Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí v neděli ve 20:00, najdete v pondělním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

Její česko-slovenskou verzi přivezl pod názvem Niečo za niečo na letošní Brněnské shakespearovské dny tým vedený režisérem Michalem Vajdičkou.

Ze tří čtvrtin zaplněné nádvoří Špilberka vidělo po dva večery slušně řemeslně nastudovanou komedii, která na příběhu z Vídně trefně demonstrovala pokřivenost mravů i v dnešní společnosti. Vajdička těží hlavně z herců, ve kterém převládají slovenští umělci v čele s Richardem Stankem coby rafinovaným Angelem.

Divácky vděčnou úlohu má brněnský herec Martin Trnavský, který se v dvojroli vladaře Vincentia a přestrojeného mnicha dočkal několika potlesků na otevřené scéně. Právě v kněžském převleku ze sebe Trnavský sype v závratném tempu slovní přesmyčky a vícejazyčnou hatmatilku, které je na rozlehlém hradním nádvoří někdy sotva rozumět. Vtipy sice chvílemi sklouznou až k hodně laciným dvojsmyslným narážkám, ale i to jen dotváří kabaretně rozverný duch inscenace.

Ten povzbuzují i dráždivé choreografie a živé písničky na hudbu Mariána Čekovského, jednoduché scéně Pala Andraška dominuje nápis Wien z obřích písmen.

Vajdičkovo nastudování sice nepřineslo převratný inscenační výklad, ale rozhodně svým pojetím neurazilo. Diváky pobavilo několika vydařenými fóry, a to je na letní produkci tak akorát.

LENKA SUCHÁ

Dvoudílnou hru Jindřich IV. vměstnanou do jedné inscenace poprvé nabídly Letní shakespearovské slavnosti. Nové nastudování režisérky Lucie Bělohradské slibovalo strhující příběh o politice a jednom velmi zvláštním přátelství, diváky přilákala také jména Norberta Lichého, Jana Dolanského či Martina Preisse.

Velkolepý divácký prožitek však inscenace nenabízí. Časté škrty v textu děj zasekávají nebo příliš rychle posouvají vpřed, situační humor sklouzává k lascivním fórkům o globalizaci, privatizaci a mafiánech. Rytíř Falstaff v podání Norberta Lichého zosobňuje lidskou zhýralost. A i když z morálního rozporu mezi neřestí a ctí vychází tento dekadentní šlechtic vítězně, jeho herectví tentokrát osobitého výrazu pozbývá.

Až příliš často Lichý upozorňuje na to, že má „tělo jak dělo“ a rozpačitě čerpá z projevu Wericha a Hrušínského. Princ Jindřich (Jan Dolanský) si spolu s Falstaffem udržuje pověst bouřliváka, avšak rytířova nabubřelá gesta Dolanského projev utlumují. Rozpačitě působí i kostýmy. Skejťácké mikiny a rádoby okázalá image mladých jupíků působí v kontrastu s klasickou módou agresivně, všudypřítomným protipólům kostymérka Zuzana Ježková spíše uniká, než aby je podtrhovala. Nápaditá je scéna Ondřeje Nekvasila, který děj zasadil do strohých kulis. Zbytečně úsporná je hudba, ze skladeb J. P. Muchowa se zcela vytrácí pro něj příznačná syrovost, křehkost a poetičnost.

Jindřich IV. v novém provedení není historickou hrou o morálce, ale zrychleným příběhem ze současnosti, v němž se neřest mění v pozérství a prvoplánovost.

MARKÉTA STULÍROVÁ