VYBERTE SI REGION

Jethro Tull ve slavkovském intermezzu

Slavkov u Brna /RECENZE/ - Legendární britská rocková skupina Jethro Tull se v sobotu ve Slavkově u Brna představila v plné síle více než pěti tisícům fanoušků

30.8.2009 1
SDÍLEJ:

Zpěvák, flétnista, textař a skladatel Ian Anderson z Jethro Tull.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Potemnělá podvečerní obloha sice nevěstila nic dobrého, přesto počasí nakonec ukázalo svoji smířlivou tvář a poslední prázdninová sobota zůstala navzdory předpovědím meteorologů bez dešťové nadílky. Uvítaly to nekonečné zástupy hudebních příznivců, které si daly dostaveníčko v krásném prostředí parkové scenerie barokního slavkovského zámku. Důvodem tohoto setkání se stal večerní koncert legendární britské rockové skupiny Jethro Tull, která se představila dychtivým davům krátce po sedmé hodině večerní.

Jethro Tull patří k těm skupinám, které zůstaly koncertně aktivní přes čtyřicet let a zachovaly si výraznou míru autenticity, originality a poctivého muzikantského mistrovství podmíněného více než dvaceti alby, které mají na svém kontě, ale především živými koncertními turné. Ta pravidelně absolvují po všech kontinentech naší planety a mohou se pochlubit stálým zájmem svých příznivců, kteří v hojných počtech zaplňují sportovní haly, otevřené scény i divadelní sály.

Principálem Jethro Tull, hlavním ideologickým mozkem, výhradním skladatelem, textařem a frontmanem zůstává Ian Anderson, jenž stál na sklonku roku 1967 společně s kytaristou Mickem Abrahamsem u zrodu skupiny a který je hlavním tvůrcem jejich uměleckého úspěchu. Konec šedesátých let znamenal v hudebním světě (zejména na britských ostrovech) nebývalé hudební vzepětí talentovaných skupin, hudebníků, skladatelů a zpěváků, kteří se zapsali do dějin rockové potažmo populární hudby výrazným písmem. Mezi tyto skupiny bezesporu náleží i Jethro Tull.

Retrospektivní tour

Počáteční orientace na elektrické blues s jazzovými prvky byla hlavním impulsem pro jejich startovací pozici. První album This Was (1968) tuto teorii bezezbytku potvrdilo. Po jeho vydání se Ian Anderson a Mick Abrahams rozešli a Anderson, který dokonale ovládl hudební ideologii skupiny hledal univerzálnějšího kytaristu, který by lépe vyhovoval jeho ambiciózním představám. Kytaristé David O´List (ex-Nice), Tony Iommi (později Black Sabbath) se stávají pouhými epizodami. Nabídku odmítl i Steve Howe (později Yes nebo Asia), až se nakonec stal členem skupiny Martin Barre… Během dalších desetiletí se na hudebních postech v jistých cyklech střídali baskytaristé, bubeníci a klávesoví hráči, ale Anderson a Barre zůstali od druhého alba Stand Up (1969) pohromadě.

Byl to právě Ian Anderson, který se rozhodl určujícím způsobem odvážně zařadit příčnou flétnu do hudebního schématu rockové skupiny. Navzdory skepticismu, že flétna se pramálo hodí do inventáře rockové skupiny, dokázal prosadit její zvuk do hřmotného soundu sedmdesátých let a vedle dobových kvílejících kytar, dunicích bicích souprav a gejzírům tónů startujících synthesizerů, ji dokázal prosadit a povýšit na stejnou úroveň.

Stylově není snadné zařadit skupinu do nějaké kategorie – v jejich hudbě se prolíná artrock, s barokními a renesančními hudebními prvky, nádech blues a jazzu, ale také staroanglická a skotská hudba a hardrock. V osmdesátých letech dokázali Jethro Tull vstřebat i náznakové motivy nové vlny, ale i módní elektronické hudby. To je propojeno s velmi originálními texty, místy pódiovou sebeironií, divadelním patosem a stylizační nadsázkou – dnes už bohužel nikoliv rámovanou dlouhými vlasy, vousy (které tolik vykolejovaly syntipopové Erasure) a pitoreskním oblečením.

V létě uplynulo čtyřicet let od vydání alba Stand Up na firmě Chrysalis a možná právě tato okolnost se stala stěžejním důvodem akcentovat skladby tohoto období (samozřejmě nejen jeho) a sobotní koncertní představení v zámeckém parku se neslo ve znamení retrospektivy.

Jethro Tull se představili v této koncertní sestavě – Ian Anderson: příčná flétna, akustická kytara, foukací harmonika a sólový zpěv, Martin „Lancelot“ Barre: elektrická kytara, flétna, John O´Hara: klávesové nástroje, akordeon, flétna, David Goodier: šestistrunná baskytara a Doane Perry: bicí nástroje, percussion. Anderson se ujal role moderátora koncertu a vtipným a bezprostředním způsobem glosoval hudební historky vážící se k minulým časům a akcentoval roli Jethro Tull na vývoji britské progresívní hudební scény na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Pamětníci si opravdu přišli na své, protože Jethro Tull se skutečně vraceli ke svým začátkům. Nejprve to byly skladby z jubilujícího alba Stand Up – Nothing Is Easy, A New Day Yesterday – poté to byly vzpomínky na album This Was – Beggars Farm, Serenade For A Cuckoo a pak zase návraty ke druhému albu – Jeffrey Goes To Leicester Square, Back To The Family, We Used To Know, For Thousand Mothers a Bourée.

Z památného alba Aqualung (1971) to byla skladba Mother Goose, a z pozdějšího projektu Heavy Horses (1978) pilotní skladba a Farm On Freeway. Období alba Aqualung připomněly i návraty k pilotní stejnojmenné skladbě, dále My God a kompozice Thick As A Brick ze stejnojmenného koncepčního projektu. Koncert ve Slavkově u Brna uzavřel letitý prověřený rockový hit Locomotive Breath.

Vedle náznaků elektrického blues (díky Barreho kytarovým riffům) se skupina místy posouvala k jazzovým náladám prostřednictvím klávesového hráče O´Hary, technicky skvěle vybavený bubeník Perry vracel skupinu na rockovou platformu, zatímco Goodierovy baskytarové tóny se eklekticky propojovaly v jemných nuancích, ale i v robustních okamžicích s ostatními nástroji.

Flétnové eskapády

Zaslouženou pozornost poutal frontman – nestárnoucí charismatický pódiový showman Ian Anderson. Jeho živočišné uchopení sršatých flétnových eskapád prozrazovalo mimořádnou porci energie a odevzdanosti, taneční kreace jeho pružného těla a neumdlévající pobíhání po pódiu představovalo nestárnoucího kreativního umělce – navzdory jeho dvaašedesáti letům. Jestliže jeho hlas ve vypjatých pěveckých pasážích už postrádal onu ohebnost, jak ji známe z alb před řadou let, jeho muzikantská potence byla téměř bez hranic. Na sobnotním vystoupení ve Slavkově ezklamal nikoho a stále (stejně jako ostatní členové Jethro Tull) odvádí práci na plný úvazek bez nějakých viditelných uměleckých ústupků.

Skladby pochopitelně nevždy zazněly v daných aranžmá, tak jak jsou známy z jejich studiových alb, nicméně Anderson velmi citlivě v improvizacích společně s ostatními dokázal přearanžovat daná schémata a potvrdil tak teorii, že jeho kompozice jsou tvárné a nahrávají k různým originálním proměnám, čímž potvrdil, že skupina i přes několik dekád dokáže ústrojně a podnětně proměňovat harmonie a rytmy do nových, ale stále identických podob.

I když už Jethro Tull u nás od počátku devadesátých let téměř zdomácněli, přesto to na jejich návštěvnosti nijak neubralo na atraktivitě, což potvrdilo více než pět tisíc diváků. Jejich vrcholné období už sice mají za sebou, nicméně jejich koncerty stále zůstávají sváteční událostí a slavkovské intermezzo nebylo výjimkou.

PETR GRATIAS
Autor je nezávislý hudební publicista

30.8.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies