Snovou operou, lyrickou komedií, ale i mozaikou, vytvořenou ze surrealistických a vzájemně prolínajících se obrazů. Taková je Juliette, tajemná dívka, již k hudebnímu životu přivedl skladatel Bohuslav Martinů. Jeho „podivuhodnou“ operu uvede zítra v premiéře Janáčkova opera Národního divadla v Brně, a to jako poctu u příležitosti 50. výročí od skladatelova úmrtí.

„Opera Juliette je pro inscenátory velkou výzvou. Odehrává se ve snu, jsou v ní magické prostory, je to takový surreálný svět komedie, v němž musí hlavní představitel Michel čelit volbě, zda zůstat ve „snu“, nebo se vrátit do reálného života,“ přiblížil operu o třech dějstvích její režisér Jiří Nekvasil. Dodal, že Juliette je jedno z nejkrásnějších operních děl 20. století.

Místo lesa makovice

Opera, jejíž tříhodinovou délku divákům zpestří dvě přestávky, je pro sólisty pěvecky velmi náročná. „Juliette skýtá možnosti mnoha barev a současně člověka nutí hledat celek, hledat jednu linii tak, aby se neztratilo napětí. Martinů měl podobně jako Janáček smysl pro dramatický spád, proto je opera svěží a strhující. Je v ní romantika i impresionismus,“ uvedl dirigent opery Tomáš Hanus, který ji současně hudebně nastudoval. Pro Hanuse je Juliette posledním projektem, na němž se jako umělecký šéf Janáčkovy opery v Brně podílí. V červnu chce z místa šéfa opery odejít.

První dějství zavede diváky do města Polička, kde se Bohuslav Martinů v roce 1890 narodil. České rysy města se zde přitom spojí s francouzským šarmem. „Příběh tajemné dívky jménem Juliette začal právě ve Francii, kde tamější básník a dramatik Georges Neveux dokončil svoji hru Juliette ou la clé des songes. Po pařížské premiéře, která v roce 1930 vyvolala bouřlivé ohlasy, spatřilo dílo o dva roky později i pražské obecenstvo. Martinů se operu rozhodl psát na český text a sám se pustil do překladu a úpravy hry,“ dodal Nekvasil.
Další dvě dějství jsou situována do magického lesa velkých makovic, evokujících symbol opiátů­snů, závěrečná část opery se odehrává v kancelářském prostoru.

Rámy a trychtýře

Autorem scény je ředitel brněnského Národního divadla Daniel Dvořák. „Scénografie je vybudovaná s využitím základních surrealistických principů, řetězení obrazů, které volně vytanuly z debat, jež jsme o opeře společně vedli. Celek je jakoby zarámován „trychtýřem“, který může být chápán také jako rám obrazu. Snahou bylo vsugerovat divákům dojem vhledu,“ uvedl Dvořák.

Juliette se v nastudování Tomáše Hanuse nedočkala téměř žádných úprav. „Hudba je velmi krásná, opera má silný scénický jazyk. Tak proč bychom měli škrtat?“ dodává Hanus a upřesňuje, že opera je hrána z nové edice Aleše Březiny, z jehož partitury se hrálo už v Paříži.

Zajímavostí je, že v den brněnské premiéry bude uznávaný dirigent Jiří Bělohlávek dirigovat koncertní provedení Juliette pro BBC, za účasti operní pěvkyně Magdaleny Kožené. Juliette v zítřejší premiéře ztvární Pavla Vykopalová, která se ve své roli setkává s Bohuslavem Martinů poprvé. „Vše je postaveno spíše na bázi recitativního zpívání s mluveným slovem. A to mi dává prostor pro tvoření,“ říká Vykopalová.