VYBERTE SI REGION

Loutky bez nitek: muzikály z Kobylí

Kobylí /MALÁ DIVADLA JIŽNÍ MORAVY/ - Seriál deníku Rovnost omalých scénách jižní Moravy představuje divadelní soubor zKobylí na Břeclavsku.

10.4.2010
SDÍLEJ:

HRA SVĚTLA. Divadelně–hudební soubor z Kobylí na Břeclavsku si zakládá na světelných efektech a symboličnosti.Foto: Archiv Loutek bez nitek

Další díly seriálu Malá divadla jižní Moravy najdete ZDE

Loutky, zpravidla dřevěné postavy ovládanené nitěmi, baví malé i velké diváky. Na Břeclavsku se v roce 2004 šestice z nich postavila na vlastní nohy a dala se sama do hraní a zpěvu. Tolik praví "legenda“ o vzniku divadelně-hudebního souboru Loutky bez nitek. Do jeho zákulisí nahlédne dnešní díl seriálu deníku Rovnost Malá divadla jižní Moravy.

Původně působili v pěveckém souboru Solia, který vystupoval hlavně v kostelech. Postupně se ale zájmy několika z nich posouvaly spíše směrem k divadlu. Tak vznikl z iniciativy Roberta Šíbla a Iva Kovaříka soubor Loutky bez nitek, který má svou domovskou scénu v budově bývalého kina v Kobylí. „Nebylo to tak, že by se vokální soubor Solia rozpadl kvůli našemu odchodu. Spíš naopak. Prvně to přestalo fungovat tam. S Ivošem jsme oba tíhli k divadlu, tak jsme si společný sen nakonec splnili,“ zavzpomínal herec, zpěvák, skladatel a textař Šíbl.

Název souboru, který vymyslel Kovařík, odkazuje k obtížnému žánrovému zařazení jejich her. „Nad názvem jsme dlouho přemýšleli. Chtěli jsme něco neotřelého. Nakonec Ivoš vymyslel Loutky bez nitek. A to proto, že sice přebíráme prvky muzikálu, ale zároveň se od něj i odlišujeme. Jsme tedy loutky bez pevného vedení, bez oněch nití. A navíc je to originální jméno, byť si někteří lidé prvně myslí, že jsme loutkový soubor,“ vysvětlil Šíbl.

Nadšení pro divadlo

Loutky bez nitek se skládají z šesti hlavních herců-zpěváků a režiséra, kteří jsou, až na Lucii Šauerovou, všichni amatérští, divadelní nadšenci. Šauerová, která vystudovala konzervatoř, vystupuje také v Městském divadle Brno v muzikálech Bídníci nebo Mozart. „V současné době se Lucka dokonce dostala do druhého kola konkurzu na pražský muzikál Jesus Christ Superstar,“ pochlubil se talentovanou členkou souboru Šíbl, který je ve svých čtyřiceti letech nejstarším z Loutek bez nitek. Nejmladší herečce je osmnáct let. „Většině je kolem pětadvaceti až třiceti,“ uvedl Šíbl.

S herci na každém projektu spolupracují profesionální hudebníci. „Hudbu, která je autorská, nám nahrává třeba houslistka Janáčkova divadla nebo člen Filharmonie Brno. Tak vznikne album, které je doprovodem pro naše inscenace. Zpěv je tedy naživo, hudba z nahrávky,“ vysvětlil Šíbl.

S úsměvem dodal, že všechny složité party přechází na Šauerovou. „Každý z nás umí zpívat, ale až na Lucku nemáme nikdo školený hlas. Hudbu podřizujeme našemu rozsahu, tomu, co jsme schopni uzpívat. Jinak by to nedopadlo dobře,“ dodal Šíbl.

Vedle hlavních postav se na chodu divadla podílí kamarádi a partneři jednotlivých členů souboru. „Každý dělá, co umí. Hodně nám pomáhají rodiny a známí, třeba výrobou kulis nebo kostýmů. Někteří sponzoři nás podporují i finančně, jinak bychom nemohli fungovat. Vloni jsme od kraje dostali čtyřicet tisíc, letos nezískáme asi nic,“ uvedl Šíbl.

Žánrově spadá soubor mezi činohru a muzikál. Zatím má na svém kontě dvě autorské inscenace a v současné době připravuje další. Na prkna poprvé vstoupil s představení Jsem, kdo jsem. Tedy se sedmi metaforickými příběhy o víře, kterou každý jedinec chápe po svém. „Jsem, kdo jsem už nehrajeme, byl to začátek. Setkali jsme se i s jejím naprosto odlišným výkladem. Na přehlídce v Hodoníně ji porota odsoudila na základě nepochopení a také kvůli tomu, že nás nejsou schopni zaškatulkovat do nějakého určitého žánru,“ podotkl Šíbl.

Úspěch pírka

Po scénických črtech Jsem, kdo jsem představily Loutky svým divákům další emocionální příběh nazvaný Pírko z anděla. S ním také uspěly na Jarní divadelní sešlosti v Boleradicích a získaly Cenu přehlídky. V současné době připravují divadelníci novou hru, kterou by rádi uvedli na konci roku. Bude se jmenovat Dotek nebo Doteky. „Stejně jako u ostatních inscenací využíváme minimální kulisy, hodně si hrajeme se světlem, dáváme prostor divákově fantazii a na rozdíl od klasických muzikálů nekončíme šťastně,“ popsal hry Šíbl. Dodal, že muzikálový žánr je souboru blízký a bude se jej držet i do budoucna.

Kromě Kobylí vystupují Loutky bez nitek v okolních městech. Vidět je mohli i návštěvníci Městského divadla Znojmo nebo brněnského G-Studia či Vaňkovky. „Nemůžeme vystupovat všude, potřebujeme kvalitní zázemí. Hlavně kvůli zvuku,“ vysvětlil Šíbl.

Režisér Ivo Kovařík o souboru z Kobylí říká:

Stavíme na experimentu

ROZHOVOR – Před šesti lety stál u zrodu malého amatérského souboru Loutky bez nitek. V divadle s domovskou scénou v Kobylí na Břeclavsku působí jako režisér, scénárista, skladatel i textař v jedné osobě.

Na svém kontě má již dvě muzikálové inscenace. V současné době se věnuje zkoušení nové hry Dotek či Doteky. A podle anotací na webových stránkách divadla „Když zařve, padá divadelní osvětlení a opona se samovolně trhá“.

Jste režisérem a scénáristou souboru. Jaký žánr je vám nejbližší?
Zabýváme se převážně autorskými muzikálovým příběhem. Blížeji se snad náš žánr dá popsat jako činohra se zpěvy, které jsou charakterizovány hlavně náznakovostí, symboličností a experimentálností. Dále pak malým počtem kulis i ostatních rekvizit a výstižnými stručnými dialogy. Důraz klademe hlavně na herecký výkon, hluboké vyjádření pocitu zesíleného písněmi, které komponují, textují a nahrávají skladatelští nadšenci, profesionální hudebníci i samotní členové souboru.

Loutky bez nitek jsou malým divadlem, které hraje v obcích nejen na Břeclavsku, vystupovali jste i ve Znojmě či Brně. Jaký je zájem o vaše představení?
Na domácí scéně v Kobylí jsou naše inscenace ve velké většině dopředu vyprodané. Hodně vždy záleží na tom, kolikátou reprízu dané hry hrajeme.

V čem vidíte největší přednost malého, nezávislého divadla?
Malé divadlo má tu výhodu, že lze zachovat maximální míru svobody vyjádření každého člena. V malém kruhu lidí na stejné vlně se dá rychle domluvit a tak autorské dílo mohou všichni svou měrou obohacovat.

Autor: Veronika Zabadalová

10.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Kamery ve městech? Pozor na ztrátu soukromí, varuje expert

Jižní Morava - Pomáhají policistům v chytání zločinců, strážníkům v ochraně lidí před kapsáři a třeba i brněnskému dopravnímu podniku a Brněnským komunikacím při rychlém řešení kolapsů. Zároveň ale vyvolávají otázky ohledně možnosti jejich zneužití. Řeč je o kamerových systémech, které čeká modernizace ve většině velkých jihomoravských měst.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies