VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jef Kratochvil: Na svůj nejlepší snímek teprve čekám

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský fotograf Jef Kratochvil, který už pětadvacet let spolupracuje s Městským divadlem Brno, oslavil v neděli sedmdesáté narozeniny.

30.6.2013 1
SDÍLEJ:

Brněnský fotograf Jef Kratochvíl.Foto: DENÍK/Attila Racek

Ocitl se v blízkosti pumového útoku v Atlantě, dostal se i do válečné zóny v Mostaru, byl jen pár metrů od teroristického útoku v New Yorku v září 2001. Brněnský fotograf Jef Kratochvil, který včera oslavil sedmdesáté narozeniny, se však už více než dvacet let specializuje na divadelní a portrétní fotografie.

Co vás fascinuje na světě divadla?

Opravdu mě fascinuje, když vidím, jak na zkušebně seriózní otcové rodin ve vytahaných trikách a s nimi nádherné dívky metají kozelce, vyplazují na sebe jazyk, koulí očima a vůbec dělají šílené kousky. Mám co dělat, abych nepukl smíchy. A potom se stane zázrak, který umí opravdu jen divadlo. Tito komičtí lidé ožijí na jevišti v záři reflektorů jako úžasné postavy žijící úžasné příběhy.

Co se vám vybaví z doby slavné éry Divadla Husa na provázku?

Slova režiséra Zdeňka Pospíšila uvaděčkám v divadle, které odrážely ataky zájemců bez vstupenek: „Pusťte je tam všechny, divadlo musí praskat ve švech!" A pak taky Franta Kocourek.

Pohybujete se běžně mezi slavnými osobnostmi. Která z nich vás při focení nejvíc překvapila?

Zpěvák Ray Charles, a to jak při jeho pražském koncertě, tak při vystoupení na závěr olympijských her v Atlantě 1996. Slovo celebrita je v současnosti zprofanované bulvárem, ale měl jsem štěstí, že jsem mohl fotografovat hodně slavné lidi. A čím byli úspěšnější a slavnější, tím byli skromnější a byla radost s nimi trávit pracovně čas.

Nepřál jste si někdy být spíš „ten před objektivem" než za ním? Chtěl byste někdy žít život celebrit, které zachycujete?

Na to, abych měl ambici stát před objektivem, mi stačí podívat se ráno do zrcadla a vím, že tam nepatřím. (smích) A žít život celebrit? Jsem se svým životem spokojený, ne-jsem moc společenský člověk, s tím se snažím bojovat. Ale naučil jsem se za objektivem, že dobrý snímek neukecáte, ale musíte ho „ukoukat".

26. srpna 1992 jste z úkrytu na zahradě brněnské vily Tugendhat nafotil neformální schůzku tehdejších premiérů České a Slovenské republiky Václava Klause s Vladimírem Mečiarem, když tam dojednávali okolnosti rozpadu federace. Uvědomoval jste si tehdy, u jak významného okamžiku jste přítomný?

To určitě ne. Trávil jsem tenkrát mnoho času v Praze, byl jsem třeba oficiálním fotografem návštěvy Franka Zappy. A tak jsem se dostával na místa, o kterých se mi za totáče ani nesnilo. Jezdil jsem fotografovat společenské události na americkou ambasádu, provázel Hilary Clintonovou, byl fotografem na dvou olympiádách a podobně. Takže setkání špiček české a slovenské politiky jsem bral jenom jako jednu z mnoha událostí.

Dovedete si představit, že byste se živil jako paparazzi?

Nejsem fotoreportér, považuji se za divadelního a portrétního fotografa. Ovšem od fotoaparátu se nikdy neodlučuji, tak se občas omylem připletu i k závažným situacím. Ale na to, abych dělal reportážní fotografii nebo se dokonce zařadil mezi paparazzi, asi nemám povahu.

Několikrát jste se dostal i do nebezpečných oblastí. Kdy jste se při focení bál o život?

Sice ne přímo o život, ale moc do smíchu mi nebylo, když na silvestra vyhlašovalo Slovensko na náměstí v Bratislavě samostatnost a já tam fotil, jak pálí československé vlajky. Byla to vypjatá atmosféra vůbec neodpovídající našim dobrým vztahům. Dostal jsem se v životě i do válečné zóny v Mostaru, ale jel jsem tam fotografovat Mirka Ondříčka, který tam byl jako poradce při natáčení filmu o místním zázraku zjevení Panny Marie v Medžugorji. Nakonec jsme s kolegou novinářem skončili v minovém poli a v zajetí jedné z válčících stran. Naštěstí to byli jugoslávští kluci, co jezdili do Brna za holkama, posléze nás předávali na mostě jako zajatce. Měli jsme z toho psinu, ale asi to moc legrace nebyla.

V roce 2001 jste byl v New Yorku jen pár metrů od teroristického útoku. Za jakých okolností tam vznikaly vaše snímky?

To byla opravdu náhoda. Prvních pár minut v New Yorku jsme se domnívali, že jde o požár, nikoliv o teroristický útok. Tak jsem komponoval snímky hořících Dvojčat s okolními reklamními panely, než mi došlo, o co jde. Dnes mi řada kolegů říká, proč jsem toho nenafotil víc, ale na to prostě nemám. Když se vedle vás potácejí zkrvavení lidé s amputovanými končetinami, na ně prostě fotoaparát zaměřit neumím.

Existuje osobnost, kterou jste si přál nafotit a nepodařilo se to?

John Lennon. Tak se aspoň vždy stavím s kytičkou, když jsem v New Yorku na Straw-berry Fields v Central parku, kde je jeho skromný památník.

Kterého svého snímku si nejvíc ceníte?

Na ten ještě čekám a doufám, že se mi ho podaří vyfotit.

Vybavíte si nejkurióznější honorář, který jste kdy za svoji fotografii dostal?

Fotil jsem v jednom městečku svatbu starostovy dcery. Její maminka mi půl hodiny nosila do mého autíčka výslužku, kterou by nespotřebovala ani četa vojáků. Musel jsem to zarazit tím, že jsem ujel. Jenže ouha při svém kvapném odjezdu jsem zanechal na stole před svým talířem naexponované filmy. Než jsem to zjistil a na svatbu se vrátil, tak už se přiopilý „strý-ko" podíval, co na těch filmech je, čímž je znehodnotil.

Existuje pro vás vůbec den, kdy nevezmete foťák do ruky?

Už se mi to dlouho nestalo. Možná, že vlastně od mých dvaceti let vůbec. Foťák byl se mnou i v nemocnici.

O čem ještě profesně sníte?

Nevím, nakolik je to profesní, ale moc by se mi líbilo, kdyby den začínal až v jedenáct hodin a kdyby mě, byť jedu podle předpisů, pořád někdo nepředjížděl v rozhrkaných herkách. A taky kdyby se nám politika pořád nepletla tak negativně do života!

Autor: Lenka Suchá

30.6.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Škodu v hodnotě čtyřiceti tisíc korun způsobil požár na osobním autě, které za jízdy vzplanulo na Staré dálnici.
6

Rušné dopoledne hasičů: zachráněný rorýs, pes i hořící auto na Staré dálnici

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Stadion za Lužánkami ožije LétoFestem. Vystoupí při něm i „božský“ Karel Gott

Brno – Marek Ztracený, Wanastowi vjecy, Portless a především vystoupení božského Karla Gotta, jak tohoto legendárního českého zpěváka nazývají pořadatelé. Na hudební program s Gottem zpívajícím pod širým nebem láká nová přehlídka LétoFest, která 19. srpna rozezní stadion za Lužánkami.

Běžci si užijí závod mezi barvami. Startovným pošlou malého chlapce za dinosaury

Brno /TIPY NA VÍKEND/ - Avion Shopping Park v sobotu ovládnou běžci rozhazující barvy. Začne tam třetí ročník akce Rainbow Run. Už potřetí si mohou lidé užít pětikilometrový běh mezi barvami. V brněnském Avion Shopping Parku se totiž letos uskuteční třetí ročník běžecké akce Rainbow Run.

Modřina na obličeji a ztracené mobily i doklady. Policie hledá svědky potyčky

Brno – Svědky potyčky pětice lidí, která se stala koncem dubna na Malinovského náměstí, hledají policisté. „Osmatřicetiletý muž si nedokáže vzpomenout, co přesně se stalo. Když se vrátil domů, zjistil, že mu chybí dva mobilní telefony, doklady a na obličeji má modřinu," sdělila policejní mluvčí Andrea Cejnková.

Pasáž Alfa slaví 80 let. Plán prvního brněnského mrakodrapu zhatilo podloží

Brno – V setmělém sále se rozezní úvodní znělka a na plátně zasvítí nápis Bílé opojení. Je únor 1932 a lidem se poprvé otevřelo kino Alfa. O pět let později, tedy před osmdesáti lety, tvůrci významné brněnské pasáže stavbu zkolaudovali a otevřeli celou. Ve čtvrtek si mohli výročí připomenout její návštěvníci rozmanitým programem ve stylu první republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies