VYBERTE SI REGION

Před osmnácti lety zemřel brněnský básník Jan Skácel

BRNO - „Na dně každé písně, i té nejsmutnější, na dně každé sklénky něco tiše cinká. Někdy víc a jindy jenom málo. Chci to slyšet. Bůhví, co mně nutí, ale musím čekat na cinknutí, jinak by se moje srdce bálo.“

7.11.2007
SDÍLEJ:

JAN SKÁCEL. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě a venkovu – místům sepětí člověka s přírodou.Foto: ARCHIV

Mnohdy jsou to právě Skácelovy verše, které mladé lidi přivedou k poezii. Ti poté nachází větší myšlenkovou blízkost i u jiných básníků. Počáteční okouzlení z jeho veršů však přetrvává i nadále. Jakoby jeho básně obsahovaly cosi magického.

Jan Skácel byl spolu se svým moravským krajanem a celoživotním přítelem Oldřichem Mikuláškem nejvýznamnějším básníkem druhé poloviny padesátých let. Narodil se roku 1922 ve Vnorovech u Strážnice a pocházel z rodiny učitele. Po maturitě na gymnáziu v Králově Poli pracoval krátce jako uvaděč v kině.

Během války byl totálně nasazen na stavbách v Rakousku. Od roku 1948 pak pracoval jako redaktor kulturní rubriky brněnského deníku Rovnost. Právě Oldřich Mikulášek z textů, jež mu Skácel posílal do Rovnosti, rozpoznal jeho básnický talent.

V roce 1952 musel Skácel odejít a o rok později nastoupil do literárně–dramatického oddělení brněnského rozhlasu. Od roku 1963 vytvářel jako šéfredaktor kulturní revue Host do domu.
„O tom, jak časopis vedl, vypovídá už jen to, jak Host do domu vypadal předtím a potom, než se stal Skácel šéfredaktorem. Byl náročný, nechtěl redakční radu jen podle jména, museli jsme jeden každý vyslovovat svoje názory a představy, ale nikdy v životě jsem nezažil tak radostné a tvořivé schůzování. Jeho talent vést a řídit se projevoval i v tom, jak kolem sebe soustřeďoval lidi, kteří si rozuměli a byli spolu rádi,“ uvedl bývalý člen redakční rady Hosta do domu Milan Suchomel.

Od sedmdesátých let, po zániku časopisu Host, se Skácel věnoval pouze literatuře a v osmdesátých letech spolupracoval také s divadlem. Několik souborů hrálo jeho překlad a úpravu Plautova Lišáka Pseudola. V Mahenově činohře brněnského Státního divadla se podílel na úpravě Čapkova Loupežníka. Jeho přebásnění Sofoklova Oidipa uvedlo Státní divadlo v Brně a poté v pražském Divadle na Vinohradech.

V tehdejším Československu Skácela umlčovaly spisovatelské i politické kruhy, v zahraničí však roku 1989 obdržel dvě významná evropská literární ocenění: v Itálii převzal Petrarkovu cenu a Svaz slovinských spisovatelů jej vyznamenal cenou Vilenica 89. U nás byl oficálně oceněn až po smrti – v roce 1992 Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal in memoriam čestným občanem Brna. Životní osud Jana Skácela se odrážel i v jeho poezii. Nesděloval v ní beznaděj, do které ho uvěznili, ale ve svých verších utíkal k přírodě, k životu a k lidem.

Spisovatel Milan Kundera na začátku osmdesátých let o Skácelově poezii napsal: „Tvorba Jana Skácela je mi důkazem toho, jak je čeština nenahraditelná. Když se zamyslím nad otázkou, co mě nejvíc k češtině připoutává, mám na tu otázku jednoduchou odpověď: Jsou to verše Jana Skácela.“
Básník Jan Skácel zemřel v Brně na rozedmu plic a zástavu srdce sedmého listopadu roku 1989. Deset dní před politickým zvratem, na který tak dlouho čekal. Je pochován na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Skácelův portrét od Eduarda Miléna zdobí děkanskou insignii Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Po Janu Skácelovi je pojmenována ulice v Králově Poli. Stéla před domem číslo 35 v Kotlářské ulici z roku 1992 zase připomíná místo, kde v Brně žil.

Dalším místem, které Skácela připomíná, i když teprve od loňského roku, je měděná kašna na brněnském náměstí Svobody, kterou lemují jeho verše.
Skácelovy básně proslavily i písně Jiřího Pavlici a jeho cimbálové skupiny Hradišťan. Ukazují totiž, jak silné byly původní vazby Jana Skácela na zdánlivě prostou poetiku moravské lidové písně, s jejímiž motivy dokázal zacházet svobodně a s citem jednoho z největších básníků u nás.

 

Rozhovor s Boženou Skácelovou: Život je velká legrace, ale občas zabolí

7.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Potřetí za sebou. Lezec Ondra opět vládne brněnským sportovcům

Brno  – Každý rok překvapuje odborníky i své soupeře, co všechno dokáže. Sbírá medaile na světových šampionátech, udivuje výstupy ve skalách. A jeho úspěchu si všímají i doma, v Brně. Sportovní lezec Adam Ondra se letos tak už potřetí v řadě stal nejlepším sportovcem města Brna. Cenu převzal ve čtvrtek večer při slavnostním vyhlášení v Hotelu Voroněž.

Salon vín: titul šampiona získalo po roční pauze Zámecké vinařství Bzenec

Valtice, Bzenec – Prvenství v prestižní Národní soutěži vín České republiky slaví vinařství z Hodonínska. Šampionem expozice Salon vín pro příští rok se ve čtvrtek stal Ryzlink vlašský 2015 v pozdním sběru řady Collection 1508 Reservé ze Zámeckého vinařství Bzenec. Vítězné vinařství navázalo na úspěšnou sérii z předešlých let. „Jde o víno zlatavé barvy se zelenkavými odlesky, s vůní grepové pecky a mandlí ukazující na výbornou vyzrálost hroznů," přiblížil oceněné nejlepší víno ředitel bzeneckého vinařství Bořek Svoboda. 

Zraněná žena z nehody v Plotní bude v nemocnici měsíce. Opilých u nehod přibývá

Jižní Morava /VIDEO/ – Několik měsíců v nemocnici stráví mladá žena, která utrpěla zranění při středeční nehodě v Plotní ulici v Brně. Její cesta autem, ve kterém vezla i své dítě předškolního věku, skončila srážkou s autobusem a náklaďákem. „Příčinu nehody stále vyšetřujeme, padesátiletému řidiči autobusu při dechové zkoušce policisté naměřili přes dvě promile alkoholu," konstatoval policejní mluvčí Pavel Šváb.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies