Za takové vrzání, šmidlání, potrubování, cinkání a drnkání by hudebníky možná vypískali i v ústavu hluchoněmých. Nelibozvučný orchestr pozval malíř, sochař a všestranný umělec Lubo Kristek (na snímku), který jen chtěl, aby se účastníci dobře pobavili.

Do Radosti přišlo bezmála dvě stě lidí a každý si přinesl nástroj, na který nikdy nehrál. Což byl Kristkův záměr. Před skladbou, která má být kakofonní gradací, se žádný muzikant nerozcvičuje. Vlastně ani nemůže. Čím hůř bude skladba znít, tím lépe. Zakázané jsou rovněž špunty do uší.
Povolený je naopak rezatý, pokroucený či jinak poškozený nástroj. Hodně omšelou baskřídlovku drží Petra Klementová. „Naposledy na ni hrál můj dědeček a párkrát ji vzal do ruky bratr. Já na to budu hrát poprvé a moc se těším, protože jsem nemusela vůbec cvičit,“ směje se Klementová. Hrát prý umí. Jenže na zobcovou flétnu.

Mistr vstupuje na pódium, rozpaží ruce a dává pokyn, aby si lidé nachystali nástroje. „Začneme zvolna a pak se do toho opřeme,“ říká Kristek. Hledištěm se rozezní vrzání na nenaladěné housle, podivný zvuk z rezaté trubky nebo cinkání zvonečku. Muzikanti hrají i na nástroje, které nejsou v orchestrech obvyklé. Třeba francouzské hole, kterými o sebe břinká starší muž. Chybět nemůže ani valcha. Stačí jen rozeznít vlnitou kovovou část nástroje, jenž předci používali k praní prádla.

Kakofonie graduje a nikomu nevadí, že zvuk nelibozvučného souboru dělá husí kůži. „Už buďte ticho, nebo zavolám policajty,“ ukončí Kristek muzicírování. Směje se, protože lidé chtějí pokračovat. „Kakofonie zní vždy, když je hodně lidí. Chtěl jsem, aby v divadle hráli lidé na nástroje, které poprvé drží v ruce. Kdyby chtěl někdo podvádět, vykázal bych ho za dveře, nebo by si musel vyměnit nástroj,“ vysvětluje Kristek svůj počin.
Šéf divadla Radost Vlastimil Peška tvrdí, že skladba zněla úplně normálně. Alespoň pro jeho uši.
„Kdyby Kristek lépe ovládal lidi, možná by z toho byla dobrá muzika. Především jde o vnitřní zážitek, což se mu povedlo. Lidi to vrzání fakt bavilo,“ hodnotí Peška směsici nejrůznějších zvuků. Naštěstí jen na pár minut.

Diváci nemusejí mít strach. Amatérský symfonický orchestr v představení pro děti a dospělé podle něj hrát rozhodně nebude.