VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Léta sedmdesátá: šeď rozmělněná do ticha

Brno /RECENZE/ – Autorská novinka Jana Mikuláška a Dory Viceníkové uvedená u příležitosti brněnského RedFestu sarkasticky vykresluje sedmdesátá léta.

6.11.2013
SDÍLEJ:

Osm postav beze jména postupně zaplní místnost, v níž po celou dobu inscenace nepadne jediné slovo. Vyřčené repliky nahrazuje sarkasmus a absurdita. Na snímku herci Stanislav Majer a Leoš Noha (zleva).Foto: Vladimír Novotný Kiva

Dlouhé čekání před zavřenými dveřmi symbolizujícími pomyslné „cokoliv" lze vyplnit různě: spánkem, vemlouváním se druhým, masturbací nad Husákovou podobiznou. A je úplně jedno, kdo se právě věnuje čemu, protože všichni jsou součástí jakéhosi panoptika. Panoptika, v němž se dohlíží i trestá.

Období československé normalizace se stalo námětem druhé inscenace autorského cyklu Jana Mikuláška, Dory Viceníkové a Petra Štědroně. Pod názvem Šedá sedmdesátá ji v brněnské premiéře uvedlo pražské Divadlo Na Zábradlí. Bylo to uvedení výjimečné přinejmenším v tom, že se tímto hostováním vrátil tento tvůrčí tým na svou někdejší domovskou scénu Reduty. Právě zde trio Mikulášek-Viceníková-Štědroň sérii titulů s hořkotrpkou příchutí československé historie v dubnu 2013 otevřeli.

I když se tedy srovnávání Šedých sedmdesátých s přecházejícími, Zlatými šedesátými, nabízí, nemá opodstatnění. Ano, v mnohém se Mikuláškův režijní rukopis podobá, v mnohém se naopak posunul dál, do další dekády: historické, formální i obsahové, byť se může zdát, že právě rovina obsahová doplácí na výběr témat. To je však svébytná volba tvůrců. Jen a pouze oni nahlíží sedmdesátá léta skrze události, jež považují za příznačné a naopak – notoricky známým fenoménům nadřadili okamžiky jiné, pro mnohé kontroverzní. Historii tak předkládají v novém kontextu a tato jinakost je vítaným zpestřením. Rozporuplnou se však stává možná (dez)interpretace. Protože jakkoli se ze strany autorů nabízí prohlášení o nestrannosti, už jen výběr témat pro inscenaci předesílá jejich názorové postoje.

Inscenaci tvoří dva samostatné celky. První polovina, beze slov a místy v duchu němé grotesky, karikuje fenomény (nejen) sedmdesátých let: kdo neokrádá stát, okrádá rodinu, kdo se znelíbí hodnověrnému, může – musí!, pykat, ukažme si na něj. Každá z postav podléhá svým obsesím. A všude kolem karafiáty, pokřivené charaktery, květované blůzy a rohlíky vecpané do úst. To aby nebylo slov, pláče ani smíchu. Jako by všichni umřeli ve své vlastní, tak trochu prohnilé dekádě století. Lev je mrtev, ať žije normalizací okleštěný stát.

Druhá půle je úděsnější. Snad proto, že zlo na jevišti zpřítomňují autentické úryvky Olgy Hepnarové, ženy, která o sobě prohlašuje, že je sexuální mrzák a dopředu ji žene touha vraždit. Proč? Aby ukázala, kde končí svoboda jedince. 10. července roku 1973 Hepnarová úmyslně najela nákladním autem do skupiny lidí, z nichž osm zemřelo. Stala se poslední ženou, která byla v Československu odsouzena k oběšení.

I přes formální a obsahovou rozličnost do sebe první s druhou částí organicky zapadají. Šedohnědé variace barev střídá po přestávce ještě úspornější čerň s bílou a protipóly se harmonicky vyvažují: kolektivní degenerace versus rozervané já, přiznaná nadsázka versus trpká realita.

Milým překvapením je souhra účinkujících. Soubor Divadla Na Zábradlí utváří různorodou mozaiku povahových rysů i výrazových gest, ztrapňují se navzájem, aby vzápětí nato škemrali o pozornost. Scénografické pojetí se nese v duchu poetiky již dlouholeté výtvarné spolupráce režiséra Mikuláška 
a Marka Cpina, tedy v respektování čistých a vizuálně působivých plošných celků a 
geometrických ozvláštnění.

Nepatrný údiv může vyvolat snad jen původně avizovaný záměr vystavět inscenaci z textů spisovatele Jana Zábrany. Úryvky a citace z jeho prací se nakonec ocitly jen v tištěném programu, kde mají ostatně v kontextu sedmdesátých let své místo. Na poslední straně brožury Zábrana příznačně prorokuje: Zbytek děje už je bez děje. Život trvá, ale nic se neděje.

Nezbývá než věřit, že divadelní ohledávání stále palčivých historických témat divákům přinese víc než jen ono kýžené „líbí – nelíbí", ale přispěje i k vytěsnění lidské prázdnoty provázející moderní civilizaci. Včetně stávající druhé dekády 21. století.

Inscenace: Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho

Režie: Jan Mikulášek, koncepce: Jan Mikulášek a Dora Viceníková, dramaturgie: Dora Viceníková, scéna a kostýmy: Marek Cpin, výběr hudby: Jan Mikulášek.

Hrají:
Marie Spurná, Magdaléna Sidonová, Leoš Noha, Stanislav Majer, Ivan Lupták, Miloslav König, Petr Jeništa, Kristina Beranová.

Brněnské uvedení: 4. listopadu 2013 (u příležitosti Festivalu RedFest), premiéra inscenace: 1. listopadu 2013 v pražském Divadle Na zábradlí

Autor: Markéta Stulírová

6.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Špalíček veršů a pohádek.

Radost rozehrála Hrubínův Špalíček veršů

Brněnská přehrada. Povodně 2002.

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

AKTUALIZUJEME

Vlak mezi Královým Polem a Kuřimí srazil člověka. Spoje jezdí po jedné koleji

Brno – Místo pokojné jízdy do cíle své cesty zažili cestující ve vlaku z Kuřimi do Brna před tři čtvrtě na jedenáct dopoledne nouzové brždění. „Na širé trati vlak srazil člověka," vysvětlila důvod mluvčí Českých drah Monika Bezuchová.

Žena se po hádce chtěla pomstít druhovi. Z okna v sedmém patře vyhodila štěně

Hrušovany u Brna – Smrtí tříměsíčního štěněte skončila hádka opilých partnerů v Hrušovanech u Brna. Na začátku května tam policisté našli tělo křížence na trávníku před domem. „Vyšetřováním policisté zjistili, že zvíře někdo vyhodil z okna bytu v sedmém patře domu," sdělil v pátek policejní mluvčí Bohumil Malášek.

V Brně se lidé svezou parní tramvají Caroline. Bučovice zvou na bitvu a jarmark

Jižní Morava /TIP NA VÍKEND/ - Dým a hukot provází legendární parní tramvaj Caroline, která v sobotu sveze návštěvníky Dopravní nostalgie. Na náměstí Svobody navíc lidé uvidí další historické tramvaje a autobusy. „Ve stejné době budou stát historické trolejbusy v Brandlově ulici," uvedla mluvčí dopravního podniku Barbora Lukšová.

Opravy psychiatrie v bohunické nemocnici: cena půl miliardy, vznikne i park

Brno – Kvalitnější prostředí nám umožní léčit psychiatrické pacienty úspěšněji, zní z Fakultní nemocnice Brno. Kvůli špatnému technickému stavu plánuje její vedení kompletně opravit psychiatrickou kliniku v budově G. Práce mohou začít už v následujícím roce. Trvat mají zhruba dva a půl roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies