VYBERTE SI REGION

Leoš Slanina: Bohémsky žiju, ale nikomu kolem neporoučím

Brno /ROZHOVOR/ – Vepř s flétnou, jak ho něžně nazval básník a prozaik Pavel Řezníček. Ale také básnický exot, figura Brna. Leoš Bacon Slanina. Ten, který nikdy nechtěl být ničím jiným než spisovatelem. V nakladatelství Větrné mlýny mu zanedlouho vyjde narozeninový výbor jeho nejpůsobivějších básní, doplněný o dodatky a snímky těch, s nimiž se na své životní cestě setkal. „Píšu relativně málo, tedy zapisuju. Nejsem člověk řádu, natož 
poeta řádu," říká Leoš Bacon Slanina, který 13. března oslaví sedmdesátiny. Dosud vydal na deset básnických sbírek.

2.3.2016
SDÍLEJ:

Leoš Bacon Slanina. Foto: David Konečný

Chystaná kniha bude výborem 
z díla. Co vše obsáhne a z jakého časového rozpětí? A co z vašich textů v ní bude nové?

Bude výborem z toho nejlepšího, co jsem kdy napsal, alespoň podle editorky Dory Kaprálové. Ale nebude to jen z mých čtyř sbírek, ale i z básní, které jsem tak různě psal a nikde nevyšly, anebo pouze časopisecky. Budou tam prý taky nějaké přípisy od kamarádů, ale to nevím, protože to je překvapení, to jenom tak tajně tuším.

Kniha má být „výpravnou". Co přesně to znamená?

Jak jsem říkal, to budu sám překvapen. Viděl jsem jen fotky Davida Konečného, který fotí autory na Měsíci autorského čtení a má tak pověst fotografa spisovatelů. Pochopil jsem proč, trávil jsem s ním u focení skoro pět hodin. Ani v příštím životě bych nechtěl býti modelkou. Jak bude kniha vypadat a co v ní bude, kromě mých básní, přesně nevím. Jenom vím, že k ní bude vyrobena igelitová taška s mojí fotkou. Na igelitce jsem ještě nikdy nebyl, toho si považuji.

Myslil jste si někdy dřív na takovou knihu? Na nějaký obsáhlejší svazek shrnující vícero věcí z vaší tvorby, který by vyšel 
s podporou vašich přátel?

Myslil jsem si na sborník 
k narozeninám, když už jsem se dožil sedmdesátky. Jednak, že se to v literárních kruzích patří, ale taky proto, že bych konečně zjistil, co si o mně kamarádi myslí, když mají čas a papír. Přečtu si to v den narozenin 13. března 
v brněnském HaDivadle, kde je křest knihy i oslava mých narozenin.

Říkají vám „muž s dýmkou a se psem, který patří k brněnské bohémě." Považujete se za něj? A co vlastně dělá člověka bohémem?

Asi jím budu, ale všechno to vzniklo přes Pavla Řezníčka a Hvězdy kvelbu, knihu o někdejší brněnské bohémě, která byla pochopitelně jiná než ta francouzská. Taková ušmudlanější, takže proto jsem se k nim asi hodil. Byla to sbírka nejrůznějších exotů, ze kterých se časem stala hrstka umělecky činných, třeba i slavných. Bohémsky žiju, to nemohu popírat. Neporoučím nikomu kolem, včetně sebe sama.

Vašeho psa si pamatuji ještě 
z literárních podvečerů v Kabinetu múz, kde festival Měsíc autorského čtení začínal. Jak se jmenuje a jak dlouho jste spolu?

Můj pes se jmenoval Kerina a už nežije, pouze ve vzpomínkách, nejen mých, ale i návštěvníků kaváren a divadel, takže zřejmě i vašich.

Kdy vás začala poezie vážněji zajímat? Zajímat natolik, že jste začal psát?

Psát jsem začal kolem patnácti let. Byla to lyrika, okouzlení slovem, ale krátkým, takovým snovým, to se ke mně myslím hodí. Na prózu nebo eseje bych nebyl.

A náměty, které vás při psaní nejvíc ovlivnily?

Láska, život kolem, já sám v tom všem. A ani popravdě nevím, jestli jsem měl nějaká témata, spíš takové obrazy, které potřebovaly ven, tak 
z toho bylo pár slov na pár řádek. Pak přišel někdo a řekl, že jsou to básně. Byl jsem polichocen a to mi zůstalo dodnes. Dodnes jsem rád, že se někomu líbí moje sny.

Kdy a kde je vám psaní nejpřirozenější?

Píšu relativně málo, tedy zapisuju. Píšu si v hlavě neustále, ale na papír to dostávám málo, jen zřídka, když je příležitost, anebo třeba tuším, že si slova nepamatuji a potřebuji, aby něco ze mne šlo ven. Nejsem člověk řádu, natož poeta řádu.

Vraťme se k vašim dosud vydaným sbírkám. Jak se prolínaly 
s vaším osudem a s jakými časovými rozestupy vycházely?

Všechny pochopitelně vyšly po roce 1989. První vydal Čestmír Kocar v nakladatelství Zvláštní vydání, to už si dnes nikdo nepamatuje, ale byl to kultovní podnik, nejlepší možná brněnská adresa pro spisovatele začátku devadesátých let. Byl jsem rád, že jsem byl ve stejné stáji, jako třeba Egon Bondy. Tu první radost z knihy si pamatuji, ty ostatní ne. Ale vždy to bylo trošku tak, že redaktoři vybírali z textů, které jsem psal, když jich bylo na krabici, tak se v tom někdo začal hrabat a nakonec z toho byla knížka.

Kdo z přátel či brněnských autorů je vám při psaní rádcem, konzultantem, kritikem?

To se hodně měnilo a mění. Byl to jistě Zeno Kaprál, Marián Palla a jiní. Ale rádce 
v pravém slova smyslu nemám. Myslím, že se mi nedá poradit.

Svůj život i tvorbu jste propojil 
s brněnským geniem loci. Čím je vám Brno blízké, čím se vám třeba někdy protiví?

Brno je můj domov, nejen domovské město, ale ulice a kavárny jsou i můj byt. Nejsem bezdomovec, ale 
v žádném bytě se necítím tak dobře, jako v kavárně u Švandy nebo jinde. Všechno, co k životu potřebuji, to je Brno, ale myslím, že i Brno potřebuje mě. Nevím proč, ale nějak tak to nepochybně bude.

V posledních letech se střed města hodně mění, přibývají nové sochy, domy, hospody a pivní bary… Jak tuto proměnu „svého města" vnímáte?

Všímám si ho, jak se mění. Kaváren je více, hospůdek taky. Je mi snad jen líto té kašny na náměstí Svobody, na které jsou verše Jana Skácela, to si myslím nezasloužil, aby jeho texty hyzdila taková příšera, u které se člověk ještě může v zimě přizabít. Taky ten igráček, prý Jošt, je podivnost, ale to je mi jedno. Jinak, jak jsem říkal, Brno mám rád, měl jsem a budu. Co by z nás, brněnských postav, zbylo, kdyby nebylo Brna.

Už víte, jak své sedmdesátiny oslavíte?

Budu je slavit s přáteli 
v HaDivadle a už se moc těším, že všechny uvidím. Možná budou smažené řízky, určitě poezie. Za pár dní nato Praha a večer v Divadle Na zábradlí, to se taky těším. A jinak plány příliš nemám, což se mi v životě vyplatilo. Budu čekat, jestli na mne ještě něco čeká.

Bacon 70 - knihu k 70. výročí Leoše Slaniny vydávají Větrné mlýny. Peníze na knihu nakladatelství získává prostřednictvím kampaně na serveru HitHit, který je nástrojem komunitního financování. 

Nakladatel Petr Minařík o jinakosti Slaninovy tvorby: „Leoš sám je pozoruhodnost a je milé zjištění, když i ty básně jsou. Líbí se mi tak každá pátá, tři jsou nepovedené, čtvrtá ujde a pátá je světlo. To je velmi dobré skóre." 

Křest knihy: 13. března v 18.00 hodin v HaDivadle, Alfa pasáž, Poštovská 8d, Brno. Komponovaný večer zahrne autorské čtení, projekci filmu s Leošem Slaninou, guláš a pivo, zábavu. Vstupné je 50 korun, spoluvydavatelé z HitHitu mají vstup zdarma.

MARKÉTA STULÍROVÁ
PETR MINAŘÍK

Autor: Redakce

2.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies