Je už několikátá majitelka psa. „Lidé přede mnou ji chtěli dát do útulku. Původně se jmenovala Blondie, což mi přišlo vzhledem k její černé barvě absurdní. A protože už na jméno slyšela, začala jsem jí říkat Londi," vysvětluje Nečasová.

Fenka jí v mnohém rozšířila obzory. „Život s ní je těžší, ale také hezčí. Chodíme na cvičák. A ona mě zase provází třeba do kaváren a teď i do divadla," dodává s úsměvem Nečasová. V prostoru Janáčkova divadla se Londi předevčírem ocitla poprvé, právě u příležitosti focení s filharmoniky.

Místo obojku dostala bílý motýlek a s členy orchestru pózovala na jevišti. „Londi je doslova energetické dělo, tak jsme ten den byly na dlouhé procházce, aby večer byla klidnější. Na foce-ní jsem jí s sebou vzala nějaké granulky a pokrájené tvarůžky, které má ráda," svěřuje se mladá žena.

Spolupráce s filharmonií k dalšímu příležitostnému focení je podle ní otevřená. Navzdory tomu, že Londi se s hudbou teprve seznamuje. „Mám doma ukulele a když hraju, Londi reaguje podobně jako na vysavač schovává se. Ale nebude to tím, že by se bála hudby, je to spíš kvalitou, přesněji řečeno nekvalitou produkce," usmívá se Nečasová.