřicet nebo sedmdesát korun, což bylo hodně, za to tehdy šlo pořídit mnoho věcí.

Nastal pak nějaký zlomový okamžik, kdy jste si řekla, že vás ilustrování bude živit? Třeba i za cenu toho, že se vám záliba stane prací a budete muset slevit ze své autorské svobody?

Bylo to v době, kdy se mi narodila druhá dcera. Než abych vláčela děti po jeslích a školkách, začala jsem pracovat z domu. Vyplynulo to přirozeně, i díky mateřství.

Ovlivnilo mateřství vaši tvorbu?

Určitě. Každá maminka ví, že když je delší dobu s dětmi, žije jejich životy. Jejich svět a problémy přejímá za své a někdy je až v šoku, když se znovu dostane mezi dospělé a zjistí, jaké problémy mají oni. (smích)

Začala jste kreslit a psát v letech šedesátých a tvoříte do současnosti. Jaký máte názor na soudobou knižní produkci pro děti, včetně výtvarného zpracování publikací? Jak to vnímáte jako ilustrátorka, která spolupracovala s tolika nakladatelstvími?

Čas od času podléhají knihy a ilustrace módě. Tak to bylo vždycky a je to tak stále. Já svou tvorbou oslovuji děti malé a jsem stále svá – mám výraznou barevnost, výraznou linku a to mám odzkoušené na svých dětech a vnoučatech. Děti potřebují v nahlížení na ilustraci jistotu a to, myslím, splňuji. Ve svém věku nemíním už nějak příliš experimentovat.

Kdysi jste vzpomněla, že vaše pravnučka se podobá postavě, kterou jste už v minulosti nakreslila.

Je to zvláštní, když lidé říkají, že postavičky dětí jsou podobné těm v naší rodině. Tohle děvčátko jsem si kdysi dávno vymyslela a ona se mojí vnučce narodila. Je to taková střapatá, živá dívenka s ohrnutým nosánkem. Pochází z knížky Skořepinka, což je jedna z mých prvních. V té době byla její babička ještě děvče.

Proměňoval se vám za dobu vaší tvorby autorský rukopis nebo tvůrčí postupy?

Moc ne. Cítím, že v ilustraci pro děti se snažím být čitelná a můj rukopis je stejně výrazný. Vykreslila jsem si jej v letech, kdy jsem dělala kreslený humor s Dikobrazem. To byly stovky a stovky obrázků, kdy jsem si v období několika let kresebný rukopis zjednodušila. Teprve potom jsem začala ilustrovat dětské knihy.

Jednoduše a bez složitostí…

Nejdříve to byla kresba oproštěná od detailů a to mně zůstalo dodnes.

Kam dál se vaše současné výtvarné zakoušení ubírá?

Věnuji se převážně olejomalbě a perokresbě. Tato tvorba je určená především dospělým a spíše to obohacuje moji tvorbu. O to raději se pak vracím k dětským kresbám. Ostatně, pro děti je stále nějaká hezká kniha přichystaná.

Vedle našich pohádek jsou stále oblíbené i ty zahraniční. Nemáte obavu, že vlivem reklam a mediálních kampaní vytlačí ty naše, původní, české a moravské?

Myslím a věřím, že ne, protože tohle se dělo vždy. Kdysi to byly ruské filmy a kreslené pohádky, které beztak částečně čerpaly z tvorby amerického animátora a filmového producenta Walta Disneye. Děti si s pomocí rodičů samy najdou své oblíbené pohádky a příběhy a nelze je až tak lehce pokazit. Vždy si najdou to, co si najít mají.

Kreslené postavy a pohádky se objevují také v dětských hrách, včetně těch počítačových. Spolupracovala jste na nějakém takovém projektu?

To ne, zatím jsou mé ilustrace dostupné pouze v tištěné produkci.

Vaše aktuální výstava na hradě Špilberk trvá už jen do konce tohoto týdne. Vystavujete zde poprvé?

Ano, v tomto prostoru je to moje první výstava. V minulých letech jsem v Brně měla výstavu například v Galerii Hřebíček, v kavárně u Šlechtičen nebo v kavárně B2. Samostatné zahraniční výstavy jsem měla v italském Torinu a ve finském města Kotka, s kresleným humorem jsem vystavovala ve Skopje, ve Varšavě či v Moskvě.

Jaké jsou vaše nejbližší plány do budoucna?

Bude mne čekat o něco náročnější spolupráce, která prověří mé schopnosti. Současné děti to nemají vůbec jednoduché – z médií jsou zahlcené zprávami o válkách, krizích a imigrantech. Nebo o globálním oteplování, s čímž souvisí různé přírodní katastrofy. S kolektivem tedy pro děti z mateřských školek připravíme materiály, které se těchto témat týkají: jak si například sbalit věci v případě ohrožení nebo co je v takové situaci potřebné. Může se to svým způsobem zdát tragické, ale je to důležité a stávající doba to vyžaduje, aby si i děti zapamatovaly, co je potřeba si v kritické situaci nachystat nebo mít po ruce.

Autor: Markéta Stulírová

22.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Špatné ovzduší loni zahubilo 5540 Čechů

Celkem 5540 předčasných úmrtí si v loňském roce vyžádalo nadměrné znečištění ovzduší v České republice. Jde o odhad, který bere v úvahu objem emisí zdraví škodlivých látek – jemných prachových částic (známé pod zkratkou PM10), rakovinotvorného benzo(a)pyrenu a dalších. Problém se týká hlavně severovýchodní Moravy a středního Polabí, nejmenší znečištění naopak má Jihomoravský a Karlovarský kraj.

Brno zavedlo strážníky kvůli útěku úředníků. Dnes už je to 150 let

Brno - Jeden zlatý denně a služební uniforma k tomu. Výdělek, za který bylo možné koupit například půl kila masa, nabízelo v roce 1866 vedení města zájemcům o práci strážníka. Městská policie v Brně si letos připomíná 150 let od svého založení. Historii svého zaměstnání přiblíží i na speciální retroakci.

AKTUALIZOVÁNO
Město a Brněnské komunikace v pondělí slavnostně otevřely nový parkovací dům. Své místo v něm najde 361 aut a deset motorek. V nejvyšším patře budovy zaparkují i auta na plyn.

Brno otevřelo pátý parkovací dům. Řidiči od úterý zaparkují v Panenské ulici

Brno /FOTOGALERIE/ – Na dvacet z osmaosmdesáti volných míst narazí řidiči v parkovacím domě v Kopečné ulici. Okolo 220 míst z téměř čtyř set bylo v pondělí přes den volných v podzemních garážích pod Janáčkovým divadlem. I když parkovací domy nejsou plně využité, Brno v pondělí otevřelo další. V Panenské ulici. Řidiči tam najdou 361 míst. „Deset je i pro motorkáře. Stavba vyšla na 243 milionů korun," vyčíslil náměstek primátora Richard Mrázek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies