V Ivančicích na Brněnsku žil Procházka do šestnácti let, kdy začal studovat Vyšší rolnickou školu v Olomouci. Poté odešel do Prahy. „Roku 1959 se stal scénáristou Filmového studia Barrandov. Je autorem námětů a scénářů víc než dvaceti filmů, z nichž řada patří ke klenotům české kinematografie. Z těch nejvýznamnějších zmiňme spolupráci s režisérem Karlem Kachyňou," uvádí v Ivančickém zpravodaji teatrolog a literární vědec Libor Vodička.

Nejvýznamnějším Procházkovým dílem pro děti je podle literární historičky Mileny Šubrtové román Ať žije republika zfilmovaný právě Kachyňou. Dílo zbořilo mýty, s nimiž byla válka v knihách pro děti vyobrazována. „V postavě dvanáctiletého Olina, který se trápí malým vzrůstem a ostatní ho šikanují, představil Procházka literární typ outsidera. Citlivost pro podobné hrdiny, potýkající se s nepochopením či bojující s nějakým handicapem, projevila později i Procházkova dcera, spisovatelka Iva Procházková," říká Šubrtová z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Procházka se angažoval také politicky – v Komunistické straně. Nějaký čas byl i poradcem prezidenta Antonína Novotného. „Trvalo mu nejméně deset let než pochopil, že je spolustrůjcem zla. V roce 1967 ho ze strany vyloučili," uvádí Vodička.

Čtyři roky poté Procházka napsal scénář k filmu Ucho, legendární studii o orwellovském světě strachu a fízlování. A jeho knihy i filmy se ocitly na seznamu zakázaných děl.

Procházka zemřel na rakovinu, bylo mu dvaačtyřicet let. „Jeho dílo přežilo svého tvůrce i své katy," tvrdí Vodička.