VYBERTE SI REGION

Krédo ilustrátora Mikulky: Chci lidi bavit, ne rozčilovat

Brno /ROZHOVOR/ – Ilustrátor Alois Mikulka, který v srpnu oslavil 80. narozeniny, zahájí 2. září svou retrospektivní výstavu v brněnské Galerii Ars.

2.9.2013
SDÍLEJ:

Ve svém ateliéru v Brně-Žabovřeskách pracuje Alois Mikulka denně, víkendy nevyjímaje.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Od psaní pohádek ke kreslení, od ilustrací zpět k sochařině a grafice. Na poli výtvarného umění a literatury už po několik generací úspěšně lavíruje Alois Mikulka – muž mnoha tvůrčích profesí, který letos v srpnu oslavil osmdesáté narozeniny. A právě u příležitosti tohoto výročí připravila brněnská Galerie Ars jeho retrospektivní výstavu. V úterý odpoledne ji zahájí sám Alois Mikulka.

Výstavu v Galerii Ars jste připravoval několik posledních týdnů. Co jste do výběru prací zařadil?

Bude to zčásti retrospektiva, dokonce včetně prací, které jsem dělal ještě na škole. V Galerii Ars je poměrně velký prostor, takže to bylo hodně práce.

Výstav jste měl dosud nespočet, ceníte si některé z nich víc než ostatních?

Každá z nich byla něčím výjimečná a je těžké některou vyzdvihnout. Chtěl jsem mít ale například výstavu v Domě umění. To se však zatím nepodařilo.

Ve svém ateliéru v Brně-Žabovřeskách pracuje Alois Mikulka denně, víkendy nevyjímaje.Spolu s malířstvím a ilustracemi se věnujete grafice, sochařině, scénografii, píšete také pohádky, prózy a básně pro děti. Jak se ve vašem životě tyto různorodé oblasti vzájemně prolínaly?

Věnuji se v podstatě všemu naráz. Sochařina, to je kámen, dřevo, plech, kov. Malování, to jsou nástěnné i komorní malby. Také jsem architektům vyzdoboval větší prostory. Do toho ještě keramika. Studoval jsem sice malířství, ale sochařina k tomu patří. Jakmile začnete pracovat s architektem, neobejdete se bez ní. A na co nestačím sám, na to si přizvu nějakého specialistu - řemeslníka.

Spolupracoval jste s mnoha osobnostmi. Bylo pro vás některé z těchto autorských setkání přelomové?

Takto to říct nelze. Většinou si člověk musí pomoct sám. Někdy totiž při práci potřebujete tři ruce a pak nezbývá, než někoho poprosit, aby vám to či ono přidržel. Ale proč o tom vůbec mluvit? Je to jako každá jiná práce. Musím si umět dokázat pomoct a když třetí ruka chybí, je třeba vymyslet to tak, abych to s těmi dvěmi udělal.

Alois Mikulka: obrazy – plastiky
Galerie Ars: Veselá 39, Brno
Vernisáž: úterý 3. září, od 15.00 do 18.00 hod. (za účasti autora)

Výstava potrvá do 4. října 2013, galerie je otevřena od úterý do pátku 12.00 až 18.00, neděle 13.00 až 17.00 hodin

Ve své tvorbě se zaměřujete hlavně na děti. Čím vám imponují?

S blázny a dětmi se člověk nejlépe domluví, s dospělými to je už někdy problém (smích).

Kde čerpáte při psaní pohádek inspiraci?

Mám fantazii. Fantazíroval jsem už od třech let života. Když jsme s kamarády sedávali venku u táboráku, všichni se kolem mě vždy usadili a já vymýšlel příběhy.

Která z vašich pohádek je vám nejmilejší?

To tedy nevím, protože když jich napíšete 500, je těžké vybírat. Sem tam si zpětně některou přečtu a žasnu, jak jsem to mohl vymyslet.

Psát jste začal v pětadvaceti a dosud vydal přes sto knih. Máte přehled o tom, které jsou nejprodávanější.

To ne, ale vím, že jsou hodně vyhledávané na internetu i v antikvariátech, protože je ve velkém vyhledávají sběratelé. Často mi také říkají staří lidé, že byli vychováni na mých pohádkách, které četli svým dětem a teď je znovu předčítají vnukům.

Kolik už je to generací?

Nevím. Ale když už mi je osmdesát, tak jich bude asi hodně (smích).

Máte své vlastní příběhy i ilustrace. Je složité domlouvat se s nakladateli na vydání knih?

Horší je to s knižním prodejem. Moje knihy jsou totiž v knihkupectvích zavaleny obrovskou spoustou Disneyovek a dalšími jim podobnými tituly. Když tedy někdo do knihkupectví přijde a řekne, že chce mou knihu, prodavač se podívá do počítače a řekne: Ano, na skladě ji máme, kolik jich budete chtít?

Jak tomu pomoci?

To bohužel nevím. Asi bych do takového knihkupectví musel přijít a snad jim i něco dát, aby mé knihy na pultech byly.

Ve svém ateliéru v Brně-Žabovřeskách pracuje Alois Mikulka denně, víkendy nevyjímaje.Zkoušíte někdy vyznění pohádek či ilustrací přímo na dětech?

Chodím po mateřských školkách a pohádky jim vykládám. Mívají otevřené pusy, všude je ticho, a když se podívám na paní učitelky mají také otevřené pusy… (úsměv)

Jsou dnešní děti v něčem jiné?

Malé děti jsou pořád stejné, i když se mezi nimi najdou skoro až géniové a ti mívají s pohádkami problém. Jednou jsem například v mateřské školce vykládal pohádky, v tom však jeden malý chlapeček dostal záchvat, vynesli jej ven, a když se ho ptali, co se stalo, řekl, že to tak s perníkovou chaloupkou nebylo a začal protestovat. Já jsem si totiž pohádku vymyslel jinak.

A reakce rodičů?

Třeba pohádka Palačinková Pepinka je trochu delší a děti ji chtějí opakovat doslovně, a to i dvacetkrát, každý večer před spaním. Rodiče to tedy stále dokola čtou, taky už je znají nazpaměť, a když pro urychlení něco záměrně přeskočí, děti se okamžitě ohradí s tím, že jednu pasáž vynechali. Rodiče si mně pak stěžují, že to není možné, jestli bych pohádky nemohl psát kratší.

Máte už při psaní konkrétní představu o tom, jaké ilustrace vytvoříte?

Výhodou je, že když ilustrujete své texty, je spousta věcí, které v textu nemusíte popisovat. A o to je pak pohádka kratší a stručnější. Důležité vždy je, aby byla ilustrace pro děti čitelná. Abstraktní obrázky však dělat nelze, to děti nechává lhostejnými.

Kterých ze současných výtvarníků si vážíte?

Jsou to většinou kamarádi: Adolf Born, Jiří Šalamoun, Jiří Slíva nebo Adolf Zábranský. Máme sice každý svůj specifický rukopis, výraz a pohled svět, ale názorově jsme si blízcí. Takových už je nás ale málo.

Ve svém ateliéru v Brně-Žabovřeskách pracuje Alois Mikulka denně, víkendy nevyjímaje.Váš rukopis je specifický humorem a nadsázkou, je to tak?

Bez toho to nejde. Chci lidi bavit a ne rozesmutňovat nebo rozčilovat. A jména, která jsem teď zmínil, jsou výtvarníci, kteří humor používají. Obraz musí mít nějaký vtip, protože je dobré, když se lidé po cestě z výstavy usmívají. Z mých výstav tedy chodí alespoň celkem spokojení. (úsměv)

Jak vypadá váš všední pracovní den?

Vstávám v sedm a snažím se pracovat asi od devíti do čtyř hodin odpoledne. Sobota, neděle nehraje roli.

Máte při kreslení nějaký zvyk či pravidlo?

Jediná zlá věc, která mě odjakživa provází – a je to až jakási fobie, je obava ze zcela čistého, nádherně bílého papíru. Ten totiž můžu v mžiku pokazit. Ale když je špinavý nebo nějak začmouhaný, fobie je v tu ránu pryč (smích).

Autor: Markéta Stulírová

2.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies