VYBERTE SI REGION

La Dafne odkrývá podstatu operního umění

Brno /RECENZE/ - Sezonu Janáčkovy opery v Brně zakončilo uvedení opery La Dafne. Inscenaci vládne vtip, uvolněnost a skvělé výkony účinkujících.

12.7.2011
SDÍLEJ:

Opera La Dafne. Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Závěr operní sezóny v brněnském Národním divadle patřil mimořádně zdařilému představení. V Mozartově sále Reduty měla premiéru komorní opera La Dafne skladatelského dua Tomáš Hanzlík – Vít Zouhar, dílo vytvořené jako „volná rekonstrukce první opery“.

Z původní opery Jacopa Periho a Corsiho z roku 1598 se zachovalo pouze několik málo hudebních fragmentů a kompletní libreto Ottavia Rinucciniho na motivy Ovidiových Proměn. Hanzlík a Zouhar využili původní hudby i slova, hlavní roli však měla jejich vlastní fantazie a znalost staré hudby. Obě kompozičně-dramaturgické tendence (práce skladatelů v týmech a recyklování staré hudby) mají v brněnském prostředí jistou tradici; navíc rané opery také vznikaly jako týmová díla. Zouhar a Hanzlík tedy nevytvořili rekonstrukci, ale svébytnou skladbu postmodernisticky reflektující samotný zrod a podstatu operního umění. Formálně vzato jde totiž spíše o malé scénické oratorium. Samotný koncept dokomponování staré hudby v moderním duchu navazuje na rané pokusy neoklasicismu (Stravinskij, Tommasini).

Skladba jako taková je charakteristická organickým střetáváním ariosního stylu florentské cameraty, minimalistického principu opakování a „obrábění“ krátkých hudebních článků a stylových prvků z různých období dějin opery. Kompozičně zvlášť vydařené bylo využití barokní techniky ciaccony (variace nad ostinátním basem).

Kompozici i inscenaci vládne vtip a uvolněnost umožněné perfektním zvládnutím techniky. Strhujícím dojmem působily charakteristické hudební řetězy, pravidelné pulzování cella a rychlé klávesové figury. Souhrnně by se opera dala charakterizovat jako minimalistická, ovšem ne ve smyslu konkrétního stylu. La Dafne prostě dokázala maximálně využít minimum prostředků – a to jak v rovině scény, kostýmů, herecké akce a obsazení, tak v rovině samotného hudebního strukturování. Prostor jeviště a hlediště nebyl oddělen, inscenátoři tak nejen vtáhli diváka do akce, ale zároveň mu zprostředkovali představu o tom, jak zřejmě vypadaly inscenace raných oper před vznikem operních divadel. Rocc a Vendula Johnová zde vytvořili jednu z nejlepších společných kreací.

Basso continuo ve složení Ondrej Olos (pozitiv), Josef Klíč (violoncello, velký buben) a Marek Kubát (theorba) bylo výborně sehrané a místo akademického chladu předvedlo skutečný zápal a nadšení pro věc. Jednotliví pěvci vystupovali v dvojích rolích: jednak za pulty v ansámblech jako sbor pastýřů a nymf komentujících děj, jednak jako samotné postavy příběhu. La Dafne je spíše vyprávěním než dramatem nebo podívanou, herecký projev je stylizován do zkratky. Všichni aktéři byli výborní, Andrea Priechodská v roli nymfy Dafné však působila herecky i pěvecky nejpřesvědčivěji. Příčinu je mimo jiné třeba hledat v kombinaci jejích zkušeností ze světa staré hudby, opery, operety a muzikálu… Mezzosopranistka Jana Wallingerová (Venuše) a kontratenor Stefan Kunath (Amor) mi spíše než matku a syna připomínali rozverný pár milenců; jejich společné výstupy však byly fascinující. Za zmínku stojí, že Kunath je vůbec prvním kontratenorem zpívajícím v Národním divadle Brno. Pozadu nezůstávali ani tenor Petr Levíček (Apollón) a baryton David Nykl (posel).

Absence přímé sdělnosti italského textu v tomto případě nevadila. Myslím, že i diváci italštiny neznalí s pomocí programu a stručných komentářů Satyra (zosobněného mimem Sergejem Sanžou) děj pochopili. Dramaturgie Janáčkovy opery zabila dvě mouchy jednou ranou: nastudovala současnou českou operu (nebo snad post-operu?) a zároveň nabídla divákovi seznámení se svěžím světem „předoperního“ hudebního divadla.

Opera La Dafne
Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar: La Dafne
Uvedlo: Národní divadlo Brno
Libreto: Rocc a skladatelé podle Ottavia Rinucciniho
Dirigent: Ondrej Olos
Režie, scéna: Rocc
Kostýmy: Rocc a Vendula Johnová.
Recenze psána z předpremiéry v Divadle Reduta 21. června 2011

MILOŠ ZAPLETAL
Autor je studentem Hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně

12.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies