„Tuto hru jsme zařadili do našeho repertoáru především proto, že je to hra vskutku vynikající. Navíc jsme rádi, že se jedná o první české provedení,“ zdůvodnil volbu divadla režisér Petr Veselý. Minulý rok na podzim již čeští diváci měli možnost hru zasazenou do biedermeierovské Vídně zhlédnout v pražském Stavovském divadle. Na divadelním festivale německého jazyka hostovalo vídeňské divadlo, které Turriniho hru ztvárnilo.

Přestože se jedná o dílo silně ovlivněné historií a vídeňským kontextem, čeští tvůrci slibují podívanou i pro nezasvěceného diváka. „Nevydzdvihujeme historii, ale klademe důraz na příběh. Ukazujeme před jakými situacemi se mohl divadelník na začátku devatenáctého století ocitnout. Divák nemusí znát podrobné okolnosti skutečné historické postavy herce Nestroye, aby si hru užil,“ uvedl Veselý. Dodal, že téměř všechny postavy, které ve hře vystupují, jsou postavami historickými. Turrini napsal hru na míru vídeňského divadla. „Její výhodou je to, že je přeložitelná do českého kontextu. Sám Nestroy účinkoval v brněnských operních představeních,“ uvedl dramaturg hry Martin Kubran.

Život Johanna Nepomuka Nestroye byl plný tužeb a přání. Turrinův text odhaluje Nepomukův pětatřicetiletý a rozporuplný vztah k Marii Weilerové a zároveň ambice, kterých chtěl na divadelních prknech dostát. „Je to hra o konstantních tužbách. Toužení však není naplněné. První tužba se vztahuje k Marii. Nestroy neopětuje její cit, ale vrací jí ho v jiné podobě lásky. Miloval i nenáviděl najednou. Druhá tužba se týká kariéry herce. Jako člen Carl-Theateru se cítil být příliš provinčním hercem. Toužil po angažmá v Burgtheateru a snil o roli tragéda,“ popsal překladatel Petr Štědroň.

V inscenaci zazní i narážky na Nestroyovu nejslavnější hru o Lumpacivaga­bundovi. Kromě herectví se Nestroy věnoval i psaní her. Za dobu svého vídeňského působení jich na jeviště uvedl přes sedmdesát. Po smrti ředitele divadla se ujal vedení Carl-Theateru.

Představení chce poodhalit zákulisní divadelní tvář. Děj se odehrává v divadle. „Na jevišti postavíme jeviště. Důležité ale je, že jej postavíme zezadu. Diváci tak budou přímo nahlížet do zákulisí. Uvidí, co se děje v šatnách a předtím, než herec vystoupí na plac,“ popsal Veselý.

Nestroyův příběh zvířil vídeňskou atmosféru před čtyřmi lety, kdy se magistrát města rozhodl na Nestroyovu hrobku dopsat jméno Marie Weilerové.