VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jadran Šetlík: Fotografování Tomáše Bati? Srdcová záležitost

Brno /ROZHOVOR/ - Před objektivem Jadrana Šetlíka dosud stanula řada významných osobností. A právě jejich vzrůstající počet fotografa inspiroval k uspořádání putovní výstavy Osobnosti naší vlasti, která v úterý odstartuje v brněnském hotelu Barceló na Šilingrově náměstí. Vernisáž, kterou uvede sám autor, začne v sedm hodin večer.

25.4.2012
SDÍLEJ:

Jadran Šetlík a Claudia Cardinale.Foto: archiv Jadrana Šetlíka

Podle čeho jste si osobnosti vybíral?
Zpočátku jsem vybíral osobnosti všeobecně známé, dnes chci jít s výběrem více do hloubky. Ne všechny tváře musí být mediálně známé, a přesto tito lidé přispívají k věhlasu místa, v němž působí. V současné době vzniká například soubor významných osobnosti české medicíny.

Má někdo z portrétovaných vazbu k jižní Moravě?
Například legendární veterán a letec R. A. F. Emil Boček, Dagmar Havlová, Vladimír Kerndl, Miroslav Donutil nebo z podnikatelské sféry Olga Girstlová. Portrétoval jsem také šest brněnských primátorů, včetně Dagmar Lastovecké.

Výstavu hostí jeden z nejluxusnějších brněnských hotelů – Barceló. Nezvažoval jste jiné výstavní prostory? Třeba i s ohledem na to, že by se výstava otevřela širšímu okruhu diváků?
Mohu s vámi souhlasit. Výstava je určena sice pro veřejnost, ale v rámci zahajovacího galavečera také stávajícím i potencionálním partnerům, sponzorům. Pouze díky jim může takový galerijní projekt vzniknout. V Brně jsem již vystavoval na Špilberku nebo v prostorách Křížové chodby Nové radnice, kde je také stálá expozice fotografických obrazů brněnských primátorů. Právě sem bych se rád za rok vrátil s mojí příští výstavou.

Nakolik se při focení snažíte vyjít z prostředí, do kterého daný člověk „patří"?
Většinou pracuji ve svém pražském ateliéru, což považuji za nejkonfortnější pro sebe i všechny zúčastněné. Někdy, hlavně při produkcích ve světě, používám mobilní studio. V takovém případě využívám různé interiéry, zpravidla takové kde se portrétovaní nejlépe cítí. To je velmi důležité. Vlastní prostředí ale bývá na mých portrétech vždy potlačeno. Nechci aby portrét cokoliv rušilo.

Koho jste takto nafotil?
Například Áju Vrzáňovou v jejím bytě v New Yorku, režiséra Petra Weisse v Santa Monice, gubernátorku Petrohradu Valentinu Matvienko v její pracovně, George Prevratila, presidenta Queen Mary na palubě stejnojmenné lodi na Long Beach, prezidenta Kazachstánu Nursultana Nadzarbaeva v knihovně jeho paláce v Astaně, Ivanu Trampovou v hotelu Les Palais, ale také Miroslava Horníčka v jeho oblíbeném křesle.

Pomoci osvětlovačů či stylistů nevyužíváte?
Otázku oblečení, doplňků i všeho spojeného s konečnou vizáží konzultuji jednak s klientem, ale hlavně s mojí ženou Gábinou, která je v roli vizážistky a stylistky nedílnou součásti každého mého portrétu.
Vzhledem k tomu, že fotografuji na klasický film, nikoliv digitálně, a fotografie se nijak dále neupravují, je otázka perfektní vizažistické úpravy nesmírně důležitá. My naše lidi nepřetváříme, jen se snažíme, aby na portrétu vypadali co nejlépe. K tomu je potřeba, aby se každý před objektivem cítil dobře, uvolněně. Navíc nám musí důvěřovat.

Co je pro vás důležité zachytit?
Především duši, charisma, auru, mimiku i pózu která člověka charakterizuje. To dělá portrét portrétem.

Při práci na aktuální výstavě jste používal speciální technologii – můžete ji podrobněji popsat a upřesnit, čím je s ohledem na současné techniky výjimečná?
V první řadě bych rád ještě jednou zdůraznil že používám klasický film, proti dnes tak rozšířenému " digitálu".
Podání je hlubší, pravdivější a ničím nezkreslené..
Před lety jsem dostal nabídku vystavovat v jedné prestižní světové galerii, kde jsem si prohlédl nádherné oleje malované rukou starých mistrů. V tu chvíli mě napadla myšlenka jek své fotografie přiblížit těmto dílům. Po dlouhé době bádání a pomocí mého známého, technologa, se mi po nesčetných pokusech podařilo najít způsob, jak oddělit část fotografické emulze od papírové podložky. Toho dociluji odplavením papírové části fotografie. Emulze se poté nanáší na malířské plátno. Díky vysoké teplotě a tlaku, emulze věrohodné kopíruje plátno, které následně vypínám na takzvaný blind rám. K získání efektu "oleje" pokrývám fotografii v několika vrstvách speciálním gelem. Nekteré partie mohu tak plasticky zvýraznit reliéfem, který gelem vytvářím.
V tu chvíli portrét evokuje pocit obrazu malovaný starými mistry. Je to relativně složitý a hlavně zdlouhavý proces. Já sám, díky ručnímu pokrývání gelem, neudělám dva identické portréty z jednoho motivu.Díky tomu je každý obraz originál.

Setkal jste se někdy s nějakou nečekanou událostí, která vám práci zkomplikovala?
U přiležitosti vernisáže mojí výstavy na Špilberku jsem oslovil mého přítele Mirka Donutila, aby mi ji slavnostně otevřel.
Musel jsem však rychle vytvořit jeho portrét. Tak jsme se domluvili na určitém termínu, který byl však velmi krátce před vlastní výstavou a tudíž nešel změnit. Současně jsem měl v podobnou dobu vytvořit portrét Václavu Klausovi. A co se mi nepodařilo? Pozval jsem oba - pochopitelně omylem, ve stejný den a stejnou hodinu na focení. Vylhat se z toho už moc nešlo a tak se potkali společně v mém ateliéru. Vše však nakonec dobře dopadlo a oba mají dnes svůj důstojný portrét v mé galerii…

Jak dlouho vlastně fotografujete?
Od svých čtrnácti let. V patnácti jsem v Římě náhodou vyfotografoval Claudii Cardinale, a to se mi stalo osudné. Stal jsem se tak nejmladším římským paparazzim a za jeden rok vytvořil archiv několika desítek hvězd stříbrného plátna šedesátých let. Brigitte Bardot, Anthony Quinn, Raquel Welch, Peter Selers, Tony Curtis ale i Robert Kennedy byli jedni z těch kteří prošli před mým objektivem.

S Claudií Cardinale jste se ostatně potkal ještě jednou…
Bylo to nádherné a zcela neopakovatelné setkání po pětačtyřiceti letech. Ukázal jsem jí své první fotografie s ní a vyprávěl jí, jak ovlivnila mojí kariéru i život. Oba jsme se obrovsky nasmáli.

Na které další osobnosti rád vzpomínáte?
Musím říct, že od dob Claudie Cardinale až po současné portréty, prožívám pokaždé určitý zážitek. Někdy je silnější, jindy méně, ale pokaždé je to zážitek. Je to nádherná práce, kdy se vám lidé otevírají a záleží jen na vás, na kolik. Čím více se otevřou, tím lepší portrét bude. Proto tvrdím, že portrétní fotograf musí být v první řadě dobrým psychologem, a teprve pak dobrým fotografem. A mám-li vyzdvihnout další jména, pak bych jmenoval Áju Vrzáňovou a Tomáše Baťu. To je pro mne srdcová záležitost.

A byl naopak někdo takový, s kým se focení nevydařilo?
Neřekl bych, že by se někdy focení úplně zhatilo, ale situace pochopitelně bývají různé. Vzpomenu například známého, kontroverzního ruského politika Žirinovského, kdy fotografování předcházela návštěva jeho „sekuriťáků" a osobní ochranky. Poté, co nechal všechny vykázat z ateliéru, jsem mu jen složitě vysvětloval, že moje žena vizážistka Gábina tam patří. Vše však dobře dopadlo a za nějaký čas se dokonce sám přihlásil, že by rád měl svůj obraz doma.

Co vám na fotografování dělá největší radost?
Vše co je s tím spojeno. Neustálé seznamování se se zajímavými lidmi, kreativita, samostatnost v tvorbě i společenský život s tím spojený. Hlavně však asi rozdávání radosti. Je to nádherný pocit, když předáváte dílo a vidíte jak lidem září oči štěstím. Toho si považuji nejvíce.

Jadran Šetlík s portrétem Tomáše Bati ml. (†2008), synem legendárního zakladatele firmy Baťa.Kdo je Jadran Šetlík?

- narodil se 19.ledna 1952 v Terstu (Itálie)
- vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou - obor umělecká fotografie. Prošel téměř všemi fotografickými žánry: reportǎž, design, architektura, reklama, móda. Je autorem desítek kalendářů, reklamních kampaní i souborů samostatné volné tvorby. Posledních deset let se věnuje výhradně uměleckému portrétu.
- k jeho koníčkům patří fotografování a rodina, dříve se věnoval hokeji, tenisu a cyklistice
- z prvního manželství má dvě děti, syna Adriana /31/ a dceru Carinu /26/. S Adrianem pracuje a fotografuje, Carina je také vystudováná fofografka a příležitostně mu pomáhá
- se svou manželkou Gabrielou má dvě děti, petiletou dceru Sofii Miu a skoro dvouletého syna Fabiana

Autor: Markéta Stulírová

25.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Brit Alastair Reid vede na brněnské Masarykově univerzitě kurz o hoaxech.
1

Hoaxy: Lidé snáze věří fotkám, říká odborník

Martin Ander.
3

Úředníci se vrací ke starému územnímu plánu. Na chvíli

Švancara na Jizerské padesátce ujel jen dva kilometry. Selhaly mu lyže

Brno – Na běžky nemá dobré vzpomínky, v neděli však na svou nechuť zapomněl. Brněnský fotbalista a známý bavič Petr Švancara společně se svým kamarádem, bývalým ligovým fotbalistou a nyní televizním komentátorem Luďkem Zelenkou, odstartovali do jubilejní Jizerské padesátky, ujeli však jen dva kilometry a pak ze slavného závodu odstoupili. „Mám rád rozhovory s běžkaři a řeknu to podobně. S Luďkem nám jednoduše selhaly lyže, promazali jsme," směje se Švancara.

Týdny jezdil ukradenými auty. Měl navíc zákaz řízení

Brněnsko – Hned dvěma kradenými auty se v minulých týdnech vozil šestadvacetiletý mladík na Ivančicku. První ukradl poté, co známému namluvil, že by mu rád prodal autorádio. „S dvaadvacetiletým majitelem auta se zloděj od vidění znal, na smluveném místě mu pak auto ukradl a neoprávněně ho používal," popsal případ policejní mluvčí Bohumil Malášek.

O stávce řidičů autobusů rozhodnou odbory ve středu

Jižní Morava – Jestli vstoupí řidiči jihomoravských autobusů do stávky, rozhodne ve středu předsednictvo odborového svazu. Vláda totiž v pondělí jednání odložila. Znovu se problémem bude zabývat příští týden.

Lamželezo i Boris Tyger. Před 70 lety se narodil silák a bavič Franta Kocourek

Brno - Franta Kocourek, jedna z legendárních postav brněnského společenského života 70. a 80. let, proslul nejen siláckými kousky, ale i jako zdatný mystifikátor a recesista. Kromě toho byl znám i jako herec, básník, spisovatel a malíř. Kdyby jej smrt nezastihla v pouhých čtyřiačtyřiceti letech, oslavil by 21. února sedmdesáté narozeniny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies