VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nápadný nepůvab vulgarit může i zhnusit

Brno - Nenápadným půvabem buržoazie zašel režisér Jan Mikulášek příliš daleko, přesto je inscenace plná brilantních hereckých etud

19.6.2012
SDÍLEJ:

V inscenaci účinkuje osm členů hereckého souboru, mezi nimi také Zuzana Ščerbová.Foto: DENÍK/Attila Racek

RECENZE

Do Divadla Reduta se zpravidla nechodí za učesaně vypiplanou romantikou. Tam našel střechu nad hlavou spíše experiment, který leckoho může doslova vytočit.

Takto se jistě cítí i nejeden divák po zhlédnutí tamní poslední premiéry této sezony, jíž byl Nenápadný půvab buržoazie, divadelní replika slavného filmu Španěla Luise Buñuela z roku 1972. Nonkonformní režisér k němu napsal scénář spolu s Jeanem-Claudem Carrièrem, takže inscenace nese zákonitě podtitul „Hommage à Buñuel et Carrière".

Samozřejmě, že nejde o co nejvěrnější přepis filmu pro divadelní prkna, ale o jeho velmi drsný odraz v adaptaci Jana Mikuláška, který tu figuruje jako režisér, a dramaturgyně Dory Viceníkové. Filmový originál nese etiketu absurdní grotesky se surrealistickými prvky a satirickým podtónem. Brněnský divadelní Nenápadný půvab buržoazie se zjevně snaží, aby toho půvabu v pravém slova smyslu nabídl co nejzanedbatelnější minimum.

Prvky pantomimy

Luis Buñuel platil rovněž za nesmiřitelného provokatéra, ale jestliže o něm zakladatel nové francouzské vlny Jean-Luc Godard prohlásil, že Buñuel hraje na film jako Bach na varhany, pak i kdybyste žádný Buñuelův film nikdy neviděli, muselo by být jasné, že režisérovo vidění světa nezapře punc výsostné poetiky a aristokratického nadhledu. Snad i proto onen buñuelovský svár mezi snem a realitou, ambivalence touhy s frustrací i oscilace mezi smyslností a chladem vyznívají tak přesvědčivě.

Mikulášek a Viceníková však Buñuelovu básnivost degradují k vulgaritě. Rozdíl mezi filmovým originálem a brněnskou ani ne jedenapůlhodinovou inscenací je, jako kdybyste z vypulírovaného Hiltonu přešli do putyky nejpodřadnější cenové skupiny.

Určit, v jakém žánru se odvíjí brněnský Nenápadný půvab buržoazie, je nelehké. Dominují prvky pantomimy, tu a tam možná i tanec, mladí herci musejí mít dobrou fyzičku, nesmí být znát, že kaskáda těch nejhrubších vulgárních slov je jim třeba i trochu cizí, různé obnažování je rovněž samozřejmostí.

Inscenace začíná pohřbem a přípravou pohřební hostiny. Pak se vše surrealisticky uvolňuje, rozmazává. Mejdanáři smilní, kálí a svoje výměšky s gustem konzumují. A jestliže někomu nestačí běžný vulgární slovník, má výživnou příležitost poučit se právě ve fortissimových monolozích, i když mluvené slovo se během představení ozývá sporadicky.

Grotesknost situací

Jan Mikulášek platí za jednoho z našich nejnadanějších mladých režisérů. V případě Nenápadného půvabu buržoazie zašel však už hodně daleko, respektive nízko. Přesto není jeho inscenace chudá na nápady.

Je úžasně rozpohybovaná, jeden gag následuje za druhým, grotesknost situací vyvolává v hledišti smích až hlasitý, všeliké hemžení na scéně se odvíjí snad až v prestissimovém tempu. Co ale naplat, když hořká pachuť z řady sekvencí nevyprchává. Ani závany Mozartovy a Chopinovu hudby, které vybral režisér, na tomto divákově pocitu nic nezmění.

Scéna Marka Cpina je velejednoduchá, snad ji divák ani nevnímá: světlé stěny, „ornamentují" strohé dřevěné geometrické obrazce a úhelníky. Návrhy scénografových kostýmů svými nekonvenčními střihy a fazonami utkví v paměti nepoměrně déle.

Osm členů hereckého týmu, kteří se převážně rekrutují z řad hostů, vyvádějí jako diví. Řada jejich výstupů skýtá brilantní etudy, které jsou většinou pohybově vypointovanými majstrštyky. O to více mrzí, že se veškeré úsilí vložené do inscenace zřejmě nezúročí.

Vulgarity kolem nás je určitě víc než dost, bahnit se v ní v tak husté formě, to odpuzuje. Což se může odrazit i v návštěvnosti repríz.

VLADIMÍR ČECH
Autor je divadelní kritik a publicista

Autor: Redakce

19.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Stavbě nové autobusové zastávky Tichého brání zaparkovaná auta s přívěsy

Kanadský trenér, expert na techniku bruslení, Shawn Allard.
EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Martinu Eratovi

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

Říkají mi děda. Pozvání na pivo ale odmítám, povídá výčepní z otevřené garáže

Brno - Za dědou do garáže na jedno, říkají stálí hosté, kteří už bezmála dvacet let chodí do brněnské kníničské Rekreační ulice za dobrým pivem. V otevřeném garážovém výčepu je tam téměř každý letní večer přivítá František Tesař. „Dopoledne vyrábím zmrzlinu. Odpoledne se potom věnuji hostům a načepuji jim pivo podle jejich přání," říká pětaosmdesátiletý výčepní Tesař.

OBRAZEM: Poslední ohňostroj ukázal Nebe na Zemi. V jazzovém rytmu

Brno /VIDEO, ANKETA/ – Nebem tancují miliony pestrobarevných jisker. Vlní se vesele do jazzového rytmu, rozsvítí se a zase mizí. Oblohu nad Špilberkem v sobotu prozářil závěrečný nesoutěžní ohňostroj festivalu Ignis Brunensis. Podívaná nesla název Nebe na zemi podle slov známé skladby Jaroslava Ježka.

Parní vlak na šestiproudé silnici? Dopravní nostalgie připomíná historické linky

Brno /VIDEO, REPORTÁŽ/ – Nádražím v Králově Poli se v sobotu linou oblaka husté tmavé páry. K plným vagónům přibíhají poslední opozdilci. Průvodčí pronikavě zapíská, poté se zvolna zesiluje skřípot kolejí. „Už jede!" křičí děti a utíkají k oknům. Historický vlak, který je součástí akce Dopravní nostalgie, se právě rozjíždí. Cílová stanice? Brněnské Výstaviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies