Loosovy stopy: jedinečné a často zapomenuté

Těch, kdo znají všechny jeho stavby je dnes jen málo. A výjimečné budovy často chátrají. Jejich příběh, i osudy jejich tvůrce a jeho rodiny připomíná originální a rozsáhlá výstava v prostorách brněnského hradu Špilberk.

Expozice si klade za cíl vyprávět Loosův příběh komplexně. To jí umožňuje její složení ze dvou samostatných výstav. Jednou je Adolf Loos – dílo v českých zemích z dílny Muzea hlavního města Prahy a druhou Brněnské stopy Adolfa Loose v režii Muzea města Brna a jeho kurátorky Dagmar Černouškové.

Brno, Plzeň i Praha

Příběh tvůrce světové architektonické moderny začíná Špilberk vyprávět pěkně od začátku. Vrátí tak návštěvníka do 19. století, kdy žil významný brněnský sochař a majitel kamenické dílny Adolf Loos starší. Chodba provází od jednoho mistrného díla k druhému. Od přípravných kreseb, bust po snímky výzdoby domů. K nejznámějším odkazům pak patří třeba fontána v Lužáneckém parku.

Postupně se návštěvník dostává k 10. prosinci 1870. Tehdy se totiž Loos – stavitel narodil. A opět kurátorky provází člověka po jeho stopách s velkým vhledem, s obdivem, neskrývaným zaujetím, přesto bez příkras tvůrcovým životem i tvorbou. Dílem bez ornamentu s jasnou koncepcí, liniemi a cílem.

Je s podivem, kolik práce se za střízlivě vyhlížející expozicí skrývá. Černoušková, spolu se svým brněnským kolegou Jindřichem Chatrným a Marií Szadkowskou z Muzea hlavního města Prahy dokumentují nejen vývoj díla u nás. Jdou do detailů, pátrají a archivují Loosovy pozůstatky a předkládají ucelený pohled na jeho tvorbu. Výsledkem tak je překvapivě rozsáhlá expozice, kde vidíme na fotografiích i v podobě modelů nejen díla známá (vilu Konstandt v Olomouci, Müllerovu vilu v Praze). Loos v České republice působil zejména v Plzni a Praze. V rodném Brně po něm tolik stop nezbylo. Máme zde tak „pouze“ vilu Karla Herolda, Bauerův zámeček zvaný zámeček na výstavišti nebo cukerní rafinerii v Hrušovanech u Brna. Daleko výrazněji se Loos zapsal třeba v Rakousku, Švýcarsku či Paříži. Obdivován je i na Novém Zélandu.

Je nutné podotknout, že výstava je podívanou přehlednou a poutavou. Ale také poněkud deprimující. Ukazuje totiž jak málo si tak velké osobnosti vážíme, jak necháváme její díla chátrat a jak se najde jen málo vůle k jejich restauraci. To vše dokumentují fotografie.

Nepřítel ornamentu

Výstava také vypráví poutavý příběh syna sochaře, který o svého otce přichází v sedmi letech. V expozici jsou Loosovy osobní věci a dokumenty jako maturitní vysvědčení, fotografie, plakáty a pozvánky na přednášky. I ne toliko známý nábytek podle architektova návrhu.

Loosův příběh končí rokem 1970. Tehdy si Brno připomnělo sto let od narození milovníka čistých linií a nepřítele ornamentu. A že je výstava naplánována s důvtipem dokazuje i to, že připomíná 140. výročí jeho narození.

Výstava všeho, co souvisí s velikánem moderního stavitelství, je poctou. Vzdává hold osobnosti, která si jej jistě zaslouží, a která je často známá pouze jen jako jméno nikoli jako tvůrce hmatatelných předmětů. A kurátoři zvládli svůj úkol střízlivě, důstojně a velmi poutavě.