VYBERTE SI REGION

Pavla Doležalová: Patrick Modiano mluví často mezi řádky

Brno /ROZHOVOR/ – Pavla Doležalová dosud přeložila přes dvacet knih. Překládá sama i se studenty, občas také tlumočí. Na to, že by ale útlý svazek s názvem Dora Bruderová od francouzského spisovatele Patricka Modiana nakonec získal Nobelovu cenu za literaturu 2014, ani nepomyslela. „Na Doře jsem pracovala asi pět měsíců, ale nepřekládala jsem jenom ji. Měla jsem ji stále v hlavě, protože téma židovského osudu ve 20. století mě odjakživa zajímá," říká překladatelka, která působí v Ústavu románských jazyků a literatur Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

13.1.2015 1
SDÍLEJ:

Pavla Doležalová.Foto: Archiv

Vzpomenete si na své první literární setkání s Patrickem Modianem?

Ano, jeho jméno jsem poprvé četla na obálce románu Villa Triste, který mi poslala francouzská kamarádka, když jsem ji prosila o nějaký současný román. Zaujalo mě, že Modiano má italské příjmení a ani titul knížky nezní čistě francouzsky. Stejně je na tom Dora Bruder. Třeba se to dá chápat tak, že literatura je něco nadnárodního…

Když jste na knize pracovala, napadlo vás, že by mohla získat Nobelovu cenu?

To mě nenapadlo, člověk si Nobelovu cenu spojuje spíš s tlustými svazky celoživotního díla než s tenkou knížkou. Ale myslím, že ji Nobelův výbor ve svém odůvodnění, proč vyznamenává Modiana, bral v úvahu. Málo slovy totiž Modiano dokáže říct hodně o tom, co lidé vědomě či podvědomě nosí v paměti, ať jde o tu „velkou" historii, nebo o osobní historii člověka, který něco hledá.

Co pro vás bylo při překladu nejobtížnější?

Co mi dělalo asi největší starost, bylo, abych při dodržení autorova střízlivého stylu přetlumočila všechno, co on říká. Abych sdělení obsažené v textu, v jeho obsahu i formě nějak neochudila. Na druhé straně on často mluví mezi řádky, významně mlčí nebo udává jen strohá fakta a čtenáři překladu se nemůže příliš dovysvětlovat, i když má jinou zkušenost než čtenář francouzský.

Zatímco na květnatějším slohu se může překladatel více vyžít.

Ano, má větší uspokojení, když k možným šesti použitelným výrazům najde sedmý, který se mu zdá v daném kontextu ten jediný správný. U Modiana je hodně výrazů správně hned napoprvé – „narodila se – odešla – nenašel – zákaz – nikdy…" , ale zamyslet se musíte třeba nad slovesnými časy a způsoby: „šla – chodívala – co tak asi mohla dělat…" Výsledek může být pro někoho málo přesvědčivý. Četla jsem i názor, že je ta knížka nudná (už nevím, jestli se týkal originálu, nebo překladu), ale Modianův styl nemusí každému vyhovovat. I u Marcela Prousta, ke kterému jej přirovnali, nevydrží každý.

Příběh Dory Bruderové, který Modiano sleduje, byl reálný. Přesto v knize hodně spekuluje, odhaduje, předjímá… Není tato protichůdnost při překládání komplikací? Aneb – jak udržet rovnováhu mezi realitou a domněnkou, abyste souzněla s mírou dávkovanou autorem?

Jak udržet rovnováhu mezi skutečností a domněnkou: v tom je autor k překladatelům spíše laskavý – nevytváří konstrukce, myslím gramatické ani myšlenkové, v nichž byste se ztráceli a museli je složitě dešifrovat. Záměrně odlišuje, co je věcné sdělení, nejednou podložené dokumenty, a co je jeho vlastní odhad, smyšlenka, hypotéza, dodatek. A když se ptáte na „míru dávkovanou autorem" – rada pro překladatele by tady asi zněla: dodržovat předepsané nízké dávky (citovosti, osobní zaujatosti, obraznosti, hodnocení…). Jinak hrozí vedlejší účinek zkresleného vidění.

Byla jste s autorem v kontaktu?

Přímo s autorem jsem text nekonzultovala, i když to někdy dělám. Ale zpětně se mi mnohé z příběhu objasnilo a dostalo nesmírně živé obrysy, když jsem po stopách Dory Bruderové, a tedy i Patricka Modiana, sama chodila po Paříži. Text jsem tehdy měla čerstvě přeložený, a když názvy ulic, budov, kin a vstupů do metra přestaly být jen na papíře, mohla jsem si ověřit, zda je v překladu zachováno to, co mělo být dokumentaris-ticky přesné. A to nemluvím o nějakém ovzduší a dojmech.

První vydání Dory Bruderové vyšlo v brněnském nakladatelství Barrister & Principal v roce 2007, dotisk vznikl koncem roku 2014. Dělala jste nějaké úpravy?

Druhé české vydání Dory Bruderové si vyžádala jistě ta situace, že se z nepříliš známého a málo překládaného autora stal nositel Nobelovy ceny. Objevilo se krátce po této události a pokud vím, nedělaly se žádné úpravy, knížka se od prvního vydání liší nejspíš jen lákavější obálkou.

Jaké knihy z francouzštiny překládáte nejčastěji?

Nejčastěji překládám tlustospisy z oblasti humanitních věd. Francouzi mají zvyk, že takové pojednání mívá kolem tří set stran. To má tu výhodu, že má člověk dlouho co dělat, za tu dobu si na autora a jeho způsob vyjadřování zvykne a pochopitelně se toho také mnoho dozví. Pokud si ale daný myslitel libuje v originálním vyjadřování svých originálních myšlenek, stává se z překládání luštění rovnic o velkém počtu neznámých. Pak jsem ráda, když se objeví nabídka na knížku esejů o literatuře, o výtvarném umění či na beletrii. A pro úplnost dodám, že mám za sebou i úplně jiné texty, třeba lékařské, technické, právnické i reklamní.

Narazila jste dosud na výraz, s nímž jste se hodně natrápila a nebyla si při překladu jistá?

Začíná to někdy už titulem knihy nebo článku. Bývá duchaplný, což neznamená nutně vtipný, ale většinou skrývá více významů nebo nějakou narážku, odkaz nebo parafrázi. Nejlepší je dělat jej až nakonec, až už víte, „co tím chtěl básník říci". Asi bych si nejzapeklitější příklady měla zapisovat, ale když člověk na něco přijde, je rád, že to má za sebou, a pokračuje dál. Možná by se dal zmínit název anglicky psaného článku Martina Reese Parable of the Talent, kde jde o financování vysokého školství. Vtip je v tom, že „talent" je „nadání" i „peníz", a o oboje tu jde. Takže použijete kompromis Podobenství o penězích a talentu. Tohle zrovna nebyl příklad dlouhého přemýšlení, ale třeba pro francouzskou humornou knížku o současných ženách Un bon coup de jeune, kterou nakonec nepřekládám, jsem názvů navymýšlela hodně. Pořádné omlazení? Jaksepatří omládnout? Mládí, vrať se? Mladost – radost?

Kolik jste dosud přeložila knih? A která z nich vám nejvíc utkvěla v paměti?

Víc než dvacet a nejvíce si pamatuji ty nejtěžší, ale zase bych už je nedokázala převyprávět. A pak ráda vzpomínám na ty, jejichž témata jsou mi nějak blízká; to byla třeba Dora Bruderová nebo esej od Françoise Mauriaca Meditace o lásce, který jsem mohla slyšet v rozhlase na stanici Vltava v podání profesionálního herce. Hlasitý přednes je pro překladatele úžasná pomůcka – buď text zní dobře, nebo drhne a tahá za uši. Nemluvím o věcných chybách, jen o stylistických; výborný interpret sice ledacos zachrání, ale každé čtení nahlas hodně odhalí. A naopak i ta nejsložitější souvětí lze hlasem odstínit a zpřehlednit.

Které z francouzských autorů máte nejraději?

Asi budu mluvit jen o „láskách z mládí", to jsem četla nejvíce a také se asi nejsnadněji a nejtrvaleji zamilovávala – do knížek myslím. François Mauriac měl to štěstí, že byl dostupný a překládaný i za minulého režimu, takže patřil k prvním. Později jsem se stala členkou mezinárodní společnosti, která nese jeho jméno. A další taková láska je Henri Pourrat se svým Kašparem z hor.

A pokud byste si mohla vybrat libovolný titul k překladu do češtiny, který to bude?

Když se teď zabývám Modianem, ráda bych přeložila tu jeho Villu Triste, trošku připomíná Kouzelné dobrodružství od Alaina-Fourniera.

PAVLA DOLEŽALOVÁ
- narodila se v roce 1964 v Brně
- studovala obor francouzský jazyk a literatura a český jazyk a literatura a dva roky anglistiky
- překládá sama i se studenty, občas tlumočí
- k jejím zálibám patří literatura, výtvarné umění, hudba, příroda, chození pěšky (nejlépe všechno najednou)
- má manžela, dvě velké dcery a jednoho malého syna

Na jakém textu aktuálně pracujete?

Kdyby tento rozhovor vznikl o něco dříve, mohla bych říct, že na překladu humoristické knížky Jean-Paula Duboise To nemyslíte vážně, pane Tanner. Dnes už je hotový, podíleli se na něm naši studenti překladatelství, se kterými jsme na něm s kolegyní dr. Rakovou pracovaly v rámci grantu Masarykovy univertizy na seminářích.

Když zrovna překládáte, jak vypadá váš pracovní den?

Jsem spíš „bien organisée", jak říkají Francouzi. Vidíte, to zrovna není snadno přeložitelné, „dobře zorganizovaná" totiž nejde… Vyhovuje mi nějaký systém, takže jsem i mívala odpočítané denní stránky, chodila ráno doma k počítači jako do práce a večer překládala, když děti usnuly. Přerušování, když se vám rodí v hlavě „geniální varianta", je těžká zkouška trpělivosti, takže je lépe mít několik hodin v kuse. Když máte inspiraci, dobře to jde a nikdo vás neruší, není důvod vstávat, snad jen pro další kávu.

Dora Burdeová.„Jedním z výjimečných Modianových znaků je velmi precizní, úsporný styl. Jeho próza je utkaná z jednoduchých slov a ticha, prostupuje ji tajemnost a melancholie. Stále se vrací ke stejným tématům jednoduše proto, že tato témata jsou nevyčerpatelná. Nelze dát jednoznačnou odpověď na otázku: Proč jsem se stal tím člověkem, kterým jsem dnes? Co se mi stalo? Jak se mohu vrátit do minulosti? Považuji Modiana za Marcela Prousta naší doby."

Peter Englund, předseda Švédské akademie

(Knihu Dora Bruderová vydalo brněnské nakladatelství Barrister & Principal, doporučená prodejní cena publikace je 195 Kč)

Autor: Markéta Stulírová

13.1.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies