VYBERTE SI REGION

Landa: Běžíme proti zdi a je nám jedno, jak to dopadne

Brno - (ROZHOVOR) Brněnské Národní divadlo minulý týden poprvé uvedlo Tajemství Zlatého Draka, na němž se jako autor hudby a spoluautor scénáře podílel Daniel Landa

30.11.2008
SDÍLEJ:

Daniel Landa.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Očekávané hudební drama Zdenka Plachého, Jiřího Šimáčka a Daniela Landy Tajemství Zlatého Draka se pomalu zabydluje na scéně Mahenova divadla. A jako nejdražší inscenace v historii divadla s hudebním a spoluautorským vkladem Daniela Landy podněcuje rozporuplné reakce. Tak, jak si to autoři přáli.

Máte za sebou premiéru a několik repríz. Jaký máte z přijetí hry pocit?
Velmi dobrý. Lidé, kteří se hrou cítí naplněni, jsou duší tohoto představení. A právě proto se dají očekávat zcela rozporuplné reakce.

Vraťme se k vašim dojmům…
Od lidí, na kterých mi záleží, a od „mého publika“ jsou reakce senzační. Takže já jsem velmi spokojen. I s těmi negativními, protože ty dávají Drakovi křídla. Myslím, že když se diskutuje o divadle, je to v pořádku. A především je to velmi roztomilé.

Diskuze, které vznikají, se však nevedou v souvislosti s myšlenkami, které se jako autoři pokoušíte sdělit, ale kolem formy, do níž jste drama zasadili.
Je celá řada lidí, která o hře diskutuje. Zaznamenali jsme to a v diskuzi pokračujeme i tady v divadle. A to, že určití lidé diskutují o něčem jiném, to je jejich problém. Představení je bod v centru kruhu a každý si ho nazírá ze své pozice na pomyslné kružnici.

Co byste vzkázal těm, kteří hru považují za recesi?
Vůbec nic. Jedinej můj vzkaz je právě tato hra, která pro mě recesí není.

Je Drak dílem, kterým chcete veřejnosti sdělit své názory?
Spíš jen odkrýt směr svého uvažování, které možná pro někoho není moc složité, ale pro některé určitě zajímavé.

Přemýšlel jste o tom někdy tak, že promlouvat k lidem skrze uměleckou tvorbu může někdy, a vy jste si to v minulosti několikrát prožil, vést k dezinterpretaci? Není jednodušší stoupnout si před mikrofon a říct myslím to tak a tak?
Myslíte stát se politikem? Že bych přestal psát veršíky a básně a z jeviště odešel do politiky? To si nemyslím. Určitě mně bude víc slušet umělecké vyjádření, které sice nadsázku předpokládá, ale je to jen nadsázka v určitém slova smyslu. Všechno myslíme naprosto vážně. Dětinsky a naivně běžíme proti zdi a je nám jedno, jak to dopadne.

Hlavní hrdina se dozvídá informace, které odhalují i část vašeho osobního života, přesto jej podle vašich slov nekopíruje. Jakou část sama sebe ve hře odkrýváte?
To neřeknu. Jsem ve všech figurách trošku, a přitom nejsem žádnou z nich. Stejně tak jako spoluautoři. Je to jako když se večer lidé sejdou u svíčky a vyprávějí si staré příběhy. Je to jako pohádka pro dospělý nebo jako bajka. Takový, částečně až pohádkový, vidění světa.

Pohádkové vidění s morálním ponaučením?
Kdo ho chce, má ho, kdo ne, ten ho nemá. Každý si bere opravdu jen to, co se mu přináší. Navíc si myslím, že mnoho kritiků, kteří o hře píšou, píšou hlavně o sobě. To je taková zajímavá psychologická studie (smích).

Zaujaly mě především dvě pasáže. V té první se hovoří o smrti a o jejím smíření. Prožitek kterého z vás, autorů, za touto myšlenkou stál?
Se smrtí blízkých máme všichni nějaké zkušenosti a ztrátu blízkého člověka známe všichni. Takže nebylo tak problematický shodnout se na tom, jak to bude vypadat. Ty situace jsou někdy velmi jednoduché, ale jsou stejně jednoduché jako v životě.

Všechna témata, kterých se Drak dotýká, jste si předem určili?
To ne. Bylo to spontánní. Stejně tak jako psaní scénáře, který vlastně vyvřel z diskuzí o nesmírně hlubokých věcech. Ale předcházely tomu úžasné chvíle, desítky, možná stovky hodin hlubokých rozhovorů o tématech. A Tajemství Zlatého Draka je takovým miminkem toho všeho.

Vrátím se ještě k jedné scéně v závěru, kdy se Petr vyznává ze svých činů. Říká, že oslepl ze světla. Jaký význam slovo světlo ukrývá?
Tak třeba takto. Asi před dvěma roky u mě v domě zazvonili lidé a zahrnuli mě neuvěřitelnou vehemencí sdělit mi pravdu, kterou znají a já ji ještě neznám. Byly to dvě postarší seriózní ženy, evidentně inteligentní a způsobilé. Přesto to, co povídaly, bylo tak absurdní, že mám pocit, že ze světla taky trošku osleply. Ale jinak to byly úplně normální bytosti, jen holt vehemence, se kterou přišly prezentovat svoji pravdu do mého soukromí, byla velmi nestandardní.

Ta situace souvisela s vírou a náboženstvím?
Ano, byla to náboženská skupina.

A to světlo? Váže se nějak k vaší minulosti?
Ne. Ale na druhou stranu je dobré vědět, že mám za sebou dlouhou pouť a zkoumání přes různé cesty. A ze srdce říkám, že jsem prozkoumával i náboženství. Na poslední chvíli jsem však nabral jiný kurz, protože se nechci stát majitelem žádné pravdy, chci se stát majitelem svojí pravdy. A ta je jen otázkou mé volby.

Na hře spolupracujete s autory Střeženého Parnassu, který se už dříve podílel i na Deníku krále v Městském divadle v Brně. Kdy jste se poprvé autorsky sblížili? Souvisí s tím nějak i řád Chrámu Světla Ordo Lumen Templi?
Souvisí s tím jenom malinko. Zdenek byl na několika setkáních této skupiny, kdy se právě z diskuzí profilovala budoucnost, přičemž jsme asi dva roky neřešili nic jiného než média a jejich útoky. A právě diskuze nad současným směřováním nám zvýraznila nutnost začít si hrát a maličko zvolnit na vážnosti.

Co je s řádem dnes? Znechutilo vás přijetí veřejnosti natolik, že už s ním nechcete mít nic společného?
Mám s ním společné to, že se s těmi lidmi rád vidím a rád si s nimi popovídám. Zůstali jsme velcí přátelé, ale to jsou dvě cesty, které půjdou paralelně vedle sebe. Nicméně, necítím se dostatečně kompetentní k tomu, abych někoho ponoukal k náboženství.

Se Zdenkem Plachým a Jiřím Šimáčkem se netajíte tím, že Tajemství Zlatého Draka má hlavně spirituální rozměr. K tvorbě vás inspirovalo také dílo Nerudy a Březiny a…
(skočí do řeči) Neruda a Březina, to je především vklad spoluautorů. Oni mě s tím seznámili a všechno to krásně zacvaklo.

Chci se zeptat, do jaké míry tvorba těchto spisovatelů souvisí s Tajemstvím Zlatého Draka a využíváním symbolů v něm?
Výrazně, protože skrze symboly chceme mluvit. Chceme, aby si lidi našli cestu sami. A jestli ji najdou přes to, či ono, a jakou cestou se vydají, je jejich věc. Chceme jimi vyprovokovat jejich vlastní touhu, pocit nebo silnou emoci. A u někoho se to zdaří, u někoho ne.

Už jen drak může být dle křesťanské tradice chápán jako zlo, ve východním náboženství je naopak symbolem moudrosti. Čím je drak ve hře?
Drak může být chápán jakkoliv. Ale těch informací, jak by bylo správné ho chápat, to je prostě ten základ bez dog〜matu. Na figuře Petra mimo jiné vidíte, že on přestal chápat ten úplný základ, a proto došlo k problému.

Se spoluautory hry se opíráte i o Sokratova slova – Vím, že nic nevím, kdy Stella říká: Podstatou téhle hry je fakt, že o Bohu vlastně nic nevíme, to je základní pilíř naší víry. Na jakých dalších pilířích ve spojitosti s vírou jako tvůrci stavíte?
To ať si každej najde sám. Tyto náznaky, na který je ve hře nahlíženo opravdu z velký dálky, si musí zpracovat každý sám v sobě.

Je však mnoho rovin, v nichž lze na drama nahlížet…
Určitě. Ale já nechci vysvětlovat báseň u tabule. Mohl bych začít dekódovat určitý věci, ale tím bych člověka připravil o to, aby si to hledal sám. A to by byla škoda. Je to maličko, jako kdybych mu prozradil, kdo je vrah. Představení má něco spustit. A buď spustí, anebo nespustí.

Dejme tomu, že vašemu autorskému sdělení neporozumím. Neznám do hloubky náboženství, jejichž idejí ve hře využíváte. Pořád mi tu báseň nebudete chtít vysvětlit?
Tajemství Zlatého Draka je pro lidi, který se právě o náboženství nezajímají. Nebavíme se o intelektuální rovině, ale o citové. Myslím, že většina lidí to chytá. A navíc, i když se někdo jenom přijde příjemně pobavit na hororovou detektivku s nádechem tajemna, i to je fajn.

Před premiérou jste řekl, že ať už se bude hra líbit či nikoliv, vy budete spokojený. A teď pominu fakt, ať už je to kvůli lidem, které jste tu potkal nebo proto, že jste mohl zrealizovat své dílo. Necítíte však ani kousek odpovědnosti za to, že jste dostal šanci mezi mnoha v Brně chtěnými umělci a že by vám na tom mělo doopravdy záležet?
To beru automaticky. Když tvořím, snažím se o maximum. Divákům tedy odevzdávám maximum toho, čeho jsem v současné době schopen. To říkám zcela zodpovědně. Včetně odpovědnosti za pomyslnou kvalitu, za kterou si nesmírně stojím, protože jevištně se jedná o nejkvalitnější dílo, na kterém jsem se podílel. A nemám vůbec špatné svědomí, protože podle reakcí těch, kteří stáli a tleskali vstoje, a bylo to normální publikum, ne premiérové, jsme udeřili hřebíček na hlavičku. Ten, kdo však bude čekat Gazdinu robu dvě, se lekne. Zcela pochopitelně. Gazdina roba dvě to není.

Jak je to s alternací role Merkuria, v níž vás má od příštího roku nahradit Tomáš Trapl?
Příští rok mi začíná závodní sezona a budu mít dvouletou profesionální smlouvu na rallye, takže pojedu mistrovství Slovenska a mistrovství České republiky 2009 a 2010. Ale samozřejmě se budu snažit, aby alternací moc nebylo, protože jakmile nebude závod, tak udělám všechno pro to, abych tady hrál.

Nedá alternace vaší postavy hře úplně jiný rozměr?
Myslím, že ne. V tom představení přece nejde o Daniela Landu, tam jde o průvodce dějem, o merkuriálního ducha představení. Není to v osobě.

Neříkejte mi, že si neuvědomujete to, jak velkou část publika na představení láká právě vaše jméno…
To určitě. Ale třeba v Praze se nám hrajou tři muzikály, máme na ně vyprodáno a nehraju tam vůbec. Lidi chodí na autora. Tady je to něco jinýho. Na jevišti se opravdu bavíme a snažíme se to přenést i na lidi.

Co je pravdy na tom, že se i s rodinou plánujete přestěhovat do Německa?
Nic. To je mediální překroucení nějakého z mých výroků, který se týkal úplně něčeho jiného. Na druhou stranu, moje děti jsou napůl Němci, takže bych neviděl žádný problém v tom, kdybych se pokusil o rozsáhlejší projekty, které by byly dvou, třínárodnostní, což by pak možná vyžadovalo zdržovat se déle v Německu. Ale o nějakém ostentativním odstěhování se či o emigraci, jak psali ti hlupáci v médiích, jsem takto nikdy nehovořil.

Cítil byste se tam jako „umělec“ svobodnější?
K tomu se zatím nechci vyjadřovat. Myslím, že kdybych se tam objevil, tak se čeští strážci kultury rychle postarají o to, aby se v Německu dozvěděli, kdo je to Daniel Landa a během několika týdnů bych měl stejný, ne-li větší problémy jako tady.

Nedávno jste oslavil čtyřicátiny. O vaší minulosti toho bylo napsáno mnoho, jaký je Daniel Landa dnes?
Vnitřně jsem velmi spokojený. Jsem normální člověk, který má běžný starosti, se všemi klady i zápory. I když zase ne tak úplně, protože život, který žiju, není úplně normální. Jsem obklopen vynikajícími lidmi, nemůžu si vlastně na nic stěžovat. Jen mě mrzí určité společenské jevy, o kterých hovořím prostřednictvím svých děl.

Věnujete se thajském boxu a závodům rallye, kvůli kterým jste nedávno málem přišel o život. Vy však chcete ve stejném tempu pokračovat v závodění dál. Proč? Není to, třeba už jen kvůli vaší rodině, sobecké?
Doufám, že se nic nestane. Nikdy nevíte, kdy to přiletí. Nevím, kdy končí moje takzvaně tlustá čára. A abych se strachoval a kvůli tomu nedělal nebezpečné věci, to neumím. Já to nebezpečí potřebuju mít vedle sebe.

Je to tak, že když si Daniel Landa hraje, nezlobí?
No jasně (smích). Já nezlobím už dlouho. To si ti lidé malují čerta na brýle a pak se lekají vlastních brýlí. A vše, co v nich nahlíží, vidí ještě temněji přes svoji vlastní optiku. A to je potom těžké.

kdo je daniel landa?
Narodil se 4. listopadu 1968 v Praze, kde absolvoval konzervatoř.
Roku 1987 založil s Davidem Matáskem kapelu Orlík, s níž vydal dvě alba.
V roce 1990 se oženil s Mirjam Müller, se kterou má tři dcery.
V roce 1992 se vydal na sólovou dráhu, kterou odstartoval albem Valčík. (1992), následovaly Chcíply dobrý víly, Pozdrav z fronty, Smrtihlav a další.
Se svou ženou napsal muzikál Krysař (1996).
Kromě písní Landa píše filmové scénáře, je autorem filmové hudby.

Autor: Markéta Stulírová

30.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvánoční brigády? Je jich více. A za lepší platy

Brno - Vánoce rodiny stojí mnoho peněz, velká část lidí si tak hledá alespoň dočasný přivýdělek. Je to i případ Lukáše Nezhyby. „Mám sice svoji stálou práci, ale chceme s přítelkyní strávit Vánoce v zahraničí na horách, proto máme oba od začátku prosince ještě brigádu," vysvětlil Nezhyba.

Vyhnou se kolonám při cestě do Bystrce. Na dvojité fazoli

Brno /INFOGRAFIKA/ – Klidnější jízda a méně dopravních nehod, to čeká v budoucnu řidiče na cestě z centra Brna do Bystrce. Nebezpečnou křižovatku Bystrcké a Kníničské u tamního hobymarketu chtějí starostové městských částí přestavět na mimoúrovňové křížení. Cesta na přehradu, do zoo, či na bystrcké sídliště díky tomu bude plynulejší.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: zranilo se pět mladých lidí, nezletilou dívku převezli na ARO

Lomnička – Pět zraněných mladých lidí, taková je bilance dopravní nehody ze čtvrtečního rána za obcí Lomnička na Brněnsku. Srazilo se tam nákladní auto s osobním. „Nejvážněji se zranila nezletilá dívka, která utrpěla vážný úraz hlavy. Záchranáři jí poskytli kompletní přednemocniční péči a na řízené ventilaci ji převezli na ARO do Dětské nemocnice v Brně," popsala mluvčí jihomoravských záchranářů Hedvika Kropáčková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies