VYBERTE SI REGION

Leoš aneb Láska a smrt ve zběsilém tempu

Brno /RECENZE/ - Leoš Janáček zlostný a rozpolcený, Leoš Janáček jako muž sužovaný láskou k hudbě a chtíčem k ženám. Anebo naopak? Sužovaný láskou k ženám a posedlý hudbou?

22.11.2011 1
SDÍLEJ:

Martin Havelka ztvárňující stárnoucího Leoše Janáčka prochází obdivuhodnou vnitřní proměnou.Foto: DHNP

Zčásti pravdivou, zčásti smyšlenou hudebně-obrazivou etudu ze života slavného skladatele uvedlo v listopadové premiéře Divadlo Husa na provázku.

Hudba Miloše Štědroně a text Milana Uhdeho se spojily v sourodý celek, který v režii a úpravě Vladimíra Morávka divákem místy až otřese: silou výpovědi i neustálým vrstvením děje a autorských odkazů, kterých je v inscenaci více, než by se zpočátku chtělo přijmout. Oslavná óda na Janáčka byla rozbita a na jevišti zůstal osamělý stařec, jehož zapovězené city se derou skrze halasné obrazy na povrch.

Dynamické tempo inscenace rozčlenil dramatik Uhde do šesti částí, jimiž Janáček prostupuje od dětství k závěru života. Ve snaze vyhnout se omílanému životopisnému útvaru tak vznikl poutavý příběh citující milostné románky geniálního, avšak ve vztahu k ženám neotesaného skladatele. Šest epizod, šest osudových žen. A hořkost lásky. To je zastřešující téma umělcova života i jeho hudby, z tohoto úhlu pohledu Janáčka Provázkovští nahlíží.

Třikrát Janáček

Janáčka mladého, dospělého i zesnulého ztvárňují Martin Donutil, Martin Havelka a Jožka Králík. Z trojice herců dostává nejvíce prostoru právě Havelka, který prochází obdivuhodnou vnitřní proměnou. Doluje ze sebe zlost a tužby, opovrhuje láskou, aby krátce nato pookřál a začal o přízeň své milé s rozepnutým poklopcem servilně žebrat. Je to právě závěrečná scéna Janáčka s Kamilou Stösslovou, která patří k nejpodmanivějším. Starý a zesláblý Janáček procitá z iluze věčného mládí, o němž ho přesvědčují kritiky, a miluje ženu o téměř čtyřicet let mladší. Miluje, aby jej láska k ní nakonec zahubila.

S přihlédnutím k úvodu hry, kdy je Janáčkovi jedenáct, si inscenátoři pohrávají se zajímavým kontrastem. Na počátku stojí chlapec plný vzdoru a svoji plachost z milostného poprvé přebíjí arogancí a suverénním vystupováním. V závěru příběhu je to vážně nemocný čtyřiasedmdesátník. O svoji milou se bojí víc než o sebe a úpěnlivě škemrá o polibek.

Uhrančivým zpěvem završuje etudu Janáčkovy smrti Eva Vrbková. Stávající představitelka Eržiky v obnoveném nastudování Balady pro banditu divákům připomíná, že je to už šestatřicet let, kdy měl tento legendární titul Milana Uhdeho a Miloše Štědroně na Provázku premiéru. Těžko ale hledat mezi oběma inscenacemi výraznější paralelu. Na to je Morávkova režie uzamykající Janáčka do roztříštěného světa snů, vzpomínek a symbolických odkazů až příliš zběsilá.

Možná by se místy chtělo divákovi zamyslet, nadechnout a přemýšlet o vyřčeném, avšak temporytmus inscenace je tolik naléhavý a překotný stejně jako Janáčkova hudba, stejně jako skladatelův život. A to Morávkův režijní rukopis s citem vystihuje. Do detailu vykresluje protipóly skladatelovy povahy: lásku a nenávist, genialitu a neotesanost, něhu udušenou kdesi v hrůzném prožitku dětství.

Symboly a sny

Důležitou roli v příběhu zaujímá Paní Smrt. V podání tajemné Gabriely Vermelho všudypřítomně prostupuje dějem, hraje na housle a zpívá. Teskně podbarvený tón jejího hlasu sled událostí na okamžik zastaví, aby se za několik vteřin znovu vrstvila hudba přes příběh, výseče Janáčkova života přes sny a z této mozaiky opakovaně vyvstávaly nové komentáře tří přihlížejících postav.

Ty zosobňují teoretiky přemítající nad janáčkovským odkazem. Zazní připomínky typu: Takto by Janáček přece nemluvil! nebo Uhde vytvořil text hodný pro bulvár. Tyto glosy dění na scéně nabourávají, ovšem až příliš přímočaře. Snad mají předjímat reakci většinového diváka a „pojistit“ výsledné vyznění autorského záměru, ve výsledku však nesouzní ani s režijním přístupem Vladimíra Morávka ani s hravě laškovnými hudebními posuny Miloše Štědroně.

Surreálný ráz do příběhu vnáší scénografie Ladislava Vlny. Plastiky nahých žen umocňují syrovost obrazů, zatímco jevištnímu prostoru dominuje okřídlený Pegas. Zavěšený hlavou dolů přihlíží postmoderní apoteóze. Symbol fantazie byl převrácen a skladatelova (nesmrtelná?) duše vysoukána z těla ven.

Inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější je výjimečným autorským počinem, za nímž stojí silné tvůrčí osobnosti Uhde­Štědroň­Morávek. Dramatik Milan Uhde v tomto netradičním opusu předkládá jednu ze svých nejlepších her, muzikolog a skladatel Miloš Štědroň zúročuje dokonalou znalost Janáčkova díla. V propojení s talentovaným souborem Provázku inscenátoři vykřesali hudebně-dramatický novotvar poutavou a mírně skandalizující zkratku, jež ukazuje Leoše Janáčka zranitelného, chybujícího, vzpírajícího se všem a nejvíc sobě.

(Psáno z premiéry 11. listopadu 2011).

Autor: Markéta Stulírová

22.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies