VYBERTE SI REGION

La Dafne odkrývá podstatu operního umění

Brno /RECENZE/ - Sezonu Janáčkovy opery v Brně zakončilo uvedení opery La Dafne. Inscenaci vládne vtip, uvolněnost a skvělé výkony účinkujících.

12.7.2011
SDÍLEJ:

Opera La Dafne. Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Závěr operní sezóny v brněnském Národním divadle patřil mimořádně zdařilému představení. V Mozartově sále Reduty měla premiéru komorní opera La Dafne skladatelského dua Tomáš Hanzlík – Vít Zouhar, dílo vytvořené jako „volná rekonstrukce první opery“.

Z původní opery Jacopa Periho a Corsiho z roku 1598 se zachovalo pouze několik málo hudebních fragmentů a kompletní libreto Ottavia Rinucciniho na motivy Ovidiových Proměn. Hanzlík a Zouhar využili původní hudby i slova, hlavní roli však měla jejich vlastní fantazie a znalost staré hudby. Obě kompozičně-dramaturgické tendence (práce skladatelů v týmech a recyklování staré hudby) mají v brněnském prostředí jistou tradici; navíc rané opery také vznikaly jako týmová díla. Zouhar a Hanzlík tedy nevytvořili rekonstrukci, ale svébytnou skladbu postmodernisticky reflektující samotný zrod a podstatu operního umění. Formálně vzato jde totiž spíše o malé scénické oratorium. Samotný koncept dokomponování staré hudby v moderním duchu navazuje na rané pokusy neoklasicismu (Stravinskij, Tommasini).

Skladba jako taková je charakteristická organickým střetáváním ariosního stylu florentské cameraty, minimalistického principu opakování a „obrábění“ krátkých hudebních článků a stylových prvků z různých období dějin opery. Kompozičně zvlášť vydařené bylo využití barokní techniky ciaccony (variace nad ostinátním basem).

Kompozici i inscenaci vládne vtip a uvolněnost umožněné perfektním zvládnutím techniky. Strhujícím dojmem působily charakteristické hudební řetězy, pravidelné pulzování cella a rychlé klávesové figury. Souhrnně by se opera dala charakterizovat jako minimalistická, ovšem ne ve smyslu konkrétního stylu. La Dafne prostě dokázala maximálně využít minimum prostředků – a to jak v rovině scény, kostýmů, herecké akce a obsazení, tak v rovině samotného hudebního strukturování. Prostor jeviště a hlediště nebyl oddělen, inscenátoři tak nejen vtáhli diváka do akce, ale zároveň mu zprostředkovali představu o tom, jak zřejmě vypadaly inscenace raných oper před vznikem operních divadel. Rocc a Vendula Johnová zde vytvořili jednu z nejlepších společných kreací.

Basso continuo ve složení Ondrej Olos (pozitiv), Josef Klíč (violoncello, velký buben) a Marek Kubát (theorba) bylo výborně sehrané a místo akademického chladu předvedlo skutečný zápal a nadšení pro věc. Jednotliví pěvci vystupovali v dvojích rolích: jednak za pulty v ansámblech jako sbor pastýřů a nymf komentujících děj, jednak jako samotné postavy příběhu. La Dafne je spíše vyprávěním než dramatem nebo podívanou, herecký projev je stylizován do zkratky. Všichni aktéři byli výborní, Andrea Priechodská v roli nymfy Dafné však působila herecky i pěvecky nejpřesvědčivěji. Příčinu je mimo jiné třeba hledat v kombinaci jejích zkušeností ze světa staré hudby, opery, operety a muzikálu… Mezzosopranistka Jana Wallingerová (Venuše) a kontratenor Stefan Kunath (Amor) mi spíše než matku a syna připomínali rozverný pár milenců; jejich společné výstupy však byly fascinující. Za zmínku stojí, že Kunath je vůbec prvním kontratenorem zpívajícím v Národním divadle Brno. Pozadu nezůstávali ani tenor Petr Levíček (Apollón) a baryton David Nykl (posel).

Absence přímé sdělnosti italského textu v tomto případě nevadila. Myslím, že i diváci italštiny neznalí s pomocí programu a stručných komentářů Satyra (zosobněného mimem Sergejem Sanžou) děj pochopili. Dramaturgie Janáčkovy opery zabila dvě mouchy jednou ranou: nastudovala současnou českou operu (nebo snad post-operu?) a zároveň nabídla divákovi seznámení se svěžím světem „předoperního“ hudebního divadla.

Opera La Dafne
Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar: La Dafne
Uvedlo: Národní divadlo Brno
Libreto: Rocc a skladatelé podle Ottavia Rinucciniho
Dirigent: Ondrej Olos
Režie, scéna: Rocc
Kostýmy: Rocc a Vendula Johnová.
Recenze psána z předpremiéry v Divadle Reduta 21. června 2011

MILOŠ ZAPLETAL
Autor je studentem Hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně

12.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bruslařskou dálnici na Brněnské přehradě využívají o víkendu davy lidí.
2 23

Bruslařská dálnice. Na přehradě si lidé užívali dvoukilometrového okruhu

Ilustrační foto.

Pozor. Řidičák musí na jižní Moravě vyměnit 82 tisíc lidí

Na ledě ve společném dresu. Hokejový tým tří univerzit sbírá podporu

Brno – HC Univerzita Brno. Tak by mohl znít název společného hokejového týmu hráčů z Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického a Mendelovy univerzity. Sportovci třech největších brněnských vysokých škol by pod jednotnou barvou dresu rádi bojovali v druhé lize.

Auto skončilo v řece. Nehoda uzavřela silnici mezi Bílovicemi a Adamovem

Bílovice nad Svitavou – Silnici mezi Bílovicemi nad Svitavou a Adamovem zablokovala v sobotu odpoledne dopravní nehoda. Krátce před druhou hodinou osobní auto sjelo do příkopu a skončilo v řece. Záchranáři odvezli do nemocnice jednu ženu. Podle prvních informací nejde o vážné zranění.

Jistota školky? Nově blízko domova. Brno zavede spádové oblasti

Brno – Každé ráno vyjíždí Martina Kratochvílová z brněnské Bystrce se svou čtyřletou dcerou. „Jelikož pracuji v centru, malou dávám do školky kousek od práce. Je to pro mě pohodlnější. Když skončím, dceru vyzvednu. Kdybych ji musela vyzvedávat v Bystrci, často bych to nestíhala," přiznala matka. Po zavedení takzvaných spádových oblastí, by Kratochvílová mohla mít s umístěním dcery v centru Brna problém. Při letošním zápise si rodiče sice mateřinku vyberou podle zaměření nebo kvality. Hlavním kritériem pro přijetí ale bude místo trvalého bydliště. Brno musí spádové oblasti zavést kvůli novele z ministerstva školství.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies