VYBERTE SI REGION

Jelena Mašínová září jasně a nekompromisně

Brno /RECENZE/ - Kniha Skrytá hvězda Jelena Mašínová je v prvé řadě dárek. Dárek uznávaného spisovatele jedné (téměř) neznámé ženě – manželce, tedy té jeho poslední ze tří. Jelena o sobě samé a druzí o Jeleně. Řeč je o Jeleně Mašínové (Kohoutové), choti Pavla Kohouta.

19.12.2011
SDÍLEJ:

Kniha Skrytá hvězda Jelena Mašínová.Foto: Pavel Kohout

Není náhodou, že při zadání hesla „Jelena Mašínová“ do internetového vyhledávače se vyplaví na předních místech jen samé odkazy na Pavla Kohouta. Je-li Jelena Mašínová zmiňována či fotografována, pak téměř výhradně po boku svého slavného manžela. Je to škoda. Mašínová totiž, jak dokládá koneckonců i tato kniha, je mnohem víc než jen nenápadnou spoluautorkou několika Kohoutových scénářů. Jelena Mašínová totiž září. Jasně, beze studu a nekompromisně. A přestože si tohoto jasu mnozí všimnou až nyní, není pozdě. Díky i za to…

S nápadem knihu vydat nepřišel nikdo jiný než sám Pavel Kohout. Ten se hned v prologu vyznává z toho, že jej k tomu přivedl dík a úžas. Obdiv k tomu, že jeho drahá (a již navždy v abecedě všech jeho lásek poslední) žena, jeho Zet, jak s úsměvem říkává a píše, dokázala s ním – s mimořádně obtížným člověkem – vydržet. Nadto pak Kohout Mašínové děkuje také za to, že dala světu téměř anonymní dílo, které se úplně slilo s jeho.

A to chce Pavel Kohout vydáním této knihy navždy změnit. Usiluje o to z anonymního a utajeného díla učinit dílo pojmenované a veřejné. Na třech stovkách stran mapuje, připomíná a pro mnohé bezesporu i objevuje širokou autorskou tvorbu prozaičky a scenáristiky Jeleny Mašínové z 60. až počátku 90. let minulého století. Vedle krátkých povídek se tu setkáváme i s texty, které Mašínová napsala pro rozhlas (Levá a pravá, Smrt motýlů a Zvukový deník princezny Anny), televizi (7 zabitých) a divadlo (Ádeada). Prostor mezi každým z těchto oddílů vyplňují černobílé kresby Evy Vonešové a Ondřeje Kohouta, které v sobě nesou tři dominantní náměty – Jelenu, doutnající cigarety a drsnosrsté jezevčíky. Jelena smějící se, dumající, ovíněná, ve vaně. Vždy ve společnosti milovaných jezevčíků, z nichž nejeden si pokuřuje, zdá se, neméně labužnicky jako sama Jelena. To vše doplňují autentické fotografické momentky z Jelenina života. Nejednou se na nich mihne i plavovlasý přikulovač pivních sudů Václav Havel.

Spisovatelka Jelena Mašínová je syrová, autenticky lidská a uvěřitelná. Její texty jsou prolity pořádně hutnou ­– „nedoslazovanou, ani nedosolovanou“ – atmosférou, v níž byly psány. Jsou nezúčastněnými pozorovateli všednodenních jepičích životů obyčejných (československých) lidí, kteří stojí na prahu mnoha vnitřních, zdánlivě banálních rozhodnutí, která v nich vyvolávají pocity existenciální úzkosti. Stojí mezi dvěma světy, aniž by věděli, kam se vydat. Mezi svobodou a bezpečně svazující poslušností, mezi láskou a neláskou, mezi začátkem a koncem. Mašínová dokazuje, že všední témata umí uchopit neotřele. Vybírá si netradiční pojetí a netradiční prostředí, v nichž je děj provazován syrovými dialogy.

Ať už se jedná o rozmluvu vážně nemocné Anny, tatínkovy a maminčiny princezny, která nahrává svůj život na magnetofonové pásky svého kamaráda Kaziho (chápej kazetového magnetofonu). Anebo když malý osamělý muž úpěnlivě hledá na druhém konci telefonního sluchátka hlas, který se bude podobat hlasu jeho milované mrtvé matky a kterému bude moci zasvětit svůj život. Dialogy jednoho s druhým, které přechází v rozhovory se sebou samým. Nenápadná, prostá, zemitá i dojímavá poselství, která probleskují mezi řádky, nás nutí přemýšlet a chtít žít. Žít tak, abychom se nemuseli bát, stejně jako Jenka, jedna z autorčiných hrdinek, že budem jen šmejdit a šmejdit tak, že nakonec celej život bude jen prošmejděnej.

Skrytá hvězda

Název knihy: Skrytá hvězda Jelena Mašínová

Uspořádal a k vydání připravil Pavel Kohout. Kresby Eva Vonešová a Ondřej Kohout, fotografie Oldřich Škácha a archiv PK/JM.

Knihu vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny

Iva Doležalová (autorka je publicistka)

19.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies