VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milenecký střet v Divadle U stolu? Vášnivý, krutý, až na dřeň emocí

Brno /RECENZE/ – Ona je aristokratkou, on poddaným její rodiny. Slečna Julie a sluha Jean se jako milenci setkávají v nejznámějším dramatu Augusta Strindberga, aby vedli fyzický i niterný souboj na život a na smrt. Inscenaci v Divadle U stolu nově nastudoval režisér Ivo Krobot, v hlavních rolích s Hanou Tomáš Briešťanskou a Zbyškem Humpolcem. Oba se na této scéně představují poprvé – ve vydařené herecké souhře.

3.5.2016
SDÍLEJ:

Hana Tomáš Briešťanská a Zbyšek Humpolec v inscenaci Slečna Julie.Foto: Ivo Dvořák

Drama se odehrává během jediného večera a noci – Svatojánské noci, jejíž kulisa do děje vnáší snové až nelogické prvky odkazující k absurdnímu divadlu. Hana Tomáš Briešťanská protkala charakter Julie nepřeberným množstvím nálad, emocí a běsů. Nejdříve si s Jeanem zahrává, aby se mu krátce nato odevzdala – tělem, duší, až na dřeň svých citů a myšlenek, efemérních i podvědomě zakódovaných z komplikovaného dětství. Bohorovná podlehne chtíči a vzápětí neguje vše, co se mezi milenci událo. Aura rozmařilé a panovačné ženy se přetavuje v paranoiu: směje se s dozvukem šílenosti, křičí v záchvatech zoufalství věrohodných do posledního rozechvění dechu. Julie Hany Tomáš Briešťanské je nepředvídatelná, ješitná stejně jako zranitelná. Má nespočet povahových vrstev a z každé z nich se velmi uvěřitelně svléká, dokud nezbude nic. Jen zmar a prázdno.

Také Zbyšek Humpolec vykresluje Jeana do nejmenších detailů. Z úst statného, zdánlivě venkovského prosťáčka, se dere ostrovtip a touha přebít v dialogu tu, jíž si přeje i navzdory rozdílnému společenskému postavení získat, dobýt, pomilovat. Humpolec je výborně typově obsazený, ve svých hereckých kreacích vytváří až hmatatelný náboj pudového chtíče a touhy pokořit ženu, která je nedosažitelná – která se zdála být nedosažitelná.

Mezi rozhřešením a smrtí, láskou a nenávistí

Všudypřítomná je v představení esence lásky. Hnětena dialogem a fyzickým soubojem milenců se stává zvláštní matérií, s níž padá a vyvstává vše přítomné. Je to beznaděj a uvědomění, že bez opětované lásky druhého ztrácí život smysl. A je to současně láska coby božská energie, impuls k překonání jakýchkoliv překážek – v partnerství, které nepřijde.

Dialog obou herců je přirozený a sehraný. Snad i díky předchozímu hereckému partneření na scéně Reduty, kde se spolu oba protagonisté potkávají v inscenacích Běsi a Ďáblice.

Krobot ve Slečně Julii koncentroval původní trojici postav pouze na dvojici a hlas třetí figury pouštěný ze záznamu. To inscenaci zčásti ochuzuje o další rozměr zpřítomněný služkou Kristou, ale lze to vnímat jako logický režijní koncept vycházející z komorní dramatiky Divadla U stolu a koncentrace se na podstatné.

Zhutněno je i drama samotné, citlivě a v propojení s pohybovými kreacemi. Ta v sobě nesou důležitá sdělení. Zdlouhavý se zdá být snad jen závěr potácející se až příliš dlouho mezi rozhřešením a smrtí, láskou a nenávistí. Více než hodinu trvající pozornost diváků je na vrcholu a opadává, poslední jevištní obraz Juliiny sebevraždy je navíc tím nejméně herecky jednoznačným z celé inscenace. Také několikrát vyslovené „koukat" úplně nezapadá do jazykové estetiky brněnského diváka a už vůbec ne do dramatické úpravy vybroušené pro Divadlo U stolu.

V souladu s pohybovou složkou je dobře rozehrán prostor sklepní scény, který – ač nabízí minimum možností, se v této inscenaci proměňuje v dobový pokoj venkovského sídla přístupný hned z několika stran. Koberce pokryté slámou, plechová vana s vodou, jezdecké oprátky, vysoké holiny pro pána k naleštění. A pohozené šaty milenců, kteří je ze sebe strhali jako zvířata. Historické kostýmy včetně symbolického korzetu Julie skvěle umocňují myšlenku drama neaktualizovat a poukázat na všeplatnost řečeného. Tedy – že milenecký střet může být vášnivý stejně jako krutý, plný touhy s druhým souznít a být milován, ale také plný chtíče ovládat. Strindbergova Slečna Julie v Krobotově nastudování, to je především hedonismem opředená morálka, je to lidská přirozenost lásky a sexuální touhy vyhnaná společností do absurdna.

Inscenaci uvedlo Divadlo 
U stolu (Centrum experimentálního divadla), Zelný trh 9
Režie a úprava: Ivo Krobot, dramaturgie: Petr Oslzlý, scéna: Jan Konečný, kostýmy: Alice Novotná, pohybová spolupráce: David Strnad, hudba: Zdeněk Kluka. Hrají: Zbyšek Humpolec, Hana Tomáš Briešťanská
Premiéra: 9. dubna 2016, psáno z reprízy 28. dubna.

Autor: Markéta Stulírová

3.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Výstava brněnského technického muzea lákala na přehlídku historických hasičských vozů, vojenských aut i starých autobusů.
22

OBRAZEM: Vrátili se v čase. Na palubě historických autobusů

Ilustrační foto.

Bojují o fotbalové hřiště. Jeho odpůrci sepsali petici

VÍME PRVNÍ

Němec se z reprezentace omluvil. Necítím se fit, říká po nedávném otřesu mozku

Brno – Titul mistra světa a k tomu dvě bronzové medaile. Tuto povedenou sbírku v hokejové reprezentaci letos Ondřej Němec nerozšíří. Obránce mistra extraligy Komety měl velkou touhu posílit národní tým pro květnové mistrovství světa ve Francii a Německu, ale zdraví je proti.

AKTUALIZOVÁNO

Mistrovské oslavy v Brně: hokejisty přivítalo 12 tisíc fanoušků, obsadili i věž

Brno /VIDEO, FOTOGALERIE/ – „Brno, miluji tě!" volal na plném Zelném trhu v centru města kouč a majitel hokejové Komety Libor Zábranský. Měl k tomu dobrý důvod, protože bez ohledu na déšť přišlo na sobotní oslavu titulu dvanáct tisíc fanoušků a na náměstí vládla euforická atmosféra připomínající zlaté okamžiky českého hokeje po výhře v Naganu. Fanoušci obsadili i nedalekou věž Staré radnice.

Akce Kulak, pak samota. I přes to trápení bych do strany nevstoupila, vypráví

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Obří beranidlo postavili na hradbách Špilberku. Pomocí dobového jeřábu

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/– Jako obrovští křečci se mohli cítit muži, kteří v sobotu odpoledne poháněli jeřáb při stavbě beranidla na Špilberku. Desetimetrové dřevěné součásti stroje totiž zvedali pomocí otočného kola, které rozhýbali díky vlastní chůzi v něm. Středověký jeřáb použili na zvedání dílů dobového beranidla k zatloukání pilotů. Oba stroje postavili jako součást výstavy Stavba jako Brno a návštěvníci je na hradě uvidí až do konce roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies