„Kamarád mě přemlouval, ať to zkusím. Ze začátku jsem si sama sebe nedokázala na jevišti představit,“ vzpomíná pětadvacetiletá žena.

Když ji podpořila i matka, rozhodla se, že herectví vyzkouší. Zapojila se do souboru Divadla Járy Pokojského, ve kterém hrají i další postižení. Účinkovala zatím ve dvou představeních, třetí má premiéru ve čtvrtek v brněnském bezbariérovém divadle Barka.

Studentka si v Baladě pro banditu zahraje postavu Derbakové. „Je to jedna z menších rolí. Nemám ambici hrát hlavní postavy,“ podotýká Blažková. Její hrdinka je ženou loupežníka Derbaka, který je kumpánem Nikoly Šuhaje. Derbaková svému muži namíchá pro Šuhaje jed. „Mohlo by se zdát, že je to negativní postava. Ale stojí před velkým morálním dilematem. Nechce Nikolu zabít, ale zároveň ví, že jinak by šel její manžel do vězení. Nakonec upřednostní rodinu,“ popisuje svoji roli.

Celé představení, kde hrají i další čtyři vozíčkáři, jsou všichni herci na jevišti. Když zrovna nehrají, zpívají a předvádí choreografie. „Musela jsem se naučit s vozíkem nevyjíždět příliš rychle,“ mluví o nesnázích, které zkoušky provázely. Z premiéry je studentka trochu nervózní. „Ale to je dobře, znamená to, že mi na tom záleží. Doufám, že nic nezapomenu. Byla by to ostuda, když toho mám tak málo,“ dodává.

Představení soubor nacvičuje tři nebo čtyři měsíce předem. Na čtené zkoušky se herci potkávají u některého vozíčkáře doma. Potom zkouší přímo v divadle Barka. Před premiérou i třikrát týdně. „Na Velikonoční pondělí jsme zkoušeli až do jedenácti v noci,“ vypráví Blažková.

Podle ní není velký rozdíl v tom, jestli je herec na vozíku, nebo ne. „Když má někdo talent a umí ho prodat, je to jedno,“ myslí si.

KATEŘINA FOLTÁNKOVÁ