VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oldřich Mikulášek vzdálený sobě, sobě blíž

Brno /RECENZE/ - Oldřich Mikulášek, takřka brněnský básník a představitel české moderní poezie, by ve středu oslavil 100. výročí svého narození.

26.5.2010
SDÍLEJ:

PORTRÉT. Podobizna Oldřicha Mikuláška od „Brněnského Němce“ Viléma Reichmanna, který byl členem skupiny Ra.Foto: Vilém Reichmann

O necelé tři týdny později to bude zase pětadvacet let ode dne, kdy tento literát balancující na hranách přemýšlivých a reflexivních veršů zemřel v brněnské Úrazové nemocnici. Paradox tohoto dvojjubilea jako by odkazoval k dvojnosti, s níž Mikulášek vnímal svět – zdůrazňoval rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidské existence.

Sté výročí básníkova narození si připomíná také brněnské nakladatelství Host, které vydalo v pořadí patnáctou antologii Mikuláškových veršů. Činí tak šest let po vydání výboru Vinohrad, o který se v roce 2004 zasloužil pražský Odeon.

Novou knižní kompilaci sedmapadesáti básní nazvanou Ztracený v poezii (dle výňatku z veršů básně Poezie, kterou výbor obsahuje) připravil literární kritik, historik a především přítel Oldřicha Mikuláška Jiří Opelík. Zastávaje názor, že „antologie patří k přirozenému řádu básnictví“, dělí tuto dvou set šedesátistránkovou knihu do čtyř oddílů, a to dle jednotlivých vývojových etap v autorově tvorbě. Výbor v závěru obohacuje doslovem, po kterém následuje obrazový doprovod a chronologický přehled Mikuláškova života. Výrazným estetizujícím prvkem knihy jsou doprovodné kresby Dalibora Chatrného. Soubor uvádí cyklus Holdy se čtrnácti básněmi ze sbírek Křídlovka, Tráva se raduje a Podle plotu, které tvoří volnou a lyrickou trilogii napsanou za války. Verše se vyznačují snahou postihnout nejen dynamičnost reality, ale také její skrytou polaritu. Jak v této souvislosti upozorňuje Jiří Opelík – i když Mikulášek v době let válečných nezapřel vliv Vladimíra Holana, v mnohém mu zůstal vzdálen. Neinspiroval se mýtem křesťanským ani antickým a byl daleko zdobnější.

Když povel dává kat

Dalších čtrnáct básní zastřešených názvem Závratě je vyňato ze sbírek Pulsy, Svlékání hadů, Ortely a milosti, jenž tvoří přirozený triptych. Pulsy, které v antologii zastupují básně Juliánov, Černá múza, Ranní kravata či U nás na Dornychu, manifestují, v čem tkví Mikuláškovo jádro – v pulsu, v pravidelném a opakujícím se rytmu, který je znakem života.

Za Ortely a milosti, autorovu vrcholnou sbírku, promlouvají básně Rukavička, Slavnost, Drama, Výčitky a neopomenutelný, trapně lysý a rozlícený, Vyvolavač. Ortely a milosti lze u Mikuláška vnímat jako dvě paralelní řady: řada ortelů nad člověkem vyslovuje tíhu života, řada milostí uštědřuje jeho bohatost.

Manifestace, část následující, podává nástin nenaprogramované trilogie sbírek To královské, Šokovaná růže a Agogh, v níž se odráží rány osudu, které Mikuláška zasáhly: v roce 1967 to byl těžký úraz a jeho následné připoutání k berlím, o necelý rok později ruská okupace, kterou básník odmítl, a za to byl samozřejmě potrestán (cenzurou a poté zákazem veškerého publikování). Právě sbírka Agogh, kniha jenž je moderní obdobou žalmu a zaříkávání běsů, vyšla až v roce 1989, po Mikuláškově smrti.

I v nelehkém údobí podmíněným politickou situací a následky úrazu však básník nepřestal psát a texty komponuje do nových knih, a to i přesto, že nemůže publikovat. Postupně Mikulášek sestavil sbírky Žebro Adamovo, Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Čejčí pláč, A trubky zlatý prach. Nastává čas pláče, lítosti, výčitek a únavy. Touto etapou mnohdy prosycenou pohřební terminologií čtenáře provází závěrečný a nejobsáhlejší oddíl nové antologie pojmenovaný Nekrology. Tvoří jej třiadvacet básní.

Srázné marnosti

Výbor Ztracený v poezii, byť se snaží čtenáře provést celým Mikuláškovým dílem, opomíjí prvotinu Černý bílý ano ne, stejně jako sbírky Horoucí zpěvy a Divoké kačeny poznamenané estetickými normami první poloviny padesátých let. Zastoupeny nejsou ani knižní eposy či básně úzce se podmiňující (První a Druhé obrázky).

V souvislosti s autorovým knižním debutem Jiří Opelík (právem) upozorňuje na dva prvotní Mikuláškovy počiny – sbírku Černý bílý ano ne vydanou vlastním nákladem roku 1931 v Přerově (poetistická epizoda, k níž se autor později nehlásil) a Marné milování vydané pražským nakladatelstvím F. Borový představující přírodní lyriku, jenž utváří obecnou představu o tom, jak má moderní poezie vypadat.

I když lze v každé antologii vystopovat prvky subjektivity, v nejnovějším výboru Mikuláškovy poezie jsou misky vah v rovnováze. Editorova záliba v tvorbě jeho blízkého přítele nezastiňuje stěžejní stránky Mikuláškova díla, které kniha Ztracený v poezii (objektivně a krůček po krůčku) předestírá. Básně jsou otištěny dle jejich prvního knižního vydání, názvy sbírek, z kterých byly vyňaty, jsou zmíněny v obsahu knihy.

V závěru této stručné reflexe mne napadají slova Oldřicha Mikuláška uvádějící již zmiňovanou sbírku Agogh (vydal Československý spisovatel v Praze), která se mi v této souvislosti zdají být nejpříznačnějšími: „Všichni básníci, i já, se pokoušejí každou knížkou nějak se docelit, zaplnit svůj obraz o světě, do kterého jsme byli vrženi. Vím, že je to marné úsilí a že i nejucelenější dílo zůstává jaksi torzem. Ale krása je snad právě v onom úsilí i v oné srázné marnosti, tak ryze lidské, protože člověk je si jí vědom. Kdy a v čem jsme nakonec beze zbytku celí?“

ZTRACENÝ V POEZII

Ztracený v poezii: výbor z básnického díla Oldřicha Mikuláška

Výběr a ed. příprava: Jiří Opelík

Odpovědný redaktor: Martin Stöhr. V květnu 2010 knihu vydalo brněnské nakladatelství Hos­t.

(264 stran, cena 259,– Kč)

Autor: Markéta Stulírová

26.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hráči Komety Brno Martin Zaťovič (vlevo) a Marcel Haščák.

Dlouhé volno? Můžeme si za něj sami, culí se Zaťovič

Jednání u olomouckého vrchního soudu v případu čtyřnásobné vraždy s obviněným Kevinem Dahlgrenem.
1

Rozsudek doživotí pro Dahlgrena? Místo překládání tlumočnice odešla na procházku

Corea, Bona i Diana Krall. Na brněnský JazzFest míří světoznámé hvězdy

Brno – Swingující Joe Lovano, afrokubánský Richard Bona i inteligentně popový Dan Bárta. Šestnáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu JazzFestBrno nabídne jazz mnoha podob a v interpretaci těch nejlepších hudebníků.

Národní divadlo Brno láká do Reduty na jednorožce se ztopořeným penisem

Brno - Národní divadlo Brno chystá v Divadle Reduta na Zelném trhu novou inscenaci Strach jíst duši a vyzývá diváky: "Pokud Vás už nebaví fronty na selfie pod Joštem na Moraváku, stavte si udělat fotku k nám. V Redutě to vidíme růžově!" Tato krátká výzva doplňuje snímky zveřejněné na sociální síti Facebook, na nichž je nahý muž s hlavou jednorožce. Rekvizita je zabarvená do růžova a diváka upoutá zejména zvýrazeněním penisu.

Hošnova vila v duchu podnikatelského baroka je na prodej. Hrozí jí i zbourání

Brno – Připomínku porevolučního kapitalismu v podobě vily podnikatele Rudolfa Hošny nabízí k prodeji realitní kancelář. Známou stavbu nad Pisáreckými tunely možná čeká demolice, na jejím místě může vyrůst bytový dům.

Pomohou s jazykem, děláním úkolů, výběrem školy. Brno dá na doučování 50 milionů

Brno – Cizinci, kteří neovládají dobře český jazyk, školáci ze sociálně slabších rodin i děti, kterým nejde třeba matematika. Škála žáků, kteří potřebují doučování, je široká. Vedení města Brna je od srpna plánuje podpořit. Na doučování a kariérové poradenství získalo v pondělí od ministerstva školství dotaci padesát milionů korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies