VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kaloč: Jarek Dufek měl v sobě stále něco klukovského

Brno – Minulý pátek k večeru zazvonil mobil. Volal můj syn. „Jarda Dufek dnes nepřišel na představení.“ Krátká odmlka. „Dnes o půl šesté zemřel.“

7.10.2011
SDÍLEJ:

Brněnský herec Jaroslav Dufek zemřel ve věku 77 let.Foto: archiv Národního divadla v Brně

Ocitl jsem se náhle v poloprázdné čekárně a zaslechl ten známý hlas: „Další, prosím!“ Můj divadelní svět, kdysi tak zalidněný, už téměř zeje prázdnotou. Jen útržky vzpomínek ožívají…

Zkoušíme scénickou adaptaci Maupassantova Miláčka. V titulní roli Georgese Duroya Jaroslav Dufek. Právě svádí počestnou a zbožnou manželku svého šéfa. Přiklekl k jejímu křeslu a brilantně a vemlouvavě chrlí své milostné vyznání. Žena už už podléhá, z posledních sil však vyskočí a poodběhne.

Jarda se podívá do publika a věcně se ptá. „Mám ji honit?“ Dovedl prudce měnit city a postoje, dalo by se to přirovnat k filmové rapid montáži. Slovní výraz provázelo výmluvné gesto. Hrálo celé jeho tělo, jeho pohyb byl elegantní, téměř na hranici tance. A také dokázal zapojit do své hry nejen rekvizitu, ale i kostým.

Jarek Dufek měl v sobě stále něco klukovského. Byl znalcem bojů v Tichomoří a obdivoval americké válečné piloty. V inscenaci Shakespearova Romea a Julie zkoušel roli mnicha Lorenza. Kutnu ještě neměl, a tak si jako pracovní oděv navlékl khaki kombinézu. V náznaku hrobky se probouzí Libuška Šafránková jako Julie. Stráže už hlučí někde nablízku. Dufek-Lorenzo chce Julii odtrhnout od mrtvého Romea, aby z hrobky spolu s ní uprchl. Skloní se nad ní a já vidím na zádech jeho kombinézy poněkud neumělý nápis: U. S. AIR FORCE. Nelenil a sám si jej tam bílou barvou napsal.

Byl na jevišti suverénní. V jedné scéně hry, na jejíž název si už nevzpomínám, měl hádku se svou divadelní manželkou. Ona mu měla dát políček a on na něj odpovědět peprnou replikou. Na zkouškách probíhalo vše v řádu a v patřičné míře. Jenže o premiéře partnerka v záchvatu prožitku vlepila partnerovi takovou facku, že by se za ni nemusel stydět ani otrlý policajt. Dufek se na několik vteřin zcela zastavil. Jediné slovo z něj nevypadlo.

JAROSLAV DUFEK: získal Cenu Thálie (1995) za roli Karamazova ve hře Bratři Karamazovi, Cenu Františka Filipovského (2002) za celoživotní mistrovství v dabingu, Cenu Senior Prix (2005) a byl uveden do Síně slávy Národního divadla Brno (2010).

Zdálo se, že chystá odvetu. On se však odvrátil a vznešeně odkráčel do portálu. Nebohá herečka před zraky plného hlediště osiřela. Nevěděla, co si počít, její zoufalství narůstalo. Když dosáhlo vrcholu, Dufek – levou tvář zarudlou – se milostivě vrátil na scénu. V adaptaci Dostojevského Bratří Karamazovů hrál starého Karamazova a dostal za tento výkon cenu Thálie. Když v Praze na slavnostním večeru cenu přebíral, rozpovídal se o tom, jak k roli Karamazova rostl od dětství. Bylo dojemně milé, že pak i v Brně na scéně Mahenova divadla po konci každé reprízy utišil potlesk publika a toto povídání s chutí opakoval.

Každý výjimečný herec – a tím Jaroslav Dufek bezesporu byl – má v sobě i v dospělosti kus dítěte. Neboť „divadlo je dětská hra pro dospělé“.

ZDENĚK KALOČ (Autor textu je režisér a dramatik)

Byl skvělým Faustem i Mefistem

S Jaroslavem Dufkem odešla další legenda herecké generace, ke které jsme vzhlíželi s obrovskou úctou díky jejich uměleckému mistrovství, profesionalitě, ale zároveň k vzácně přátelskému a vstřícnému přístupu k nám, mladým divadelním kandrdasům, kteří svoje místo v divadelním světě teprve hledali.

Za patnáct let společné spolupráce v Mahenově činohře jsem s ním měl neopakovatelnou příležitost režijně připravit plejádu inscenací, ve kterých vytvořil se svým pověstným šarmem role, v nichž se nikdy neopakoval, a které byly vždy novým originálem. Byl skvělým Faustem i Mefistem, přestarostlivým Baptistou Minolou ve Zkrocení zlé ženy, poťouchlým Starým Krištofem v Roku na vsi, stejně jako obhroublým a světem protřelým Zampanem v Silnici… Každé setkání s panem Dufkem, každá zkouška, to byla radost a také velká škola, na kterou jsem se vždy upřímně těšil.

Někdy se schovával za masku robustního dobromyslného bručouna, pod ní však ukrýval neobyčejně citlivou a zranitelnou duši. Tato zdánlivá dvojlomnost se často objevila i v jeho rolích na jevišti. Jeho často velmi razantní a v nejlepším slova smyslu přímočaré herectví bylo vždy podloženo hlubokou lidskostí, vnitřní bohatostí rozličných duševních pocitů, stavů i bolestných svárů. Tato vzácná schopnost mu umožňovala vytvářet neobyčejně autentické postavy, které udivovaly diváky svojí věrohodností. Užíval si velkých dramatických postav i komedií, sám měl vzácný dar humoru, i za ten byl svými kolegy milován.

Až do poloviny 90. let rovněž působil jako výtečný pedagog herectví na Divadelní fakultě JAMU, vychoval řadu výborných herců. Umělecký i lidský odkaz pana Dufka je nesmazatelný. Avšak pocit smutku a nečekaně vzniknuvšího prázdna ve mně trvá.

ZBYNĚK SRBA (Autor je děkanem Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění)

ÚRYVKY Z ROZHOVORŮ

Jaroslav Dufek o Akademické kavárně:
„Táta působil jako vrchní číšník v brněnské Akademické kavárně. Už podle názvu je vidět, že se tam scházeli lidé intelektuálního zaměření, hlavně uměleckého, a samozřejmě herci – Oldřich Nový, Karel Höger, Dana Medřická, Bouhoušek Záhorský, Vítězslav Vejražka a mnozí další. Táta byl velice komunikativní člověk, drby ,nosil‘ domů a já jsem je nadšeně nasával.“

Jaroslav Dufek o přijímacích zkouškách na divadelní fakultu:
„Ve škole mně vůbec nešly takzvané exaktní vědy, takže jsem se rozhodl,
že jedinou šancí je pro mě Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Moc rád jsem tehdy chodil do divadla na Veveří ulici, kde jsem si tedy odkoukal dva monology z her, které jsem si sám upravil k přijímacím zkouškám. Tatínek mi současně domluvil schůzku u herce, režiséra a operního pěvce Waltera: Jarku, půjdeš za panem Waltrem, on tě přezkóší! Tak jsem šel, v kapse od maminky jako úplatek šedesát krabiček tehdy nejlevnějších cigaret. Nakonec i díky němu jsem celkem bez problémů potom přijímačky udělal.“

Jaroslav Dufek o roli Řeka Zorby:
„Z mých rolí je mi blízká životní filozofie Zorby, člověka živelného a živočišného. Člověk by se měl skutečně umět radovat z každé vteřiny, z každičkého okamžiku a pokusit se urvat ze života, co se dá!“


TÉMA PŘIPRAVILY MARKÉTA STULÍROVÁ A LENKA SUCHÁ

7.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Při nehodě u Pohořelic se zranili čtyři lidé. Transportoval je vrtulník

Omilostněný Jiří Kajínek před bystrckým bytem řekl, že zatím se setkává se samými dobrými reakcemi lidí.
4 12

Můj soused zabiják: lidé z Bystrce Kajínka většinou vítají, cítí se i bezpečněji

Brno chce být kvetoucí sídlo. Vyzvalo další města v soutěži

Brno – Jak Brno využívá veřejná prostranství a kolik je na nich zeleně, přijede v červenci posoudit mezinárodní porota. Brněnští radní totiž v týdnu schválili přihlášku do soutěže o titul Kvetoucí sídlo 2017. „Loni jsme akci hostili, nyní jdeme do boje o titul. Péče, kterou lidé věnují svým zahrádkám, záhonkům a čistotě okolí, zpříjemňuje pobyt ve městě," uvedl brněnský primátor Petr Vokřál.

Zápas o titul. Snad takový duel už hrát nebudu, doufá Jablonský před Slavií

Brno /INFOGRAFIKA/ – V posledním kole se sice Zbrojovka může při zaváhání Karviné s Jabloncem posunout na desátou pozici, jenže utkání s pražskou Slavií bude zajímavější z mnoha dalších důvodů.

Nebe v plamenech. Show nad Špilberkem zahájila dvacátý ročník Ignis Brunensis

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ – Nebe nad brněnským Špilberkem se před zraky desítek tisíc lidí v pátek rozzářilo světlem z ohňostroje. Show Nebe v plamenech české společnosti Theatrum Pyroboli odstartovala dvacátý ročník festivalu Ignis Brunensis.

Islandem na babetách. Skupina cestovatelů si bude prát v řece

Brno - Divokým islandským vnitrozemím, kde je jen jedna vesnice, žádná benzínka a cesty vysypané sopečným popelem, se chystá projet na babetách skupina cestovatelů Babetta maniaci z Brna. „Na Islandu chceme strávit asi dvacet dnů. Z naší cesty plánujeme natočit cestopisný film. Jede s námi profesionální kameraman," popisuje jeden z cestovatelů, Libor Vávra.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies