VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kolčavová: Snažím se neustrnout na tradici velkoformátu

Brno - /ROZHOVOR/ Galerie Artistů v brněnském kině Art zahájila výstavu snímků Houstone, nemáme problém!

22.1.2009
SDÍLEJ:

Do Houstonu se Gábina Kolčavová (v popředí) vydala s Evženem Sobkem a Vojtou V. Slámou.Foto: Gabriela Kolčavová

Boskovická rodačka Gábina Kolčavová vystudovala výtvarnou výchovu a angličtinu, ale už při studijním programu Masarykovy univerzity ve Spojených státech se rozhodla zasvětit svůj život fotografování. Absolvovala University of North Texas v USA a v současné době pracuje jako lektorka fotografie. Spolupracuje s Moravskou galerií v Brně, má ráda staré fotografické techniky a také jazz, kterému příležitostně a veřejně propůjčuje svůj hlas.

Proč jste se rozhodli jet zrovna do Houstonu?
Původně jsme vlastně jeli na houstonský festival Photofest, který bývá každé dva roky a je velkou událostí. S několika kamarády jsme uvažovali nad tím, že pojedeme, a protože nás cesta stála docela dost peněz, tak jsme se při té příležitosti rozhodli spojit to s cestováním. A tak jsme začali plánovat, kde bychom si mohli půjčit auto a kam bychom se mohli vydat.

Vrátím se k festivalu, prozraďte o něm něco více.
Photofest je v podstatě hlavně o tom, že tam pořadatelé pozvou několik desítek lidí z celého světa, kteří jsou nějak spojeni s fotkou. Ať už jsou to sběratelé, kurátoři, nebo lidé působící na univerzitách… Ten, kdo tam přijede, si může navolit určitý počet těchto lidí, s kterými chce strávit nějaký čas, což se dělá prostřednictvím speciálních bodových systémů. Maximum lidí, které je možné si na den k setkání navolit, je pět a s každým z nich je možné strávit dvacet minut. Je to zajímavá a užitečná akce a byli jsme rádi, že jsme to mohli podniknout.

Naskytlo se vám něco, kde jste mohli svoji účast zúročit?
Získali jsme kontakty a i díky tomu udělali společnou výstavu v Dallasu. Společnou výstavu všech Čechů, kteří se festivalu účastnili.

Cestovala jste s Evženem Sobkem a Vojtou V. Slámou. Vaše fotografické záměry jsou rozdílné, jak moc to šlo při cestování sladit?
To bylo strašně jednoduché. Evžen si vzal svůj malý fotožurnalistický foťáček a pak tam tak nějak pobíhal a přitom si fotil. Vojta měl kromě foťáku také starou videokameru, která vypadala spíše jako zbraň, takže ten fotil a střídavě natáčel. A já jsem vždy začala vytahovat stativ a svůj velký deskový foťák. Mně focení vždy trvalo nejdéle, ale tím, že fotíme všichni, se navzájem chápeme. I když má každý z nás rozdílný přístup.

Plánovala jste ještě před cestou, na co se chcete soustředit?
Nikdo z nás tam nejel s tím, že by z cesty chtěl přivézt nějaké supr věci. Evžen má, myslím, doposud filmy v ledničce, Vojta už část vyvolal a věřím, že to časem také zařadí do nějakého souboru a časem to zhlédne více lidí. Já jsem po příjezdu měla sto dvacet negativů. A to vyvolávat, když to děláte po šesti, je velmi časově i finančně náročné. I když už vlastně digitální techniku moc nepoužívám, tak jsem vše – poprvé naskenovala, abych si vytvořila alespoň náhledy. Termínem výstavy jsem se odhodlala k tomu, dát to vše dohromady.

Výstavu jste pojmenovala Houstone, nemáme problém! Očekávali jste problémy?
To ne, i když je to vlastně tak trošku recese. (smích) Mělo by to vystihovat pohodu. Fotky jsem dělala vždy spíše akademicky, pečlivě je komponovala… Tím, že je můj fotoaparát tak těžký, tak to ani nešlo spontánně. Teď jsem si však vzala svůj velký foťák s sebou a fotila za jízdy v autě. A to pro mě byl úplně odlišný přístup, z něhož vyplynul i název. Trošku uvolněný a trošku humorný.

Nabízí se již Vojtěchem V. Slámou zodpovězená otázka, jak resuscitovat velkoformát a přitom se vyhnout klišé…
Mile mě překvapilo, když na toto téma v souvislosti s mojí tvorbou mluví Vojtěch V. Sláma a že to takto vnímá, protože nejsem zvyklá s deskovým foťákem fotit spontánně. Bylo pro mě strašně osvobozující, že jsem s ním dokázala blbnout a přitom myslet na to, aby vše mělo hlavu a patu. Nesnažím se ustrnout na tradici velkoformátu, i když mě strašně baví.

Lze říct, že to, co fotíte, je umělecká fotografie?
Myslím, že z toho, co jsem kdy udělala, jsou tohle nejméně umělecké fotografie. Vlastně si ani netroufnu definovat vymezení umělecké fotografie. Snad k tomu svádí ta černobílá, protože černobílá fotka se dnes už málokdy dělá. Vlastně tak, jako si někdo jiný vezme digitál, tak jsem si i já vzala svůj foťák. Barva mě nebaví, myslím, že vidím lépe černobíle. Raději si zkrátka vezmu deskový foťák a udělám pár snímků, než si do složky Houston v počítači dám spoustu barevných fotek, ke kterým se už nikdy nevrátím. Brala jsem to tak, že si z deskového foťáku udělám památku, že si beru jen foťák na cestu. A v této souvislosti se o umělecké fotce rozhodně hovořit nedá.

Ptám se proto, protože jste uměleckou fotografii ve Státech učila…
Baví mě historické techniky, které nabízí možnosti dělat fotky na textil a tak podobně. V konečné fázi je však výsledek téměř stejný. Jde spíše o způsob, jak to vzniká, a to souvisí s akademičností, která mě baví. Ve Státech je mnoho škol fotografie a na každé z nich je možné ji studovat. Navíc na takzvaných College School studenti mají fotografii jako povinně volitelný předmět. Cítím, že u nás je zájem lidí o fotografii více upřímný. Baví mě to, že zdejší učitelé žákům často dělají pomyšlení, vycházejí jim vstříc v tom, co je zajímá. Nejde o to odučit hodiny jen podle nastaveného sylabu.

Učíte a k tomu jste, řekněme, na volné noze. Jak moc se zakázkové focení prolíná s velkoformátovu fotografií, které se věnujete?
Nikdy jsem vlastně nedostala komerčně zajímavou nabídku, kterou bych přijala. I když si dokážu představit, že z deskového fotoaparátu by byly třeba nádherné fotografie architektury. Do toho bych určitě šla, ale zatím jsem takovou nabídku neměla.

Velkoformátová fotografie a staré fotografické techniky – to často sklouzává k výtvarnému umění…
Věci, které teď dělám, jsou více kolážové a vůbec v nich nefiguruje negativ, vše se dělá prosvicováním, formou fotogramu, což k ilustraci sklouzává. Bavilo by mě tímto způsobem knihy ilustrovat, nabídnout někomu soubor fotogramů. Ke kresbě jsem přičichla na pajdáku a tam jsem poznala, že i když mě to bavilo, byla to pro mě strašná a nepřirozená dřina. Proto jsem skončila u fotky, tady teprve cítím, že je to zábava a že mě to nebolí.

Autor: Markéta Stulírová

22.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Utkání 26. kola první fotbalové ligy mezi FC Vysočina Jihlava a FC Zbrojovka Brno, 28. dubna v Jihlavě.
AKTUALIZOVÁNO
2 10

Zbrojovku srazily v záchranářském souboji důraz a standardky

Irena Janoušková.

S operací Afghánky jsme museli počkat na manžela, popisuje anestezioložka

VIDEO: Opilý řidič kamionu kličkoval po dálnici. Měl 3 promile, nemohl ani stát

Břeclav – Podivně jedoucího kamionu na dálnici D2 u Břeclavi ve směru na Brno si před pár dny všimla hlídka celníků. Kontrola potvrdila, že s řidičem není něco v pořádku. Přivolaní policisté z dálničního oddělení v Podivíně při dechové zkoušce opilému cizinci naměřili téměř tři promile alkoholu. „Čtyřicetiletý muž za volantem nebyl schopen ani sám chodit či stát, na zemi vsedě téměř usínal," popsal v pátek policejní mluvčí Pavel Šváb.

Realizační tým A mužstva Komety pokračuje, jen bez Pešouta

Brno – I po zisku mistrovského titulu hokejová Kometa poupravuje realizační tým. Na začátku týdne potvrdil setrvání v roli hlavního kouče pro příští sezonu Libor Zábranský. Jeho asistenty zůstávají Kamil Pokorný a Petr Haken, u A týmu však končí Martin Pešout a trenér brankářů Jiří Sklenář.

Sedm klíšťat za necelou hodinu. Studenti vlajkovali v Pisárkách

Brno /FOTOGALERIE/ – Mezi stromy v brněnských Pisárkách se pomalu prochází studenti. Jejich pohled směřuje do země, jako by hledali hřiby. Místo nich však pomocí metody vlajkování pátrají po klíšťatech. Přestože byly v pátek dopoledne pouze tři stupně nad nulou, posbírali odborníci z Masarykovy univerzity za necelou hodinu sedm klíšťat. Ta následně otestují v laboratoři, zda nepřenáší klíšťovou encefalitidu.

Rezidentní parkování? Starostové chtějí bránit místní před náporem řidičů

Brno /INFOGRAFIKA/ – Obavy z nedostatku parkovacích míst, vysokých poplatků i zbytečného papírování. Hlavní důvody, proč se zástupcům brněnských městských částí moc nelíbí systém rezidentního parkování. Přesto se do něj pravděpodobně zapojí. Zvláště čtvrti sousedící s centrem města se totiž bojí velkého náporu řidičů hledajících místo mimo zóny už naplánované v Brně-středu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies