Střídáte ve vedení Miroslava Maixnera, který Art vedl pět let. Co zásadního chcete změnit? Jakým směrem se teď bude Art ubírat?
Po celou tu dobu jsme v kině byli s Mirkem prakticky spolu. A od loňského února na mě přešla dramaturgie kina a celá řada pravomocí a starostí. Takže lze říct, že kino se podle mých představ čím dál víc ubírá již tak rok.

Nakolik případné změny pocítí diváci?
Existuje přísloví, neopravuj, co není rozbité. Tedy, v Artu je toho rozbitého neustále dost, ale to srovná, doufáme, připravovaná velká rekonstrukce. Ostatní změny půjdou spíše postupně – přísuny k lepšímu kinu.

Co přesně se bude opravovat?
Čeká nás poměrně kompletní rekonstrukce pláště budovy. Ale na co se diváci mohou hlavně těšit, tak jsou nové toalety. Sice nás to na pár měsíců zavře, asi tak od května do září, ale měli bychom fungovat v náhradních prostorech dál. A nové záchody za to určitě stojí.

S Artem jsou už neodmyslitelně spjaté dvě kinokavárny. Zůstanou v provozu i nadále?
Café Art máme rádi, byla to to svého času jediná dobrá věc v Artu. Takže ano, bude s námi nadále v opravených prostorech a pokud se to podaří, může jít s námi i na pár měsíců do exilu. Artěk budeme muset překopat na pokladny, ale sezení zůstane zachováno a bude dál nadále obsluhováno z kavárny. Je to jediné řešení, abychom s úpravami nemuseli zabírat již tak maličké foyer kina. Vlastně tam teď toho prostoru bude i o něco víc a divákům by se měla lépe čekat ve frontě.

Ohledně programové části – v čem doposud zavedeném chcete v kině pokračovat?
Ve všem, co má smysl. Ono se spíše nabízí, v čem nechceme pokračovat. A i to už se rok naplňuje. Například nemáme takový zájem o přenosy baletů nebo přehodnocujeme spolupráci s některými přehlídkami. Je jich hodně a někdy už je jich moc.

Milan Šimánek.Zdroj: DENÍK/Attila Racek

Pozice dramaturga v kině, jakým je Art, je dost zásadní. Kdo jím bude nyní?
Dramaturgii si určitě ponechám. To je práce, která velmi určuje směřování kina, a cítím, že bych to jako vedoucí měl mít pod kontrolou. A také je to práce, která člověka může přeci jenom více bavit a naplňovat než administrativní a provozní povinnosti. Takže budu trochu sobec! (úsměv) Ale některých svých dosavadních povinností se zbavím, zejména v oblasti produkce. To věčné běhání kolem akcí dokáže člověka pěkně srazit na kolena, zejména když přitom má vymýšlet nějaká strategická rozhodnutí. A pak akorát vše odkládá. Ale místo Mirka Maixnera dostaneme do kina posilu, právě na nekonečný boj s produkcí a administrativou.

Část programu tvoří „artové" snímky, část festivaly a část filmy mainstreamové. Máte také cenově zvýhodněné projekce pro děti, důchodce, studenty a například i rodiče s dětmi, takzvané mimikino. Chcete tento koncept zachovat i nadále? Případně jak tento poměr dobře vyvážit?
Tohle je věčná alchymie. Snažíme se z filmové nabídky vytvořit něco, co dohromady funguje, co dává smysl, aby se divák v Artu cítil bezpečně a mohl spíše chodit do kina než si vybírat podle jednotlivých titulů. Ano, to je náš sen. Cykly, co máme, tak si ponecháme, řekl bych, že je to takový základ, co bychom jako městské kino i nabízet měli. A vlastně nás to i těší. A MIMIkiNO v Artu je dost moje dítě. S přehlídkami je to neustále v pohybu. Zejména v listopadu a září je jich hodně a není od věci se pokaždé zamyslet, zda každá z nich má smysl. Nebyl bych rád, aby zde byl program pouze ze zvyku, tradice může být dobrá věc, nebo také ne. Ale s některými z nich se nám spolupracuje rod od roku lépe a snažím se je také rozvíjet.

V jakém pracovním týmu – kolektivu kino funguje?
Na „kancelář" jsme v Artu čtyři. Může se to zdát hodně, ale agendy kolem městského kina je překvapivě dost, zejména když se člověk neustále chce rozvíjet a přitom držet ještě projekty, jakým je Kinoškola. Administrativy má momentálně nejvíce na starosti Jana Glocarová, která k tomu všemu ještě dělá redakci našich novin. Pak je tu s námi Kristina Ketmanová, která má na starosti hlavně PR. A já, který dělám hlavně program a řeším provozní záležitosti. Místo Mirka Maixnera k nám nastoupí nový člověk na pozici produkčního a manažera kinoškoly. Svůj díl administrativy a produkce tu dělá každý a není snadné najít konstelaci, abych všichni byli rozumně v klidu a práce jim lítala od ruky. V kině máme ještě Standu Vacla, který má vedle promítání a péče o promítací techniku na starosti hlídání filmů a technické otázky ohledně pronájmů a akcí.

Na jaké největší filmové události v Artu se letos mohou diváci těšit?
Jako každý rok, naše třešnička na dortíku stressu je mezinárodní festival Brněnská 16. Letos poběží 11. až 14. října a to doufáme, že v rekonstruovaném a znovuotevřeném Artu. Je to skutečně velká událost, takový nejmenší velký festival, s mezinárodní porotou, hosty z celého světa, katalogy, tanečkama a smrštěmi pití na baru. Na jaro chystáme už čtvrtý ročník polské přehlídky Kocham film. Ta je celá naše a letos jí poprvé vyvezeme i do Prahy, což je docela unikát, většinou to běhá obráceně. Určitě budeme chtít uspořádat další ročník videoherního festivalu Gamer Pie. Ten loňský byl podle mého názoru velký úspěch a děcka z Game Studies jsou poklad, se kterým bych rád spolupracoval i nadále.

Plánujete něco speciálního na léto? Že by se i Art – stejně jako před pár lety Scala a další kina otevřela divákům i v tento prázdninový čas?
Jestli bude Art v létě promítat, tak to bude určitě speciální! Čeká nás velké dobrodružství. Hrozně rád bych řekl víc detailů, řekl bych všechno, ale stále to není zcela dotažené do konce. Ale pokud to vyjde, zažijí lidi Art jinak, a bude to tak nějak ještě víc art než Art. A i se zahrádkou!

Milan ŠimánekNarodil jsem se 3. října 1981 v Chebu. Vystudoval jsem magisterské studium historie a klasické archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jsem cinefil a na filmy se dívám neustále. Také rád náruživě čtu, a to od sci-fi a ruským klasiků po kulturní antropologii. A také hraju staré počítačové hry, které jsem si nemohl dovolit jako malý kluk. Miluju kočky, občas mám i nějaké na bytě a rozmazluju je. Do kina jsem nastoupil hned po škole.