Mezzosopranistka, pro kterou je Česká republika malá. To je případ Dagmar Peckové, kterou podle jejích slov kvůli extravagantnímu účesu nevzali do pražského Národního divadla. Nyní žije se svým německým manželem nedaleko Freiburgu a vystupuje v operách a na koncertech po celém světě. V pondělí od půl osmé večer se představí s písňovým recitálem brněnskému publiku v Besedním domě.

Za doprovodu Vladimíra Bukače (viola) a Vojtěcha Spurného (piano) zazpívá skladby Johannesa Brahmse, Petra Ebena, Josepha Canteloubeho nebo Klementa Slavického. „Snažím se na všech štacích zpívat stejně dobře, ať už je to Paříž, Londýn nebo Brno,“ říká šestačtyřicetiletá diva.

Na čem v současné době pracujete?
Na Svaté Alžbětě Franze Liszta, Očekávání Arnolda Schönberga a roli Ortrudy ve Wagnerově Lohengrinovi.

V Brně nebudete zpívat poprvé. V čem bude váš recitál pro brněnské publikum novinkou?
Mám dojem, že novým repertoárem. Jak často se v Brně objeví například Cantelube?

A co program, který v Brně předvedete?
Objeví se v něm Brahms, Petr Eben, Prokofjev, Canteloube a Slavický.

Kdo program sestavoval a jak se líbí vám?
Program sestavil pan Spurný. Samozřejmě po domluvě se mnou. Pracujeme spolu ve světě velmi často. Loni jsme slavili společné úspěchy ve Vídni, Stuttgartu nebo Praze.

Kdo patří k vašim nejoblíbenějším autorům, ať už jde o skladatele či textaře (libretistu)?
Samozřejmě Leoš Janáček, Gustav Mahler, Richard Strauss, Richard Wagner, Arnold Schönberg nebo Alban Berg.

Písně, které v Brně zazpíváte, mají německé, španělské, francouzské i české texty. O zpěvácích se říká, že díky hudebnímu sluchu mají větší talent naučit se cizí jazyk. Kolika jazyky zpíváte a kolika se dokážete domluvit?
Nejlépe ovládám němčinu, a to i ve zpívaném textu. A vůbec není pravda, že to není jazyk pro zpívání. Naopak bych řekla, že techniku – dobrou techniku – zpěvu dokáže velmi podpořit.
Dále jsem nedávno zpívala v Bruselu a Lyonu Stravinského The Rake’s Progress (Život prostopášníka, pozn. red.) v angličtině, což je podle mého názoru naopak těžko zpívatelný jazyk… Jinak samozřejmě italština, francouzština, španělština, ruština, latina. Dokonce jsem už zpívala i písně v ázerbájdžánštině nebo ve starých německých dialektech.

Mají pro vás vystoupení v České republice nějaké speciální kouzlo, nebo je to jen (škaredě řečeno) další koncert v další štaci?
Tak takto bych to rozhodně nehodnotila. Snažím se na všech „štacích“ zpívat stejně dobře, ať už je to Paříž, Londýn nebo Brno.

Pocházíte z Čech, žijete v Německu a pracovně jezdíte po celém světě. Kterou zemi dnes považujete za svůj domov?
Mám domov tam, kde je moje rodina. Tedy Německo. Vůbec to neberu jako cizinu. Cítím se tam nejméně stejně dobře jako v Praze. Musím ale říct, ze v Čechách mi nikdo nevytvořil tak krásné zázemí jako můj manžel v Německu.

Jak se při vaší vytíženosti nejlépe odreagujete?
„Umořím“ se s rodinou. Denně sportuji. Asi jogging. Tam se doslova špatné myšlenky vykouří z hlavy.

Co vás čeká v nejbližší době?
Lisztova Svatá Alžběta ve Výmaru na slavnostech výročí města. Potom Verdiho Requiem v Bambergu a Braunschweigu, koncerty v Londýně, Vídni a Tokiu a Salome v Turíně.