VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Isteníkův Čičikov si podmaňuje duše diváků

Brno /RECENZE/ – Kolik předstírá tváří, tolikrát je Čičikovem: úlisným, rozmařilým, soucitným i nemilosrdným. A následují nová a nová herecká gesta, záludné rysy lidské povahy vyostřené do absurdna. To vše jako zástěrka pro skupování duší – mrtvých duší nevolníků, na kterých chce zchudlý šlechtic Čičikov zbohatnout.

29.9.2014 2
SDÍLEJ:
Fotogalerie
8 fotografií

Michal Isteník je Čičikovem zábavným i krutým, něhu přebíjí zákeřností, aby krátce nato popřel vše, čím před chvílí byl. Foto: Jef Kratochvil

Inscenace Mrtvé duše v režii Hany Burešové diváky strhne hereckými výkony i svým aktuálním přesahem k dění v současném Rusku. V hlavní roli exceluje Michal Isteník, který po boku svých zkušených hereckých kolegů v Městském divadle Brno předvádí, jak bravurně a s lehkostí ztvárnit roli náročnou, nejednoznačnou a vnitřně rozpolcenou.

Gogolovy Mrtvé duše se na jeviště Městského divadla Brno vrací po téměř dvaceti letech. V roce 1993 je inscenoval Svatopluk Sládeček, a to pod názvem Mrchotrupci, hola hej!. Dle tehdejších ohlasů to však nebylo nastudování zvlášť zdařilé. Režisérka Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek se do Městského divadla vrací vždy na začátku sezony jako vítaný tandem, který překvapuje osobitými adaptacemi zdánlivě známých textů. A právě z této letité kontinuity lze nejlépe vysledovat, jak citlivě dokáže Burešová s herci pracovat: s intuicí až mateřskou „své" svěřence inspiruje a s každým titulem posouvá jejich výrazové polohy dál.

Stejně jako například u komediální Školy základ života, kde příběh dotvářely záměrně nadsazené charaktery studentů a pedagogů, jsou i Mrtvé duše plejádou lidských rozličností – zde ovšem rozličností pramenících z lidských neřestí a záludností, tak, jak je chtěl Nikolaj Vasiljevič Gogol postavit do kontrastu s krásou své Rusi. Krása však z inscenace paradoxně sálá zcela v jiném vyznění, a to vycizelovanou kompilací všech složek – výtvarné, hudební, herecké a samozřejmě režijně-dramaturgické, z níž celý koncept vychází.

Brněnské nastudování ozvláštňuje postavu Čičikova i o další rozměry, než jaké mu v druhé polovině 19. století přisoudil Gogol. Burešová s Otčenáškem stvořili také Čičikova vypravěče a Čičikova kabaretiéra, a mezi těmito polohami Isteník kličkuje s obdivuhodnou lehkostí. Je Čičikovem zábavným stejně jako krutým, něhu přebíjí zákeřností, aby krátce nato popřel vše, čím před chvílí byl.

A tak zatímco zchudlý Čičikov putuje Ruskem a skupuje duše mrtvých, Michal Isteník si svým suverénním hereckým projevem podmaňuje duše diváků. Čičikov je po roli Ludvíka ve Všemocném panu Krottovi jeho dosud nejnáročnější rolí v Městském divadle. A stejně jako v nespočtu jiných inscenací – ať už na jevišti Městského divadla či v Buranteatru, tento jednatřicetiletý herec opět vyniká nade všechny. Je sympatické sledovat, s jakou pokorou a radostí se Isteník opakovaně pere s novými výzvami: svým výkonem si opět jednoznačně říká o některou z divadelních cen.

Ale není to jen Michal Isteník, který v tomto panoptiku učaruje publiku, je to celé osazenstvo Mrtvých duší! Petr Štěpán představuje další ze svých výtečných hereckých kreací, to když jako hurónský Nozdrev s plamínky v očích rozsévá nabubřelost všude tam, kam nestoudně vkročí ve svých roztodivně barevných holínkách. Viktor Skála je Gubernátorem nesmlouvaným, který v Čičikovově snovém výjevu, s dlouhou černou bradkou, vyšívá na bubínku. Psovský Zdeňka Junáka po jevišti vykračuje jako Pučmeloun z včelích medvídků, je to jedlík a potomek pověstných siláků, kteří se odvážili vyjít sami na medvěda. Gesta Líbeznického v podání Alana Novotného, který se líbá dlouze, předlouze, zase ustrnula někde mezi zastřenou realitou a exaltovaným projevem Karla Gotta. A pak je tu Plesnivec, ten odpudivý, hamižnými běsi prolezlý výjev ztrvárněný Patrikem Bořeckým a samozřejmě i všetečná Shánělka Jana Mazáka s prsy tak mohutnými, že nad nimi ční jen hercovo akurátní dávkování ženské omezenosti. Jaroslav Matějka coby Selifan slouží Čičikovovi, vede opratě koní, jenže ani na bič nevidí, protože je ožralý jak slíva – jak se na něj osočuje pán.

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mrtvé duše
Režie: Hana Burešová, adaptace: Hana Burešová, Štěpán Otčenášek, dramaturgie: Štěpán Otčenášek, kostýmy: Zuzana Štefunková – Rusínová, scéna: Tomáš Rusín. Hudba: Petr Hromádka.
Hrají: Michal Isteník, hrají Petr Štěpán, Zdeněk Junák, Alan Novotný, Jan Mazák, Patrik Bořecký, Viktor Skála, Zdeněk Bureš, Miloslav Čížek, Josef Jurásek, Jaroslav Matějka, Jana Musilová, Lenka Janíková, Eva Ventrubová, Lenka Bartolšicová, Eliška Skálová, Michal Nevěčný a další.
Premiéra inscenace 20. a 21. září 2014 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.

Všichni herci jsou výteční a nelze vyzdvihnout jediného, protože jen dohromady vytváří všudypřítomnou tenzi mezi komikou, groteskností, absurditou, vznešeností i patosem. Snad nejlépe toto prolnutí vyniká ve snovém výjevu, kde jsou tyto motivy vyhroceny do extrému.

Pokřivená jednání postav inscenátoři zesílili pojetím kostýmů. Šaty hyperbolizují to, co dřímá uvnitř nitra. Jak výstižné, úsměvné, karikující. Autor scény Tomáš Rusín využívá k dokreslení atmosféry jednoduchých přestaveb a zástupných symbolů: interiér domu, to jsou bílé židle, opulentnost večerního plesu navozuje velký skleněný lustr. Jen pár zrcadel - pojízdných panelů či opratí zapřažených do prázdna stačí k tomu, aby divákova fantazie pracovala naplno a v intencích zamýšleného. A herci, odosobněni od svých rolí, oblečeni jen v šedých legínách a svršcích, se proměn scény účastní.

Významnou roli v inscenaci zaujímá hudba Petra Hromádky. Stejně jako se na jevišti střídají charaktery jednotlivých postav, i melodie mění rytmus a žánrový styl – všechny ty meditativní, mrazivé i komičnem prodchnuté tóny provazují jednotlivé etudy v nedílný celek. Provázanost a do detailů promyšlené obrazy – to je bezpochyby největší devízou inscenace. Žádná ze složek nepřevyšuje jinou, všechny tvoří obsahově i formálně vyrovnanou kompozici.

Mrtvé duše patří k tomu nejlepšímu, co současná brněnská divadelní scéna nabízí a byla by škoda, aby si divák nechal toto pozapomenuté Gogolovo dílo uniknout. Nastudování Hany Burešové odhaluje, jaké kvality ještě ve zdejších hercích dřímají stejně jako to, nakolik příznačným může tento text pro 21. století být. Vždyť kdy jindy než teď se slovy autora ptát: Kam letíš, Rusko, pověz? Neodpovídá. (…) Rusko se žene vpřed a s nelibostí mu ustupují ostatní národy…

(Psáno z druhé premiéry 21. září a reprízy 22. září 2014.)

Autor: Markéta Stulírová

29.9.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ukrajinec Vladimír Švačuk u Krajského soudu v Brně. Je obžalovaný z pokusu o vraždu a těžkého ublížení na zdraví.
6

Útok mačetami u soudu: Křičel, že mi usekne hlavu, vypověděl svědek

Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1.
1 5

Fotbalového Jágra z Brna žene motivace. Zavadil může hrát i po čtyřicítce

Hoaxy: Lidé snáze věří fotkám, říká odborník

Brno /ANKETA/ – Nenechat se strhnout falešnými informacemi, neboli hoaxy, naučí v květnu v netradičním kurzu studenty žurnalistiky a mediálních studií brněnské Masarykovy univerzity britský odborník Alastair Reid. „V moderní době je jednodušší sdílet nepravdivé zprávy a věřit jim," vypráví.

Plány na rekonstrukci se mění. Sauny i vířivky si lidé i tak na Kraví hoře užijí

Brno – Na odpočinek v nových saunách a wellness na Kraví hoře si lidé počkají. Radní městské části Brno-střed totiž změnili plány na přestavbu budov. Skromnější přestavba ušetří městu až 50 milionů korun.

Úředníci se vrací ke starému územnímu plánu. Na chvíli

Brno – Jako vzpouru úředníků označil postup magistrátu bývalý náměstek primátora Robert Kotzian. Úředníci totiž znovu pracují na územním plánu, který začali připravovat v roce 2002. Podle současného náměstka pro oblast rozvoje města Martina Andera je to ovšem dezinterpretace normálního postupu.

Švancara na Jizerské padesátce ujel jen dva kilometry. Selhaly mu lyže

Brno – Na běžky nemá dobré vzpomínky, v neděli však na svou nechuť zapomněl. Brněnský fotbalista a známý bavič Petr Švancara společně se svým kamarádem, bývalým ligovým fotbalistou a nyní televizním komentátorem Luďkem Zelenkou, odstartovali do jubilejní Jizerské padesátky, ujeli však jen dva kilometry a pak ze slavného závodu odstoupili. „Mám rád rozhovory s běžkaři a řeknu to podobně. S Luďkem nám jednoduše selhaly lyže, promazali jsme," směje se Švancara.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies