Křečovitý smích, opravdové slzy i povrchní koketerie
Brno - Křečovitý smích i opravdové slzy. Hlubokomyslné rozhovory i povrchní koketerie. Vztahy na jednu noc i láska na celý život. Krásní mladí muži, krásné mladé ženy, vykroucená béčka i seriózně vypadající pánové, co si odskočili od rodiny.
Markéta Stulírová
Diskutovat (0) 4.11.2008 10:44
A pak fotbalistky, číšníci, taxíkáři a nejspíš i estébáci. Tak vzpomíná na atmosféru devadesátých let „polooficiálního“ pražského gay klubu TClub fotografka Libuše Jarcovjáková, která vše, co ji tenkrát zaujalo, zachytila objektivem svého fotoaparátu. Její snímky teď u příležitosti filmového festivalu gay a lesbických filmů Mezipatra vystavuje Galerie Artistů v brněnském kině Art.
„Skutečný dokument jsem vlastně nemohla fotografovat nikdy, protože stále bylo dost těch, kteří si přáli uchránit svoji všednodenní identitu a nechtěli být s T-Clubem spojováni. I proto T-Club na mých fotografiích často působí jako místo věčného karnevalu,“ přiblížila svoji tvorbu fotografka Libuše Jarcovjáková.
Vyhlášený T-Club byl až do počátku devadesátých let známým nočním podnikem, který patříval do zařízení Restaurací a jídelen v Praze 1, RAJ. V podzemních prostorách na Jungmannově náměstí tak zůstával jako jeden ze dvou gay klubů v hlavním městě i v centru města široké veřejnosti skryt. „Pod svícnem bývá největší tma. Právě tak mi připadal svět, ve kterém jsem se najednou ocitla. V rodinné atmosféře se tu denně scházela pražská, československá, východoevropská i devizová gay komunita. Navíc, noční práci zde končívaly holky z Jalty,“ popisuje tehdejší život v TClubu Jarcovjáková, která dnes žije a pracuje v Praze.
Libuše Jarcovjáková vystudovala fotografii na Střední průmyslové škole grafické a poté studovala fotografii na pražské FAMU. Od roku 1985 pobývala pět let v Tokiu a Západním Berlíně, po návratu začala fotografii vyučovat. Z jejích výstav jmenujme alespoň The Photography for the Children v pařížské galerii Esther Woerderhoff, Česká a slovenská fotografie v exilu v pražské Galerii Mánes nebo nedávnou Česká fotografie 20. století v Galerii hlavního města Prahy a Uměleckoprůmyslovém muzeu.
„Klientela dvou homosexuálních klubů v Praze byla téměř konstantní. Vstoupit mohli jen ti, kteří tam patřili. „Patří do rodiny,” říkalo se. Čumilové vítáni nebyli, vyhazovač Ivan nevpustil každého. Dole v klubu znal každý každého,“ zavzpomínala ještě Jarcovjáková.





















