Udělat z lyrické poezie dvou velkých básníků Jana Skácela a Milana Rúfuse divadelní představení je jistě velkou výzvou. Brněnské Divadlo na Orlí se jí chopilo. A pod názvem Co zbylo z anděla tak vznikl sled docela pěkných muzikálových čísel, které však dohromady netvoří umělecky přesvědčivý celek.

Autor, který se rozhodne pro něco podobného, má v zásadě dvě možnosti: buď vytvoří příběh, který tyto básně stmelí, nebo je poskládá do pásma lyrických obrazů. Realizační tým pod vedením Hany Litterové, jehož větší část tvořili studenti Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, zvolil druhou možnost. Výsledkem je rádoby lyrické, rádoby muzikálové ne-drama.

Není pochyb o tom, že všichni, kdo se na vzniku inscenace podíleli, dělali, co mohli, aby se věc povedla. Pěvecké a taneční výkony studentů muzikálového herectví nebyly v rámci žánrových norem špatné, technická stránka byla také v pořádku. Chybné dramaturgické východisko však úspěšně pohřbilo vše ostatní.

Inscenace je založena na principu dvojího diváctví. Sledujeme herce, kteří buď sólově nebo sborově zpívají a zároveň tanečně a mimicky ztvárňují jednotlivé básně. Současně se přechodně stávají diváky malého kina (v návaznosti na úvodní Skácelovu báseň Předměstské kino), kteří na plátně sledují jakýsi komentář toho, co se děje na jevišti. Skutečný divák tedy sleduje dvojí interpretaci zhudebněné poezie. To není vůbec špatný nápad, v tomto představení však nefungují. Zde totiž nejde o dvojí obohacení, ale o dvojí zploštění, nikoliv o domýšlení, ale pouze o ilustraci.

V případě fotografií a filmových skečů navíc ilustraci značně banální. Při ztvárnění básně Přípitek vidíme přípitek, v Nočním chodci něco jako nočního chodce a vodě odpovídá voda. Při Sonetu jako talisman čísi ruka bůhví proč píše slovo „láska" na papír, který vzápětí muchlá a podobně. Zdánlivá jednoduchost Skácelovy a Rúfusovy poezie, ovlivněné lidovou písní, zde byla zaměněna za primitivnost. Základní prostředky básnické reprezentace nahradila útrpná doslovnost.

Efektivní scéna s „mizením" jednotlivých herců na plátně nebyla zdaleka jediným podařeným momentem inscenace. Tím spíš mi přijde jako škoda, že to vše dohromady nedává valného smyslu. Závěrečný sborový výstup na text Novému ránu, který měl snad vyznít jako poselství (ale čeho?), pak dovršil rozpačitý dojem z celého večera.

Hudbě Dady Klementové s názvuky jazzu a moravské hudby, slušně zahrané Quakvartetem, nelze upřít inspiraci. Některé z písní snad mají i hitové ambice, celek však působí poměrně jednotvárně a výraznějších ozvláštňujících momentů je zde poskrovnu.

Představení, které je úlitbou muzikálovému vkusu, se nebezpečně přibližuje kýči. V jeho pozadí vidím (snad nevědomou) snahu předžvýkat Skácela pro muzikálového diváka tak, aby odcházel domů s uspokojivým pocitem, že konzumoval vysoké umění, a přitom ho to nestálo příliš námahy. Skácel zde má sloužit jako komerční nálepka a jako známka „uměleckosti".

Oba tyto předpoklady jsou však mylné. Skácel muzikálového diváka stejně nepřitáhne a o vysokém umění se zde také nedá hovořit. Od studentského představení bych navíc očekával, že bude alespoň trochu vzrušující nebo provokativní. Poctivě udělaný „obyčejný" muzikál by proto pro příště byl mnohem rozumnějším krokem.

Jan Skácel, Dada Klementová: Co zbylo z anděla

Autorský česko-slovenský projekt (scénický koncert), inspirovaný poezií Jana Skácela a Milana Rúfuse.

Režie, choreografie a kostýmy: Hana Litterová

Hudba: Dada Klementová. Pedagogická supervize: Jana Janěková.

Účinkují studenti čtvrtého ročníku Ateliéru muzikálového herectví JAMU Jany Janěkové, spoluúčinkuje Quakvarteto.

MILOŠ ZAPLETAL (Autor je studentem hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně)