VYBERTE SI REGION

Opera Moc Art je morbidní kabaret i výchovný cirkus

Brno /RECENZE/ – Operní skeč Moc Art aneb Amadeus v Brně, který v premiéře uvedlo Divadlo Husa na provázku, je i ve stávající otrlé době poměrně šokující „strašnou melou", jak zní i podtitul této inscenace. Autoři tohoto titulu Miloš Štědroň, Milan Uhde a režisér Vladimír Morávek do díla vložili kus své typické poetiky. Celek tak působí značně nesourodě, ale přesto funguje.

23.4.2014
SDÍLEJ:

Opera Moc art v brněnské Redutě.Foto: Archiv Divadla Husa na provázku

V kontextu tvorby skladatele Miloše Štědroně navazuje tento morbidní kabaret na jiné životopisné mystifikace z poslední doby, na Věc Cage, muzikál Leoš aneb Tvá nejvěrnější a Palackého truchlivý konec, ale také na žánr „nové opery", tedy divadlo mezi operou, muzikálem a kabaretem. Všechna zmíněná díla mají i přes rozdílné způsoby řešení společnou snahu více méně groteskním způsobem vyvracet nebo alespoň nahlodávat mýty vytvořené v průběhu let nebo dokonce staletí okolo slavných osobností českých kulturních dějin, tedy vyviklávat v duchu brechtovského epického divadla ony podezřelé „velké pravdy".

V rámci nynější dramaturgie Husy na provázku se jedná o druhý díl cyklu Géniové a podvodníci a pandán souběžně uváděné Morávkovy inscenace Amadea – dramatu Petera Schaffera, proslaveného Formanovým stejnojmenným oscarovým filmem. Tento snímek zároveň ustavil masově přijímaný obraz Mozartovy osobnosti, na nějž Moc art navazuje: Mozart je zde stále oním geniálním, avšak odpudivě uhihňaným a dětinsky chlípným individuem.Opera Moc art v brněnské Redutě.

Obraz žádného jiného umělce nebyl v osidlech masového kulturního průmyslu tak zneužit jako právě ten Mozartův. Smyslem této parodie je však něco úplně jiného, než vytvářet nový obraz Mozarta, či dokonce zesměšňovat velkého umělce jako takového. Divácky jistě přitažlivá pikanterie příležitostné milostné pletky, vyúsťující v početí nemanželského dítěte a zavraždění Mozarta vídeňským úředníkem Franzem Hofdemelem, jemuž geniální skladatel nasadil parohy, zde není prvoplánová. Stává se opět součástí toho, co je zde napadáno: bulvárního pseudoumění parazitujícího na umění skutečném, původním, díky své historické vzdálenosti jaksi bezbranném vůči tomuto zneužívání.

Zesměšňován je zde vlastně celý ten kýč „božského Mozarta", jehož hudbu se jeho „milovníci" domnívají – v adekvátním načančaném balení a okořeněnou „životopisnými" historkami – konzumovat. Staví se proti konstruování model a kultů, které se vydávají za hodnoty. Principem Morávkovy inscenace je umocnění všech atributů tohoto kýče na maximum, dohnání jich ad absurdum.

Jejími estetickými východisky jsou brechtovské epické drama a svérázná provázkovská (hlavně scherhauferovská) tradice expresionistického divadla, tedy křiklavého a ukřičeného, plného přepjatých gest a emocí; důsledně pracuje se zcizovacím efektem ve všech svých rovinách. Výsledný hybridní tvar je zcela současný, cíl však zůstává stejný: zatřást s divákem. Dnešní doba je ale tak hlučná a vulgární a my, diváci, jsme tím vším tak otupělí, že daného cíle může být dosaženo pouze prostředky extrémními. Proto je tato inscenace jedním slovem extrémní – v míře v jaké využívá znectění, křiklavosti, trapnosti, hlučnosti a vulgárnosti coby uměleckých prostředků – a jde tak až na samou hranu „dobrého vkusu" současnosti. Opera Moc art v brněnské Redutě.

Mozartovská hudba je zde ozvláštňována, ovšem ani ne tak cestou kompoziční stylizace, třeba v duchu neoklasicismu, ale mnohem spíše její „denaturalizací": je zde podávána „nepatřičně" hlasitě a jaksi vulgárně ukřičeně. Využívá také Falcův obludný hit Rock Me Amadeus, v němž má původ obraz Mozarta jakožto vídeňské rockové hvězdy, se vším, co k tomu patří – v tomto případě také s červeným čírem na hlavě. Také výsledný obraz Mozarta je tudíž extrémní. O kýžený konec božského Mozarta, tedy Mozarta přivlastněného jeho „milovníky" a takto přeměněného v bulvární kýč, se však jedná pouze dočasně. Ten je potřeba uskutečňovat pro každou generaci vždy znova.

Věřím, že zcizovací efekt stál i za úmyslem obsadit všechny role hudebně-dramatického kusu činoherními herci. Jejich zpěv-nezpěv (s využitím mikroportů v komorním prostředí Mozartova sálu Reduty) je vlastně podobným typem vulgarizující stylizace jako využití digitálního klavíru. S požadovaným expresionistickým herectvím se výborně vypořádali mladý Martin Donutil v roli Mozarta i Dalibor Buš coby Franz Hofdemel. Adekvátně tomuto typu projevu ztvárnila Mozartovu žačku a milenku Magdalenu Pokornou také Tereza Marečková. Miloš Štědroň, jenž celé představení zahájil krátkou přednáškou, vystoupil v roli Salieriho.

Jakkoliv se to může jevit nepravděpodobné, Moc art je především dílem společenskokri­tickým, je mementem toho, jak by mohla být hudba velkého Amadea, jsouc ponechána napospas kulturnímu průmyslu, jednou pouze pojímána a vnímána. Nakonec by totiž mohly zbýt pouze ty Mozartovy koule, jež se zde v nadživotní velikosti, a samozřejmě náležitě pozlacené, válejí po podlaze… Je namířena proti maloměšťáckému nevkusu současnosti, který si sice uvědomujeme, nechceme jej však chápat jako v prvé řadě společenský jev.

Využívá proto ani ne tak parodováním opery, jak by se mohlo z žánrového označení zdát, jako spíše muzikálu, jenž je dnes pravým pařeništěm nevkusu a reprezentativním uměním podnikatelských pseudoelit, pasujících se do role „nové šlechty". Ovšem zasáhne inscenace právě tuto cílovou skupinu diváků? V tomto směru jsem poněkud skeptický: kdyby se dávala v Městském divadle, pak snad… ale takto?

Navíc: kolik českých diváků současnosti urazí, že na Zelený čtvrtek je zesměšňováno Kyrie eleison? A kolik diváků si toto vůbec uvědomí? Není i tato skutečnost (možná nezamýšlenou) ťafkou naší malosti?Opera Moc art v brněnské Redutě.

Co se týče režijního a scénografického uchopení, inscenace je to typicky morávkovská, tedy opulentně obrazivá, ozvláštňující hned v několika rovinách, křečovitě uchvacující divákovu pozornost, jež neustále těká mezi více plány. Představení je tak zhuštěno do velmi krátkého tvaru, působícího jako obraz vířícího a nejednoznačného teatra mundi: postavy neustále vystupují ze světa svého příběhu a zase do něj vstupují, vše se zpochybňuje málem dříve, než vůbec nastane, a příběh samotný existuje vždy pouze dočasně a jaksi mimoděk.

Také milostná pletka, zrození dítěte a smrt se dějí jen tak mimochodem. Těmi nejsilnějšími momenty představení jsou paradoxně ty, jež proti původnímu principu epického divadla vyslovují velké pravdy – velké bez uvozovek – které by dnes v jakémkoliv jiném než takto rouhačském kontextu zněly banálně a nevěrohodně: Hofdemel leží, poté co byl informován o narození potomka, na podlaze a křičí „Ja su tak ščasné!" a Teresa Salieri nám sděluje, že smyslem lidské existence je rozsvěcovat světlo v temnotách a naplňovat zásady křesťanské etiky. – Ale co je nejdůležitější: my jim to věříme.

Představení rozhodně nelze označit za postmoderní dílo, nabízející více rovnocenných způsobů čtení a hrající s divákem komplikovanou hru; naopak vede diváka poměrně jednoznačně k tomu, aby jej chápal jako šokující, potenciálně revoluční, a především – světe, div se – výchovný cirkus.

MILOŠ ZAPLETAL, autor je muzikolog

Informace o představení
Divadlo Husa na Provázku: Miloš Štědroň – Milan Uhde – Vladimír Morávek: Moc art aneb Amadeus v Brně (strašná mela).
Hudba: Miloš Štědroň, režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Miroslav Oščatka, scéna: Martin Ondruš, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková.
Psáno z premiéry v Divadle Reduta 17. 4. 2015.

Autor: Redakce

23.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies