VYBERTE SI REGION

Markéta Irglová: Při hraní z lidí cítím hrdost a to mě někdy až dojímá

Brno /ROZHOVOR/ – Ten příběh ohromil celý svět: neznámá třináctiletá dívka Markéta Irglová vyjela s Glenem Hansardem do světa a její srdce patřilo jen hudbě, díky níž se stala uznávanou interpretkou. Za romantickou píseň Falling Slowly z filmu Once získali 
v roce 2007 Oscara. Aktuálně Irglová pracuje na své další sólové desce a připravuje se na koncert v Mahenově divadle, který bude 27. června. Do Brna si přiveze hosta – islandského zpěváka a kytaristu Svavara Knútura. „Loni jsme měli společný koncert v Londýně a těšíme se, že si to zopakujeme i v České republice," říká osmadvacetiletá skladatelka a zpěvačka.

13.6.2016
SDÍLEJ:

Valašskomeziříčská rodačka Markéta Irglová.Foto: DENÍK/Jan Karásek

Na jižní Moravu se vracíte nedlouho po svém vystoupení v brněnském Sonocentru. Máte zdejší publikum ráda?

Ano, mám. V České republice se mi vždy hraje velice dobře. Každé město má jinou atmosféru, každý prostor svou energii. Glen vždy říkal, jací jsou Češi dobří posluchači, jak jsou uctivé publikum. Ve Valmezu jsme vždy byli vděční za jakéhokoliv hudebníka, kterému stálo za to zastavit se v našem malém městě a obohatit nás kulturou, že jsme při koncertu ani nemukli – s výjimkou toho, kdy se všichni rozvášnili nadšeným potleskem. Jako Češka zde při hraní ještě 
z lidí cítím jakousi hrdost, přináležení, a to mě někdy až dojímá. To samé cítím 
v Irsku, i když nejsem Irka, a myslím, že Glen se tak cítí v Česku, i když Čech není.

Co vše váš chystaný koncert 
v Mahenově divadle obsáhne? A jak často se Svavarem 
Knúturem vystupujete?

Se Svavarem spolupracujeme většinou ve formě mého hostování na jeho deskách. Svavar mě často zve, abych se podílela na jeho živých představeních na Islandu, kde oba žijeme a odkud Svavar pochází, ale to se mi zatím podařilo pouze párkrát. Loni jsme však společně absolvovali koncert v Londýně a těšíme se, že si to zopakujeme i v České republice. Můj koncert bude směskou písní starších i novějších, sólo představení Markéty u klavíru (úsměv) a tentokrát si s sebou neberu žádné spoluhráče. Tedy kromě Svavara, který se ke mně v určitých písních přidá.

V srpnu jste se stala podruhé maminkou. Jak vám mateřství zasáhlo do života, práce, do vašich hodnot?

Mateřství pro mě změnilo úplně všechno. Je těžké popsat jak přesně. Je to moc velká otázka, na kterou je velice rozsáhlá odpověď. Ale abych to tak shrnula, děti jsou středem světa. Miluji je víc než jsem doposud myslela, že je milovat možné. Poznání bezpodmínečné lásky je pro mě až spirituálním zážitkem. Na druhé straně je to ta největší zodpovědnost na světě a já ve spojitosti s ní denně pociťuji stejně tolik obav jako radosti. I to je pro mě velká lekce, neboť se každou minutou učím bžt prostě teď a tady, a obavy sledovat, jak přichází a odchazí bez toho, abych se jich držela a nechala v sobe růst. Čas pro mě dříve byl jakýsi pomyslný termín. Dnes se dívám, jak děti rostou, a čas se v mém světě zmaterializoval. Plynuti času samo o sobě je velice relativní, ale pro mě od narození detí čas plyne velice rychle. Tedy se snažím, a to velice úpěnlivě, teleportovat se do minulosti či budoucnosti jen minimálně (přestat úplně je pro nás neosvicené asi nemožným úkolem) a užít si tohoto vzácného období, jak to jen jde. Na práci a všechno ostatní zbáva času jen málo, ale všechno jde, když se chce.

Se svou rodinou žijete na Islandu. Čím vás tato země okouzlila, co na ní máte ráda?

Na Islandu mě kromě krásné přírody, čerstvého vzduchu a čisté vody přitahuje ještě něco navíc. Nevím, jak to nazvat, kterými slovy to popsat. Je mi tady dobře, cítím se tady jako doma a neumím vysvětlit proč. Esoterik by řekl, že jsem zde možná zažila jeden z mých minulých životů. Astrolog by řekl, že Islandem prochází jisté energetické linie pro mě významné. Na tom ale asi vůbec nezáleží. Člověk by měl, pokud může, jít tam, kde je mu dobře. Líbí se mi zdejší životní styl, bohatá hudební komunita, a Reykjavík je pro mě město ideální velikosti. Ani moc malé, ani moc velké. Můj partner odtud pochází a naše děti se tady narodily. Je však na světě mnoho krásných míst a nikde nestojí, že na Islandu zůstaneme.

Mluvíte s dětmi česky? A jaký z jazyků je pro vás nyní tím nejdůležitějším – při tvorbě, psaní, komunikaci se svými blízkými?

U nás doma se dorozumíváme třemi jazyky. Islandsky, anglicky a česky. Já v dnešní době mluvím plynule islandsky, a baví mě se tímto jazykem dorozumívat, ale někdy ze zvyku s partnerem přepneme do angličtiny. Tou se tady mluví taky hodně, neboť se ji všichni islanďané učí z praktických důvodů – procento lidí ve světě ovládající islandštinu je málo. Všechny programy v televizi jsou bez dabingu, v původním znění a s titulky. Děti tedy již od útlého věku tento jazyk bez problémů ovládaji. Češtině jsou mé děti vystavené jen skrze mě, české knížky a pohádky, ale já osobně nemám pochyby o tom, že budou ovládat češtinu stejně tak dobře jako ostatní dva jazyky, a jakékoliv další, které si později vyberou. Například dánština je zde stále součástí povinné výuky na všech školách.

Po čem z České republiky se vám stýská?

Po lidech, rodině, stromech, loukách, řekách, letní bouřce, českých Vanocích – i když islandské jsou taky krasné a kouzelné, po bábovkách a buchtách všeobecně, kynutém těstu, posedávání u táboráku, jezení ovoce přímo ze stromu, obzvláště jablka, švestky a třešně. Po zavařeninách, kyselém zelí a kvašacích. Po čaji s cukrem a citronem a talířku polomáčených sušenek. Po procházkách se psem a narozeninových oslavách. Je toho dost, ale v životě je to vždy něco za něco.

Tvoříte nové věci, přitom se staráte o děti. Zvládáte vše, jak byste si přála?

V týdnu vstávám brzo, abych vypravila dceru do školky. Přes den jsem většinou s naším desetiměsíčním synem. Hrajeme si, chodíme na procházky, nakupujeme, co dům potřebuje, a plánujeme, co uvaříme na večeři. Muž mezitím pracuje, stavíme na Islandu nahrávací studio, které už je skoro hotové. Odpoledne, když už jsme zase všichni pohromadě, podnikáme nějakou společnou aktivitu, pak je hned čas vařit večeři, uspat děti, udělat kus práce a jít spát. Na víkendy se všichni těšíme, neboť si celé dny hrajeme a užíváme si volného času. Dřív pro mě víkendy moc neznamenaly, na turné či ve studiu jsem málokdy věděla, co je za den. Člověk tyto informace nijak nepotřeboval a nepoužíval. Dnes je tomu jinak.

Vrátím se ještě k vašemu březnovému koncertu s Glenem Hansardem v Sonocentru. Byl to večer prodchnutý zvláštní energií, která mezi vámi funguje. Zůstáváte stále v kontaktu, i když se vaše životní a hudební cesty rozdělily?

Pro mě to byl skvělý zážitek. S Glenem nejsme 
v pravidelném nebo častém kontaktu, ale zůstáváme jaksi propojeni. Pokaždé, když se naše cesty zkříží a potkáme se, přijde mi to, jako bychom se naposledy viděli včera, ať už uběhla jakkoliv dlouhá doba. Prošli jsme si toho spolu za relativně krátkou dobu moc. To nás, myslím, bude spojovat celý život. Také je však mezi námi jakési pouto, které existuje nezávisle na ničem jiném. Pouto, které mezi námi bylo, je a vždycky bude. Jsme dobrými přáteli a já jsem vděčná za vše, co jsme si prožili, co jsme si navzájem v životě umožnili a jeden od druhého se naučili. Glena respektuji jako člověka i jako muzikanta. Duet s ním je pro mě jako žádný jiný. Není to však jen Glen. Je to celá skupina lidí kolem něj. Jsou to dobří lidé a setkání s nimi všemi je pro mě vždy radostnou záležitostí. Na koncerty v Česku jsem se moc těšila a mrzelo mě, že mě zrovna den před Brnem zasáhla chripka, která mi trochu zkomplikovala zpěv. Doufám ale, že i přes to byl koncert pro diváky příjemným zážitkem. Sono centrum je skvělý prostor a lidi jej vyplnili skvělou atmosférou.

Připomeňme, že za píseň Falling Slowly jste spolu získali Oscara. Je to stále nejznámější část vaší hudební kariéry, i když jste vydala další alba a zkomponovala nové písně. Nevadí vám, že se to 
v souvislosti s vaším jménem stále opakuje? A dokážete tu píseň ještě zpívat s radostí?

To, že lidé spojují mé jméno s písní Falling Slowly, Oscarem či Glenem, mi nikdy vadit nebude. Jsem na to vše hrdá. Píseň samotná se mi záhadně za tu dobu ještě neomrzela. Člověk se tomu až diví. Bůh ví, kolikrát jsme ji s Glenem už odzpívali, a stejně ji pokaždé zpívám s takovou radostí. Moje teorie je taková, že se napojujeme na emoce publika a skrz jejich radost z poslechu se nám dostává pocit stejné radosti. Načítáme si emoce publika a sami je prožíváme. Moje začátky s Glenem jsou můj základ. Od toho se odvíjí všechna má další tvorba. Hraní a působení s Glenem je však pro mě kapitola sama o sobě, jiná než sólová tvorba.

Sólová alba, která jste v roce 2011 a 2014 vydala, mají název Anar a Muna. Co to znamená, můžete je více přiblížit?

ANAR je perské slovo pro granátové jablko, které symbolizuje zemi, vášeň, plodnost, ženský element. MUNA znamená vzpomenout si v Islandštině a symbolizuje nebe, spirituální polohu, hledáni, mužský element. Třetí deska bude také jednoslovný název o čtyřech písmenech, to konkretní slovo, název, mi však zatim nepřišel. To se teprv ukáže v pravý čas. Bude symbolizovat spojení výše uvedených dvou poloh, a to, co je mezi nebem a zemí.

Autor: Markéta Stulírová

13.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies